Kapitola XXIII.

15. srpna 2014 v 21:43 | Dylan |  Secrets of loneliness
Tak tohle už je vážně na facku :-( skoro 3 měsíce pauza, fuj. Snad si vás udobřím tímto dílkem a dubu se snažit nenechat to tak dlouho ležet.



(Derek)
Konečně je tu sobota a já si po perném týdnu můžu trochu přispat. To bych normálně řekl, ale tenhle luxus jsem ztratil ve chvíli, kdy jsem se rozhodl ponechat si ty dva rošťáky. Už v šest se mi nahrnou do pokoje a v posledních dnech se dokonce naučili vyskočit si na postel a tam započnou kruté a nemilosrdné buzení. Je pravda, že bych je mohl okřiknout a dál spát. Poslušnosti je učím od první chvíle, ale teď vím, že bych si tím jen přidělal práci. Opravdu se mi nechce v sobotu ráno vytírat a pravděpodobně i něco horšího. Neochotně se vyhrabu z postele, v rychlosti se zkulturním, abych neděsil lidi, které venku potkám a obléknu si věci na běhání. Vzhledem k tomu jak po celou dobu vyvádí a snaží se mě popohnat, vytáhnou z postele i Elliota s Liamem, který po nich vrhne zlý pohled, a oba sebou seknou k televizi. Jen se s nimi pozdravím, popadnu vodítka a vypustím ty bestie ven. Hned zamířím k nedalekému parku, který má rozlohu dvou fotbalových hřišť a díky tomu nabízí dostatečné vyžití. Nejprve si dáme několik koleček a pak s nimi procvičuju aport na rovném plácku u jezírka. Aportování je opravdu baví a nadšeně poskakují a vybízí mě k dalšímu hodu. V tom jim mile rád vyhovím, protože se díky tomu unaví. Tohle jim vydrží asi půl hodiny a pak si jejich pozornost získá štěně německého ovčáka, které je hecuje ke hře.
"Nero, k noze. Omlouvám se, je jako z divokých vajec," přiběhne ke mně asi tak šestnáctiletá dívka evidentně bezradná ve výchově nového člena rodiny. Štěně jí ani v nejmenším neposlouchá a co víc, přijde mi, že jí ignoruje a dělá si, co chce.
"V pořádku, jen ať si hrají. Stejně je potřebuju co nejvíc unavit, aby pak dali pokoj," uklidním ji, že mi to nevadí a dám Zackovi s Royem svolení. Ne že by tedy na něj čekali. Domů se vrátíme až chvíli po půl deváté a ti dva mají snad ještě víc energie, než když jsme odcházeli.
"Já myslel, že je chceš unavit, ne rozdivočet," pronese s trpkým úsměvem Liam když se kolem nich proženou jako blesk.
"Nech si ty připomínky. Dvě a půl hodiny řádili jako pominutí a podívej se na ně. Tolik energie bych taky potřeboval," povzdechnu si a pustím se do snídaně, kterou mi kluci připravili. Zvířata pochopitelně dostanou své a tak je od nich na chvíli pokoj. V klidu se najím a pak obsadím koupelnu. Mezitím co se napouští vana, zkritizuju své tělo v zrcadle a potom co je vana plná, naložím se do ní. Relaxuji a přitom přemýšlím, jak dneska přežiju tu Chrisovu oslavu. Rozhodně to bude dost nepříjemné vzhledem k tomu, že se mnou stále nemluví. Ale možná ho vliv okolí donutí komunikovat. Na odpoledne se kluci někam vytratí, já si vlezu do pracovny, a abych se do večera zabavil, snažím se vypátrat něco o Sabrině. Přeci není možné, aby se vypařila z povrchu zemského a nedala o sobě někde vědět. Bohužel tu musím pracovat i s možností, že má falešné doklady a to jí pak těžko najdu. Možná by nebylo od věci zajít do vězení a promluvit si s jejími spoluvězenkyněmi. Ty by mohly vědět, co plánovala po propuštění. Najedu si do databáze ústavu, ve kterém si trest odpykala a vyhledám si informace o jejím pobytu tam. Jen aby bylo jasno, tyhle přístupy v osobním počítači mám schválené vedením. Nic nezákonného. Zjistím si 3 vězenkyně, které s ní byly nejvíc v kontaktu, a pak napíšu mail řediteli věznice, abych si vyjednal návštěvu. Ta mi je obratem schválená a přiřazena na pondělí v jedenáct hodin. To se mi sice kryje se školou, ale tam jsem domluvený tak, že pokud se jedná o policejní záležitost, mám volno. Ještě aby ne, když je učení jen součást jiného nevyřešitelného případu. Kluci se vrátí kolem půl páté a Liam se chlubí se dárkem pro svého bráchu. Pořídil mu jeden z nejnovějších MP3 přehrávačů vyznačující se obrovským množstvím paměti.
"No teda, vybral jsi vážně dobře a rozhodně jsi trefil i barvu. Netušil jsem, že něco takového chce," pozastavím se nad tím, když si prohlížím tmavě modrý model.
"Není to tak dávno, co se zmínil, že nemá při běhání co poslouchat. Mobil je pro velikost dost nepraktický a říkal, že si chce pořídit něco takového. Je to malinkaté, s obrovskou pamětí a dá se to připnout k oblečení. Prostě na běhání perfektní," osvětlí mi to a já se neubráním úsměvu. Ani své zvyky za ta léta nezměnil. Snad už od dvanácti let každé ráno pravidelně běhal kolem čtvrti. Dřív Williamsovi bydleli jen pár domů od nás a tak nebyl problém nechat ho samotného. Přeci jen se jedná o luxusní čtvrť a tam se věci typu krádež, únos nebo násilí nevyskytovali. Občas jsem mu dělal společnost, ale to jsme pak daleko nedoběhli. Většinou na kraj lesa. Býval tam krásný plácek. Rovný, bez kořenů, jen sem tam šiška nebo kámen, ale to se dalo snadno odstranit. Vždycky jsme si tam rozprostřeli mikiny, protože představa, že ležím přímo na špinavé zemi, se mi ani za nic nelíbila a zábava mohla začít. Od momentu kdy jsme prvně zkusili sex, jsem se na něm stal závislý a Chris mi byl dokonalým partnerem. Neznali jsme hranice. Bylo nám jedno, zda jsme doma, v autě nebo třeba v kině. Prostě když jsme měli chuť, nic nás nezastavilo. S těmito vzpomínkami se jdu připravit na tu slávu. Vzhledem k tomu, že jsou pozvaní i velmi významní funkcionáři, nemůžu si dovolit jít jen v obyčejných džínách a tak sáhnu po nedávno koupených černých kalhotách. Jsou pohodlné a přitom elegantní. K tomu si natáhnu bílé triko a připravím si sako, do kterého si dám potřebné doklady a dojdu si do pracovny pro dárek. Na moment zaváhám, zda si mám nechat ten řetízek od Chrise na sobě nebo ho sundat, ale nakonec si ho jen zastrčím pod triko. Chvilku potom co jsme připravení vyrazit, prozvoní mě Aaron s tím, že čekají dole. Jsem s nimi domluvený, že tu vyzvednou Elliota, protože mně se do auta už nevejde. Vyrazíme tedy do garáží, Elliot nasedne k rodině a my zapadneme do mého auta a můžeme vyrazit. Oslava se koná v hotelu Aria v centru města. Rodinný přítel Williamsových ten hotel vlastní a pro tuto příležitost nám ho skoro celý vyhradil. Dokonce tu máme možnost i přespání, což mnozí z pozvaných ocení. Netrvá ani půl hodinky a už jsme na místě. Jak se na hotel sluší, řidiči si od nás auta převezmou a zaparkují je do střežených garáží. Lokaj nás pak zavede k ostatním hostům a tam se už setkáme s Johnem, Jess a samozřejmě s oslavencem, který se tváří jakoby žvýkal šťovík.
"Vítejte, doufám, že si to tu užijete. Tedy alespoň více než tady oslavenec," přivítá nás John a neopomene zmínit kyselou náladu svého syna. Ten si jen odfrkne a letmo se na mě podívá. Samozřejmě mu neunikne, že mám řetízek schovaný a tím mu náladu ještě zhorším. Ale myslím, že ne tolik jako v případě, že bych si ho nevzal vůbec. Po přivítání nás Jess navede do salónku, kde se setkám se zbytkem mé rodiny. Je tu i Samantha a i když se snaží chovat se jako obvykle, nejde jí to. Evidentně si ode mě drží odstup a to vyvolává jisté podezření.
"Hele brácha, vy jste si se Sam něco udělali? Jakmile tě uviděla, začala se chovat divně a vlastně se jí sem ani nechtělo, což není její normální chování," nakloní se ke mně Elena a snaží se vyzvědět nějaké informace. Ta aby se v tom nešťourala.
"Nejsem si ničeho vědom. Třeba jí jen není dobře. Zkusím s ní promluvit," řeknu nezaujatě a vydám se za ní. Naštěstí stojí trochu bokem od ostatních a tak mám skvělou příležitost mluvit otevřeně a jasně. Je slušně zabraná do svých myšlenek a tak ani nepostřehne, že k ní ze strany přistoupím.
"Přestaň se chovat tak odtažitě. Moc tím na sebe upozorňuješ a vyvolává to nechtěné otázky," zavrčím podrážděně a dost jí vyděsím. Doslova ode mě odskočí a má co dělat aby nevykřikla. Její chování mě irituje a to jí vidím jen pár minut.
"Tak mi promiň, že se nedokážu chovat, jakoby se nic nestalo, po tom co jsi mi udělal," ohradí se a mě naskočí žíla. Bez varování ji drapnu za ruku a odvedu do vedlejší místnosti, která je naštěstí prázdná. Vzhledem k jejím obvykle vysokým podpatkům si div nezlomí nohu, jak jí za sebou táhnu, ale to mi je jedno. Když jsme sami, hodím jí do prvního křesla a rukama se zapřu o opěradla, aby nemohla zdrhnout.
"Tak a teď mi tu laskavě vysvětli, co přesně jsem ti měl udělat," přikážu jí a snažím se ovládat, abych nekřičel.
"Ty se ještě ptáš? Sprostě jsi mě znásilnil!" vyštěkne na mě a to už se neudržím a jednu jí vlepím. No co, že je holka. Jednoduše si jí zaslouží.
"O vážně? Ale já si to pamatuju jinak. Někdo mi skoro plačky vyprávěl takový dojemný příběh o nenaplněné lásce, a že má jediné přání. Vyspat se se mnou a jasně si pamatuju, že jsem tě na své způsoby upozorňoval. Souhlasila jsi a během toho ani jednou nepípla, tak to teď nesváděj na mě. Udělal jsem jen to, co jsi chtěla," vypěním a musím jít kus od ní, abych se uklidnil a hned jí tu na místě neuškrtil. To si ze mě snad utahuje, ne? Vůbec jsem na to neměl přistoupit, věděl jsem, že z toho budou akorát problémy.
"Co jsem chtěla? Chtěla jsem, aby ses se mnou pomiloval, ne zacházel jako s kusem masa, na kterém si užiješ. Navíc jsi mě tam nechal. V bolestech a špinavou. Zklamal jsi mě na té nejvyšší úrovni!" vyčte mi všechny prohřešky té noci a já na ní koukám s lhostejným pohledem.
"Už s tím přestaň. Bolí mě z tebe hlava. Aby bylo jasno, sama ses mi nabídla a o mých způsobech věděla. Měla jsi dostatek prostoru se mi vzepřít, ale ty jsi jen ležela jako prkno a vůbec nepadla řeč o tom, že s tebou potom zůstanu. Pokud sis to představovala tak jak to ukazují v těch slaďárnách v televizi, tak to mi promiň. Na takové věci sis vybrala špatného partnera, a co se toho údajného znásilnění týče. Kdo ti to asi tak uvěří, co? Bude to slovo proti slovu, a pokud to pustíš na světlo, pošpiníš jen sama sebe. Takže se teď hezky vrátíme k ostatním a ty se začneš chovat normálně," ukončím tuhle nesmyslnou debatu a právě včas, neboť do místnosti vrazí Elena.
"Doufám, že jste si to něco, o čem nemám ani páru, vyříkali, protože se jde jíst. Tak hněte zadky a ať už jste v jídelně," spustí a hned se zase otáčí k odchodu. Já jen Samanthu propálím pohledem a nezúčastněně se přidám k ségře. Pohled mi padne na Chrise, kterému můj odchod se Sam neunikl a teď si mě prohlíží ostřížím zrakem. Čeká snad, že objeví rtěnku v koutku úst, nebo co? Bože, tady snad o blbce nezakopnu.
"Pročpak ta špatná náladička?" ozve se za mnou a já ihned poznám Roota.
"Vás bych na Chrisově oslavě nečekal. Kdy jste dorazil?" vyhnu se odpovědi a otočím se na vrchního soudce.
"Před chvilkou a už jsem si vyslechl, že mu je ze mě zle. Nemá na mě zrovna hezké vzpomínky. Jsem rád, že alespoň ty mě rád vidíš, i když by mi bylo milejší, kdybys mi tykal. Známe se už dlouho a s tvým otcem jsme velmi dobří přátelé," nabídne mi tykání a já na něj nemístně vyvalím oči. To myslí vážně? Tykat si s vrchním soudcem? To už mě na oddělení rozkoušou, když se to k nim dostane. Ale nemusí to být na škodu, stejně už mi jde na ruku, co se práce týče. Takhle se k němu dostanu ještě blíž.
"Pokud je to tvé přání," odpovím mu na nabídku tykáním.
"Hned se cítím líp a mladší," zavtipkuje a v jídelně se dozvíme, že sdílíme stejný stůl. Vzhledem k Chrisovu přístupu k mé osobě se ani nepodivím, když on sedí u jiného. Ale sedí tak aby na mě viděl. To je mu podobné.
***********
(Chris)
Tomu říkám úžasná oslava. Nejen že už mi je třicet, ale k tomu stále nemluvím s Derekem. Jemu je to očividně jedno. Nejdřív zjistím, že řetízek co má ode mě skrývá pod tričkem, pak se zavře s tou čůzou ve vedlejší místnosti a nakonec si vesele klábosí s Rootem. No vážně, den že by jeden pohledal. Nechápu, jak mi to táta mohl udělat a pozvat ho sem. Teď už tu chybí jen Vinc a šel bych si hodit. V jídle se spíš rýpu, nemám na to vůbec chuť, i když se jedná o mé oblíbené pokrmy. Přijde mi, jakoby se mi v ústech měnili v kámen.
"Co ti je? Hrabeš se v tom jako bába v koksu," oboří se do mě Jess. To mi ještě chybělo.
"Když ti to tak vadí, tak si mě nevšímej," vrátím jí to, na její řeči jsem tak zvědavej.
"Chrisi zklidni se, Jess o tebe má starost," pustí se do mě i táta.
"Starost? Nechtěj mě rozesmát, nemůže mě vystát," zavrčím. Tím je oba usadím a dál se mě nesnaží provokovat. Večeře pak proběhne v klidu a nikdo už se se mnou nesnaží navázat rozhovor. Když dojíme, opět se přesuneme do salónku, kde proběhne přípitek na mou osobu a následuje gratulovací ceremoniál, kdy mi všichni přejí jen to nejlepší a zasypávají mě bezcennými dary. Jen několik vyvolených darů opravdu ocením. Jako například MP3 přehrávač od Liama. Derek se u mě objeví až mezi posledníma a obdaří mě jen klasickou gratulací a poté mi předá sametovou krabičku, ve které se ukrývají hříšně drahé hodinky.
"Zbláznil ses?" vyhrknu, když si představím přibližnou cenu.
"Neřekl bych. Pokud vím, rozčilovalo tě, dívat se na čas na mobilu a tyhle mi k tobě pasovali," zkonstatuje a dá prostor dalším. Jako poslední přijde Root a já ho propálím vražedným pohledem.
"Jste opravdu vytrvalý, ale nemám Vám to za zlé. Nebylo ode mě hezké, využít Vás, abych se dostal k Anně, ale to víte, musel jsem využít všech možných prostředků. Jste vůbec v kontaktu? Jak se má?" využije příležitosti, kdy se mnou může mluvit otevřeně, neboť jsou ostatní od nás dostatečně daleko a snaží se vyzvědět něco o matce. Už se nadechuju k nějaké ostré odpovědi, ale není mi přáno.
"Mám se dobře, tohle město jsem vždycky milovala a cítím se tu doma. Dík za optání," ozve se za Rootem a ten nahodí výraz, který blaží mému srdci. Opatrně se otočí a pravděpodobně nevěří svým uším a očím.
"Anno! Kde se tu bereš?" vydechne překvapeně s očima přišpendlenýma na mamce.
"Je to oslava mého milovaného syna. Jak bych si něco takového mohla nechat ujít?" prohlásí a hosti se začnou probírat ze šoku. Opravdu jí tu nikdo nečekal, ačkoliv jí většina přítomných zná ještě z doby, kdy žila s otcem. Ten je z její přítomnosti taky v šoku a nedivím se. Vypadá totiž naprosto dokonale.
"Už jsem si začínal myslet, že nedorazíš," vyčtu jí pozdní příchod.
"Promiň, měla jsem vzato, že by to nedělalo dobrotu. Taky se tu dlouho nezdržím, jen ti chci popřát, i když to bych mohla udělat i doma, ale když si to přeješ takhle," mrkne na mě a začne s gratulací. Pak odběhne za Derekem, kterého pevně obejme a něco mu říká. Bohužel nevím co. Jsem od nich moc daleko a navíc je mamka ke mně zády, takže jí nemůžu odezírat ze rtů. Však já to z ní dostanu, až budeme doma. Ale udivilo mě, že se nikdo nepozastavil, nad její poznámkou o domově. Možná to ani v tom zmatku nepostřehli. Mamka ještě prohodí pár slov s několika dalšími a asi po půl hodince se rozloučí s tím, že má ještě práci. Když Root zjistí, že je mamka na odchodu, urychleně se taky rozloučí a už běží za ní. Nechám to být, vím, že si s ním poradí sama.
"Proč jsi mi neřekl, že přijde?" objeví se u mě táta.
"Proč bych měl? Je snad moje věc, koho si pozvu na svou vlastní oslavu," nechápu, proč mu to tak vadí.
"To ano, ale měl jsi mě na to upozornit, víš přeci, že je na ní Jess vysazená," vysvětlí mi své rozhořčení a já doufám, že špatně slyším.
"Johne, to snad nemyslíš vážně? Je to jeho matka a tvá bývalá žena. To že jí Jess nesnáší je jen její problém a rozhodně by to na věci nemělo nic měnit," vtrhne do rozhovoru Derek, který šel pravděpodobně za mnou. Jeho slova tátu zaskočí a pak se omluví. Koukám, že ve věcech ohledně mamky ho Jess dost ovlivňuje. Asi jí tím chce dokázat, že je pro něj důležitá, i když při vzpomínce na jeho vztah s Jacobem a Amber mě to překvapuje.
"Díky," obrátím se na Dereka, který je evidentně na tátu naštvaný.
"Nemáš vůbec zač. Můžu s tebou na chvíli mluvit?" zeptá se. Je na něm vidět určitá nervozita, což je v jeho případě hodně neobvyklý úkaz. To mě dostatečně zaujme, abych odhodil svojí uraženost a vyslechl si co má na srdci. Následuju ho do místnosti, kde předtím byl se Sam a po cestě seberu lahev vína a dvě sklenky. Rozhodně se to bude hodit. Ještě než to vyklopí, naliju nám. Derek to do sebe kopne jako nic a žádá si další.
"Jak dlouho se mnou ještě plánuješ nemluvit?" zeptá se na rovinu a já se málem utopím v tom jediném loku vína. No tohle jsem zrovna nečekal.
"Dokud mi neukážeš, co máš v pracovně," zkusím to a vysloužím si tím velmi hnusný pohled.
"Tak to je potom tohle náš poslední rozhovor, protože tě tam nikdy nepustím. I já mám právo na své soukromí Chrisi a uvědom si, že už nejsme ti blázniví puberťáci, co před sebou neměli žádná tajemství. To co tam ukrývám, ti může být ukradený stejně tak všechno co se mi událo během těch deseti let. Já se ti taky nehrabu v minulosti, protože to sám nenávidím. Přiznej si, že jsme se odcizili a už nejsme ten samý Derek s Chrisem jako kdysi. Jako já nevím všechno o tobě tak ty nevíš všechno o mě. Každý máme svá tajemství a kostlivce ve skříni, a pokud se mnou chceš být tak tohle musíš respektovat," prohlásí a mě vyprchá veškerá barva z tváře. I na něm vidím, že se v téhle situaci necítí dobře. Tohle znamená, že jsem překročil všechny meze a pokud necouvnu, ztratím ho. Znovu a tentokrát navždy.

"Zadrž! Já to nemyslel vážně. Jen jsem zkoušel, jestli jsi nezměnil názor. Promiň mi to, vím, že nemám právo po tobě žádat, abys mě tam pustil. Pořád se nějak nemůžu smířit s faktem, že o tobě nevím všechno a kvůli tomu pak takhle vybouchnu a zbytečně vyvolám hádku. Ale já se nechci hádat. Chci ti být na blízku a přísahám, že tě nebudu nutit, abys mi říkal něco ze své minulosti. Jen prosím tě, neříkej, že je konec," vyhrknu poplašeně při představě, že ho kvůli takové hovadině ztratím. Tohle mé prohlášení Derek přijme za závazné a společně se vrátíme k ostatním. Od téhle chvíle o pracovně nepadne ani slovo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | Web | 16. srpna 2014 v 20:13 | Reagovat

Ach, Bože. Ty tam prostě nemůžeš dát něco pěkného? :D Jen si to řeknou (mimochodem, moc pěkné vyznání) a Derek byl tak strašně chladný. Chudák Chris, fakt ho lituju :D No, takže doufám, že v dalším díle se dočkám nějakého trochu vřelejšího jednání a chování a třeba my chlapci i udělají radost ;). Doufám, že nebudu muset čekat další tři měsíce, protože mě hrozně zajímá a hrozně se těším na pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama