Kapitola XXII.

25. května 2014 v 20:43 | Dylan |  Secrets of loneliness
Stydím se jako nikdo. Taková pauza. Opět. Budu se snažit to změnit, tak se mnou ještě mějte trpělivost. :D



(Liam)
Začíná druhý týden školy a učitelé nadále pokračují v tyranství. Jeden opakovací test za druhým a dokonce i ústní zkoušení, které většině dělá extrémní problémy. Asi nejvíc utrpení přichází od Dereka, který hlavně zkouší. Díky tomu, že jsem se celé prázdniny věnoval dohánění látky z celého promarněného ročníku, zvládám to levou zadní, ale i tak nesmím nic ponechat náhodě. Elliot jako vždy obhajuje své geniální myšlení a paměť, takže sbírá jen samé nejlepší známky. Má tu výhodu, že mu stačí v hodinách poslouchat, aby měl výborné hodnocení. Díky tomu si zasloužil postavení prezidenta studentské rady. Stejně jako jeho bratr Aaron.
"Derek je nějak v ráži. Nevíš proč?" nadhodí na obědě Elliot a očima visí na zmíněném kantorovi, který klidně jí s ostatními a o něčem se baví s Adamsem.
"Nevím, ale ve čtvrtek to u nás bylo takový divný. Než jsme odešli, bylo všechno v pohodě, to víš sám. Ale když jsem se pak vracel, srazil jsem se u vchodu s nasraným Chrisem, který mi ani nevěnoval pozdrav. Ve finále se sbalil i Derek a oznámil mi, že ho nemám čekat. Od té doby se u nás Chris neukázal a Derek o něm ani necekne," vypovím mu své vysledované informace.
"To se museli hodně pohádat, když spolu tak dlouho nemluví a Derek zkouší jako zběsilý," zkonstatuje a tím mě utvrdí, že jeho běsnění se netýká jen mé třídy. Docela by mě zajímalo, co si udělali. Pamatuju si, že i tenkrát se občas do sebe pustili jako koně, ale vždycky se do dvou dnů usmířili. Po škole si zajdeme na cyklostezku a díky nádhernému počasí tam vydržíme až do osmi, kdy jsme oba úplně vyflusaní a sotva se plazíme domů. Elliot si u Aarona vybojoval, že bude spát u nás a Derekovi to je všeobecně jedno. Hlavně prý nemáme dělat kraviny. Že to říká zrovna on. Ještě mám v živé paměti ten jejich gaučový sex. Jsem Aaronovi nesmírně vděčný, že svolil a nemusím se tak se svým zlatíčkem loučit. Už v chodbě si všimnu cizích bot a podle hlasů z obýváku poznám, že máme návštěvu. Oba tam opatrně nahlédneme a okamžitě nám spadne brada.
"Konečně jste tady. Čekáme na vás s večeří. Jděte si umýt ruce a ať už jste tady," zavelí Derek a ani se nenamáhá představit nám svého společníka, který jakoby vypadl z očí Chrisovi. Urychleně přikývneme a už mizíme v koupelně.
"Zníš jako jejich otec. Sedne ti to," utahuje si z něj ten chlápek.
"Ty aby sis nerýpnul. Mám je na starost, tak co," opáčí a my s Elliotem na sebe koukáme jako blázni.
"Kdo to sakra je? Vypadá přesně jako Chris," vydechnu zděšeně a na něm vidím, že na tom není jinak. Jen doufám, že nám ho alespoň představí, když už to vypadá, že i on tu bude spát. Vrátíme se k nim a přisedneme ke stolu, na kterém máme připravené jídlo.
"No myslím, že se budu muset představit sám. Jmenuju se Patrik Corrigan, Derekův dlouholetý přítel. Vy budete Liam a Elliot pokud se nemýlím. Omlouvám se, ale jsem slepý, takže netuším, který jste který," představí se nám s milým úsměvem a ještě nás upozorní na svůj handicap. To je dobrý vědět a vysvětluje to i proč má neustále zavřené oči.
"Já jsem Elliot a teď sedím po vaší pravé ruce. Rád vás poznávám," začne první Elli.
"Já Liam a jsem naproti vám," pronesu jednoduše. Patrik nám poděkuje za upřesnění naší polohy a pak už se s přáním dobré chuti pustíme do jídla. U toho se docela dobře bavíme a já jen žasnu nad stylem, s jakým Patrik na Dereka mluví. Konverzace mezi nimi je tak uvolněná až je to skoro nemožný. Po večeři nás Derek ještě obohatí o instrukce typu, neponocujte a nedělejte kraviny a pak nás propustí do pokoje.
"Jo a koupelna je volná tak si poslužte," křikne na nás než zavřu dveře. Toho hned využijeme a smyjeme ze sebe pot, kterého díky bruslení máme na sobě dost. Potom co se oblékneme do pyžam, vlezeme si do postele a já nám na notebooku pustím film. Je něco málo po jedenácté, když film skončí a už se máme ke spánku. Jenže teď je tu ticho a my z vedlejšího pokoje zaslechneme to, co nechce slyšet snad nikdo.
"Takže asi nebudou jen přátelé, jak jsem si myslel," špitne Elliot a i přes šero v pokoji vidím, jak se mu tváře lesknou červení.
"Asi ne. Jen doufám, že to nehodlají dělat celou noc, jinak se nevyspíme," zavrčím a zhasnu lampičku. K mé nesmírné radosti zanedlouho ztlumí na hlučnosti a my tak jsme schopní usnout. Ale vážně, nečekal jsem, že spolu spí a to ještě když je tu Elliot. Silně pochybuju, že o Patrikovi ví Chris. Podle všeho znamená pro Dereka něco víc a to by brácha nesnesl.
(Derek)
Chris se mnou vydrží nemluvit až do středy, kdy mu to okolnosti zatrhnou.
"Volal mi táta, že s tebou potřebuje něco probrat. Nechápu, proč nevolá rovnou tobě, ale může se tady dneska stavit?" zeptá se jen, co po zaklepání vstoupí. Jeho odměřenost mi docela vadí, ale nehnu ani brvou. Když ho to baví, tak mu to nebudu brát.
"Jo jasně, stejně dneska nemám moc práce. V kolik chce dorazit?" vyzvídám, jen abych ho donutil k delšímu rozhovoru. Jeho námitku ohledně faktu, že John moje číslo má a i přesto ho využívá jako poslíčka, ignoruju.
"Nevím. Ještě mu zavolám a dám ti vědět," pronese a začne vytáčet Johnovo číslo.
"No čau, tak Derek tě přijme. V kolik dorazíš? Jo dobře, vyřídím," klade otázky, na které dostává okamžité odpovědi.
"Tak? V kolik dorazí?" vytrhnu ho z přemýšlení, kdy jen nepřítomně kouká na mobil.
"Jo říkal, že dorazí asi za půl hodiny a děkuje," odpoví a pak už se zase zavře u sebe. Je vytrvalý, to se mu musí nechat, ale očividně o Patrikovi stále nic neví. Taky jsem Liamovi i Elliotovi kladl výslovně na srdce, že se o něm před nikým nemají zmiňovat. Opět se začnu soustředit na monitor, kde mám otevřený všechny záznamy z výslechů známých Burkhardových. Není jich zrovna málo a někteří nám sice pod nátlakem ale nakonec dobrovolně poskytli užitečné informace. Postupně si zprávy tisknu a řadím podle důležitosti. Navíc si zvýrazňuju nejzajímavější pasáže, abych se v tom co nejlíp orientoval. Půl hodina uplyne jako voda a už je na oddělení rozruch kvůli příchozímu Johnovi. Je u nás dost populární a všichni se s ním nadšeně zdraví.
"Jsi přesný, jako vždy," pronesu místo pozdravu a pro jeho potěšení mu tykám. Je okamžitě zřejmé, že to ne každému voní. Pro většinu lidí tady jsem jen parazit, který může za smrt jejich oblíbeného kolegy a druhého jsem poslal do cvokárny. Dělám, že jsem si toho nevšiml a ještě si přisadím, když se s Johnem přátelsky obejmeme. To už vražedná aura překypuje a já si ho odvádím k sobě.
"Tak copak se mnou chceš probrat?" optám se, když se oba usadíme. Připojí se k nám i Chris, ale mě nadále okázale ignoruje.
"Jak pokračuje Emmy případ? Její rodiče jsou zoufalí a neustále se mě ptají na pokroky," jde přímo k věci a jeho veselá nálada je pryč.
"Není to vůbec dobré. V Emmině případě nemáme štěstí na důkazy, které jak sám víš, jsou pro proces nejdůležitější. Naneštěstí byl nedlouho před Emmou zabit Oliver Davis a i v tomto případě jsme ze stejného důvodu bezmocní," řeknu mu pravdu, i když mě na jazyku pálí ještě jedna. Já vím, kdo zatím je a dokonce se mi Liam přiznal, ale copak mu tu můžu na plnou hubu říct, že to byli jeho synové?
"Už jsem o těch případech slyšel. Proč do toho nejsem zasvěcený?" ozve se nečekaně Chris a mračí se. Vidím, jak nad tím horlivě přemýšlí a to se mi moc nehodí. Když se dozví víc, určitě mu to dojde, stejně jako mě.
"Už to bylo rozjeté, když jsi nastoupil a nejsi do toho zapojený. Není důvod abys věděl podrobnosti. Tvou prioritou je případ Morineti," odpálkuju ho a přijde mi, že možná až moc horlivě. Jemu asi taky protože mě zpraží podezřívavým pohledem.
"Myslíš, že by mohlo jít o stejného pachatele?" napadne Johna a tím mě zarazí. Nečekal jsem, že by s touhle teorií mohl přijít i někdo jiný.
"Já osobně si to myslím, ale jsem tady jediný. Oběti nemají nic společného a byli zabiti jiným způsobem, ale brutalita a opatrnost na důkazy jsou shodné," osvětlím mu své osobní názory a tím i připustím jeho myšlenku jednoho pachatele. Tedy vlastně stejných pachatelů.
"Není to až tak nereálné jak se to zdá. Budu doufat, že se najde nějaké vodítko k tomu hajzlovi. Nerad bych tu měl sériového vraha," konstatuje, ale jeho chmury tím nezažene.
"Taky doufám, ale víš, co se stane, když nic do konce roku nenajdeme?" zeptám se, i když si jsem jist, že to ví.
"Ano, odložíte ho. To se pak nedá nic dělat, snad to ale nebude tenhle případ. No nic, už půjdu. Informuj mě prosím, pokud se něco objeví," prosí mě a už se zvedá k odchodu.
"Budeš první, kdo se to dozví," ujistím ho a pak ho i s Chrisem doprovodíme k výtahu.
"Jo a příští sobotu tě očekávám na Chrisově oslavě. Už s Jess sestavujeme seznam hostů a menu," vypadne z něj, než se rozloučíme. Opět cítím, jak je náš rozhovor odposloucháván a jen kroutím hlavou nad jejich zvědavostí.
"Tati, říkal jsem ti že žádnou oslavu nechci. Bude mi třicet proboha," pýří se hned Chris a jasně slyším, jak se o jejich příbuzenském vztahu mluví. Jim vážně nic neunikne.
"No právě. Jsi v tom nejlepším věku. Prostě to oslavíme a žádné odmlouvání. Tak se zatím mějte," uzemní ho a než se Chris zmůže na další protest je John v tahu.
"K čertu se vším!" uleví si a s ještě horší náladou se znovu zavře v kanceláři. Je vážně na pěst, i když s tou oslavou ho chápu. Taky jsem u té své trpěl. Teď mě tak napadá, že pro něj nemám dárek. Snad mi něco přijde na mysl. Do konce směny se už žádné vzrůšo nekoná, jen mi Tony přijde říct, že se o nás šíří další fámy a už je do toho namočený i Chris. To mě nijak nepotěší a Tonymu řeknu, aby mu to řekl sám, neboť se mnou mluvit nechce. Cestou domů se stavím v obchoďáku a vybírám pro toho urážlivce dárek. Musí to být něco významného vzhledem k tomu, že se jedná o třicátiny, ale zase to musí vyjadřovat odstup. Hlavně z toho nesmí být zřejmé, že ho miluju.
"Dobrý den. Mohu Vám nějak pomoci?" přistoupí ke mně žena ve středních letech, když se bezradně dívám do vitríny plné drahých hodinek.
"Ano, sháním dárek pro přítele, ale moc se v hodinkách nevyznám," přiznám se a doufám, že mi žena poradí.
"Záleží hlavně na vkusu. Jak můžete vidět, existují různé barvy řemínků i ciferníků a také je tu celá řada funkcí," nabízí mi různé možnosti, abych byl schopný sestavit ideální model.
"Rozhodně musí být decentní, tak aby byly vhodné jak do společnosti, tak do práce, ocel a asi černý ciferník. Funkce jen ty základní. Datum, voděodolnost, automatický pohon. Není nijak náročný, rozhodně to bude využívat jen na běžné nošení," vyjmenuju parametry, které si myslím, že Chrisovi pasují. Prodavačka se chvíli rozmýšlí a pak s úsměvem přejde k jiné vitríně a z ní vytáhne jedny hodinky.
"Myslím, že tyhle budou vašemu příteli pasovat. Splňují všechny parametry, co jste mi tu vyjmenoval. Jedná se o prvotřídní kvalitu značky Rolex, model Rolex Deepsea Dweller," řekne a ukáže mi zmiňovaný model. Jsou opravdu úchvatný a určitě mu budou sedět.
"Jsou dokonalé. Vezmu si je a pokud možno v dárkovém balení," rozhodnu se je koupit a vůbec se neohlížím na cenu. Vlastně ani netuším, kolik stojí.
"Tak bude to 253 tisíc," obeznámí mě s částkou. Podám jí platební kartu a po zaplacení si od ní převezmu hodinky v černé sametové krabičce a dárkové tašce.
"Děkuji a přeji příjemný den," rozloučí se. Udělám to samé a konečně vyrazím domů. Tam mě přivítají zvířata a Liam s Elliotem. Ten u nás nakonec bude spát až do soboty. I Bakerovi jsou pozváni na oslavu a tam už si Elliota převezmou.
"Byl jsi nakupovat?" optá se zvědavě Liam když si všimne tašky.
"Jo, koupil jsem dárek pro Chrise. Myslíš, že se mu budou líbit?" napadne mě se ho zeptat na názor a ukážu mu je.
"Páni, ty jsou. Rozhodně bude nadšený. Hodinky už dlouho chce a tyhle mu budou slušet," ukáže mi zvednutý palec a tím mě rozesměje. Je to vážně puberťák, ale jsem rád, že jsem vybral dobře. Dám je zpátky do krabičky a odnesu si je do pracovny. Tam budou v bezpečí. Po celý večer jsem nucen se dívat, jak se ti dva cukrují a nechtě si vzpomenu na staré časy, kdy jsem s Chrisem chodil. Naši přátelé nám říkali dokonalý pár a to i přesto, že jsme oba muži. Ale také přiznávali, že jsme vražedná kombinace. Ti co nás neznali, se hlavně báli Chrise. Mysleli si, že je šéfem naší bandy a všechny sviňárny co jsme dělali, přisuzovali jemu. Ovšem opak byl pravdou. To já tahal za nitky a byl tím největším grázlem. Jenže já na to nevypadal. Přetvářka vyladěná k dokonalosti a Chrisovi nevadilo, že to na něj hází. Milovali jsme se a tak jsme pro sebe dělali první poslední. I já si do jisté chvíle myslel, že je náš vztah bez chybičky, když přehlédnu naše věčné hádky kvůli kravinám. To už k nám patřilo, ale nevěra ne. Měl jsem vážnou chuť vraždit, když jsem spatřil tu zkurvenou děvku, jak rajdí na mém chlapovi. Chris se mi sice snažil vysvětlit, že byl hodně opilý a ona využila situace, ale i tak jsem ho ztrestal. I když byl opravdu zlitý pod obraz, stejně tomu mohl zabránit. Právě kvůli tomuhle incidentu má ty jizvy na zádech. Samozřejmě ani ona neušla trestu, ale na to už jsem si našel někoho jiného. Opravdu jsem neměl zájem špinit si s ní ruce. Zaplatil jsem jednomu chlápkovi, kterého jsem znal jen okrajově a řekl mu, aby si s ní dělal, co chce hlavně, když bude trpět. Pokud jsou mé informace správné, udělal si z ní násilím manželku a už si vydobyl tři děti. Jednoduše řečeno je jeho otrok, který nemá šanci na svobodný život. Až na tohle jsme byli šťastní až do toho osudného dne. Jen pomyšlení na to mě přinutí si povzdechnout.
"Vadíme ti? Klidně se přesuneme do pokoje," zareaguje na můj povzdech Liam a já se na něj nechápavě podívám. Až po chvilce mi dojde co má na mysli.
"Ne, to nebylo na vás. Zůstaňte. Jen jsem si vzpomněl na něco z minulosti. Nevšímejte si mě," vysvětlím jim, že je vlastně vůbec nevnímám.
"Jde o Chrise? Už jste rozhádaní dost dlouho a to u vás nebývalo zvykem," poznamená.
"Jak víš, že jsme se pohádali?" nechápu, kde na to přišel. Pokud si vzpomínám, neříkal jsem mu o tom.
"Stačí jediný pohled. Navíc jsem se ve čtvrtek s Chrisem ještě srazil dole a ani mě nepozdravil, jak byl nasranej a pak ses s blbou náladou vypařil i ty," pronese a tím mi to je jasné. Dokážu si živě představit, jak pěnil. Stačí mi to, co vidím v práci.
"Trvá to tak dlouho, protože se urazil, kvůli mé pracovně. Strašně moc chtěl vědět, co tam ukrývám a já ho odpálkoval. Teď trucuje a v práci pouští na každého blesky a dost se ho to drží. Možná kvůli tomu, že jsme se tak dlouho neviděli a teď jsou z nás jiní lidé. Máme spoustu tajemství, ne jako kdysi, kdy jsme o sobě věděli všechno," řeknu a neubráním se výrazu, který jim jasně naznačí, jak moc mě to trápí. Můj výraz jim samozřejmě neunikne a radši to přestanou rozebírat. Jsem jim za to vděčný, nevím, jak by se to vyvíjelo dál, kdybychom v tom pokračovali. Je jen něco málo před půlnocí, když je zaženu spát. Opravdu je zítra nebudu tahat z postele a desetkrát budit. Sám obsadím koupelnu, kde se naložím do vany a v hlavě mi lítají vzpomínky na ten krásný a bezstarostný život, který jsem kdysi měl. Díky tomu, že byla moje rodina vždy bohatá, jsem nestrádal a vždy měl to, co jsem si řekl. Je ale pravda, že mě mamka učila, že to co nutně nepotřebuju k životu, nemá cenu kupovat. Jen ztráta peněz. Vždy jsem chápal jejich hodnotu a fakt, že ne každý je má tak dostupné jako já. S Chrisem se znám už od narození, přeci jen jsme od sebe pár měsíců a díky rodičům jsme trávili spolu každý den. Proto jsme o sobě věděli všechno. Bylo nám asi dvanáct, když jsme si začali uvědomovat, že jsme na sobě závislí. Poté jsme začali se společnou masturbací, buď ve vaně, nebo v pokoji, když všichni už spali. Samozřejmě nám to po čase přestalo stačit a tak jsme si zjistili, jak se provozuje sex mezi muži a zkusili to. Co bylo dál, už je jasné. Vzpomínám si, že v patnácti jsme to přiznali rodičům. Věděli jsme, že sex před tímto věkem je zakázaný a tak jsme s tím přišli až pak. V první chvíli to pro ně byl šok. Hlavně tedy pro mou mamku protože se moc těšila na budoucí vnoučata. Naštěstí to pak vzala s tím, že se jich dočká od Eleny. Prožili jsme spolu nádherné roky. Jenže jak se říká, nic netrvá věčně. Dodnes nemůžu pochopit, proč jsem na tu scénu zareagoval tak hystericky a vytvořil si z toho noční můru. Vždycky jsem byl hajzl největšího kalibru a nikdy mi nedělalo problém se někoho zbavit. Ne vlastníma ruka, ale vždy jsem byl iniciátorem já. I potom co jsem šel na policejní školu. Nemůžu si dovolit o sobě prohlásit, že jsem slušný polda. Zkorumpovaný až do morku kostí, ale tak nějak jinak. Nikdy nenechám pravého viníka bez trestu. Ani kdyby se jednalo o vysoko postaveného člověka a nabízel mi bůhví co, do basy ho pošlu bez milosti. Jedinou výjimku kterou jsem kdy udělal je Liam s Ryanem. Je pravda, že Ryan sedí ale za napadení mé osoby a zinscenování únosu, ale z vraždy ho nikdo neobvinil. I kdybych to udělat chtěl, tak pro nedostatek důkazů nemůžu. Za ty roky u policie jsem se zbavil mnoha lidí, ale přesto ve mně ta noční můra žije a tím, že se Chris vrátil, to přiživil. Možná je to mými city a tím že je pro mě velmi důležitý až nepostradatelný.
"Sakra! Už mě z toho bolí hlava," povzdechnu si, když ucítím silné tepání v hlavě. Radši nad tím přestanu přemýšlet a hned jak jsem hotový s koupelí, zalehnu do postele. Bohužel s další noční můrou. Jak jinak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | Web | 25. května 2014 v 22:59 | Reagovat

Co to zase bylo! Asi taky Dereka unesu a namlátím mu do hlavy, co se sluší a patří. Já mů dám že má z dárku vyzařovat odtažitost. Kdyby ho miloval tak moc, jak tvrdí, tak by mu odpustil. Jak sám řekl, je to dost velký hajzl na to, aby se choval jako malá hysterka. A to ti budu omílat pořád dokola! Pokud je nedáš alespoň částečně dohromady, protože tohle nikam nevede. A netahej mu Patrika do bytu :D to mi snad děláš za trest. Doufám, že se brzy dočkám pokračování a nějaké pěkné scénky mezi Chrisem a Derekem :) nikoho jiného neberu. A usmiř je a dej je dohromady. Budu ti to říkat tak dlouho, dokud to neuděláš! :D pěkně piš zlato, ať mám co číst :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama