Kapitola XXI.

15. dubna 2014 v 18:36 | Dylan |  Secrets of loneliness
Moc se omlouvám za tak dlouhou pauzu, ale práce mě nějak vyčerpává. Užijte si pokračování a do budoucna se budu víc snažit :D




(Derek)
Ztuhle se dívám na zeď naproti mně a snažím se donutit tělo k nějaké reakci. Jít sem asi nebyl úplně nejlepší nápad, když jsem chtěl tajit své problémy.
"To se ti jen zdá. Nic se nestalo," snažím se to ututlat. Nechce se mi o tom mluvit a to ani s ním. Je to pro mě moc citlivé. Je sice pravda, že ví o Chrisovi pravdu, ale říct mu, že je zase zpátky? Již umytý a osušený, se zabalím do hebkého županu a vrátím se do pokoje. Patrik mě v tichosti následuje, ale já vím, že je naštvaný. Poznal, že se to snažím ututlat a to se mu nelíbí a štve ho to.
"Oh vážně? Nic se nestalo, ale nechováš se stejně a snažíš se to přede mnou skrýt. Jen tě chci upozornit, že i když jsem slepý, poznám, když ti něco je a navíc poslouchám zprávy," zavrčí nabroušeně a zloba se mu už promítne i do obličeje. Očividně jsem ho opravdu naštval. Když je jen podrážděný, projevuje to tónem hlasu, ale ve chvíli kdy mu to je vidět i ve tváři, je zle.
"Takže ty o tom únosu víš," povzdechnu si a slabě odhrnu závěs, abych viděl na ulici pod námi. Doufal jsem, že když nemůže číst noviny, nebude o tom vědět. Vůbec mi nedošlo, že to může slyšet v televizi.
"Samozřejmě! Když řekli, že tě unesli a bůhví kde drželi několik dní a pak jsi byl hospitalizován, úplně mi bylo zle. Nedovedeš si představit, jak se mi ulevilo, když jsem tě uslyšel v jednom rozhovoru. Sice jsi jim tam jen nadával, ale hlavně proto jsem věděl, že jsi v pořádku. Ale nemyslím si, že tohle je ten hlavní problém. Jde o něco hlubšího," zamyslí se. Sakra! Já doufal, že to budu moci svést na ten zpropadený únos. Bože, asi nezbyde nic jiného než říct pravdu. Proč já si musel najít tak všímavého přítele.
"Před tebou se vážně nedá nic zatajit. Jsou to asi 4 měsíce, co se vrátil Chris," vyklopím to a pak nastane ticho. Zlost v jeho tváři nahradí čiré překvapení.
"No upřímně jsem čekal leccos, ale tímhle jsi mě vážně dostal. A co? Stýkáte se?" začne s otázkami a podle hlasu ho to velmi zajímá. Vždy se o něj hodně zajímal, už proto, že jsem na něm byl závislý já.
"Jo, pracujeme spolu. Je terénní IT technik," odpovím.
"Takže on je taky polda? Trochu divné, vzhledem k tomu co udělal," poznamená.
"Nezapomeň, že z toho nikdy nebyl obviněn, navíc policie si tenkrát viníka našla. A upřímně ani já nejsem zrovna vzorový polda," podotknu pár zásadních faktů.
"Taky pravda. A co vůbec ta ženská, dělá ti ještě problémy?" změní trochu téma a zeptá se na Lauru.
"Teď už ne. Nedávno jsme měli soud. Ten mě očistil a jí poslal na rok do léčebny. Přesně jak bylo v plánu," usměju se zákeřně a sám se musím chválit za své herecké dovednosti.
"Aspoň že tak. Chris o tom ví? A jak to mezi sebou teď vlastně máte?" vyzvídá dál na mé slabé téma. Je vážně neoblomný.
"V jistou chvíli ho napadlo, že jsem u soudu lhal, přeci jen mě zná z i té špatné stránky, ale nakonec jsem ho přesvědčil o opaku. Náš vztah je dost komplikovaný. Chris se vlastně vůbec nezměnil a podle jeho chování ani city ke mně. Horší je to se mnou. Došlo mi, že bez něj prostě nedokážu žít, ale bojím se toho. Co když to dopadne stejně jako kdysi? Toho se bojí i on a proto mě netlačí to pevné vztahu. V tuhle chvíli jsme kolegové, co spolu čas od času spí," pronesu a doufám, že tím ukončím tenhle výslech.
"Zajímavé. Opravdu rád bych ho poznal. Podle všeho to bude dobrý chlap, i když nemyslím si, že by ze mě měl radost. Předpokládám, že o mě netuší," pokračuje a já se zarazím. To je pravda, o Patrikovi zatím neví. Netuším, jak bude reagovat, když zjistí jak moc mu je podobný a ještě ke všemu mi slouží jako zpovědnice. Kdokoliv jiný, kdo se mnou spí mu, až tak nevadí, ví, že prostě neumím být věrný, ale když se jedná o někoho, kdo mi neslouží jen na sex je to jiné.
"Doufám, že k vašemu setkání nikdy nedojde. Mám pocit, že by to nedopadlo dobře. Dost se hrozím dne, kdy se vrátí Vinc. Chris je na něj vysazený už od školy a teď ještě víc, když ví, že se mnou celé ty roky spal. Myslím, že tebe by už nerozdýchal," povzdechnu si a už z té představy se mi ježí vlasy.
"A třeba bychom si rozuměli. Kdy se ten Vinc má vlastně vrátit?" napadne ho a já musím v duchu pátrat, na kdy to vlastně vychází.
"Pokud si dobře vzpomínám, tak odjel začátkem června, takže v prosinci by tu měl být. Ale klidně se může zdržet. Nebylo by to poprvé. Za to by mě hodně překvapilo kdyby přijel dřív," řeknu nezaujatě. Hodně mě naštval svým přístupem ke komunikaci, tak ať nečeká příjemné přivítání. To se nebude konat už z důvodu Chrisovi přítomnosti.
"Copak? Nevypadáš, že by tě jeho příjezd nějak těšil," neujde mu závan opovržení v mém hlase a samozřejmě to nenechá bez optání.
"Uvařil si hodně hnusnou kašičku, kterou si taky do polední lžičky sní. Dva emaily za čtyři měsíce je dost slabá statistika ohledně naší komunikace. Tím mě tak nadzvedl, že jsem mu ani na jeden neodpověděl. Ať si myslí, co chce, ale silně pochybuju, že si svou chybu uvědomuje," odfrknu si a jen pomyšlení na jeho drzost mě vytočí. Hlavně, že mě pořád krmí těmi jeho kecy, jak moc mě miluje a pak mu nestojím ani za blbé zavolání.
"To si dovolil hodně. Myslel jsem, že za tu dobu co tě zná, už pochopil, že tohle dělat se nevyplácí, obzvlášť když jde o tebe. Copak on neví, že jsi sebestředný a majetnický parchant?" optá se a tím přirovnáním mě značně překvapí. Nečekal jsem, že něco takového uslyším zrovna od něj, ale vidím na něm, že to nemyslí zle. Jen si ze mě utahuje a to i přesto, že je to pravda. Já to o sobě vím a upřímně mi to je jedno a hlavně ti to tak vyhovuje.
"Ví to moc dobře, ale asi má pocit, že jeho se to netýká. To se hošánek šeredně plete. Pravidla jsou pro všechny stejná. Nikdo nemá tu výhodu, neřídit se jimi. Dokonce stále doufá, že ho jednou budu opravdu milovat. Dost naivní řekl bych," řeknu a sám sebe se ptám, jako ho jen mohlo napadnout, že bych mu dal své srdce, když dobře ví, jak to je. Nemůžu mu dát něco, co už jsem dávno ztratil.
"Opravdu nikdo? Mám ten pocit, že v Chrisově případě je zvýhodnění očividné," rýpne si do mě, ale rozhodnu se to nijak nekomentovat. Určitě bych ho tím jen víc pobavil. A to si říká přítel. Je sice pravda co říká, ale to neznamená, že mi to bude v jednom kuse předhazovat. Patrik mé mlčení pochopí a zmenší vzdálenost mezi námi na minimum. Zády si mě přitiskne na prsa a rukama mi zabloudí pod župan. Teď už slova nejsou potřeba, začíná druhá hra. Patrik odněkud vytáhne černý pruh jemné látky a zaváže mi jím oči. Díky tomu jsem schopný jeho doteky více procítit. Jemným zatlačením mě přinutí kleknout si na postel a to samé udělá on za mnou. Poté započne vášnivé mazlení a dráždění všech mých nejcitlivějších míst. Pro tentokrát se mě nesnaží znovu připravit a bezohledně do mě vnikne a okamžitě začne s přírazy. Po určité době vždy změníme polohu a to děláme až do rána, kdy už po šesté dosáhneme orgasmu. Jsem z toho dost unavený ale tak nějak příjemně, že mi to ani nevadí. Zbytek společně stráveného času zaplníme konečnou sprchou a vydatnou snídaní.
"To jsem si mohla myslet, Derek Walker, atraktivní krasavec s příšernou povahou," ozve se za mnou na recepci, když podávám Nickovi peníze za Patrikovy služby. Mají v tom jednoduchý systém. Vždy se platí na recepci a odtamtud dávají peníze na bankovní účty a to nejpozději do druhého dne. Pokud chce někdo z chlapců určitou hotovost, stačí si zažádat před termínem odnosu do banky.
"Jaké to překvapení tě vidět před desátou ranní Rosarie," usměju se na majitelku tohohle podniku.
"Syn mi říkal, že za Patrikem přišel pohledný a milý muž. Takový popis mi neseděl na nikoho z jeho klientely, ale když dodal, že jste se k sobě chovali jako staří přátelé, došlo mi, že asi myslí tebe. Neříkala jsem ti už stokrát, že se nemáš přetvářet? Vzbuzuješ pak opačný dojem než který ti je vlastní," seznámí mě s důvodem své nezvyklé přítomnosti. Letmo kouknu na Nicka a ten se jeví jako žhavý kandidát na cenu o nejčervenější obličej. Naznačím mu, aby si z toho nic nedělal, že mi to nevadí a vykročím vstříc Rosarii.
"Náhodou i já dokážu být občas milý, sama to musíš uznat," zastavím se těsně u ní a rty se přiblížím k jejímu pravému uchu jen na pár milimetrů.
"Máš snad na mysli, jak jsi mě využil k vydírání mé tehdejší nejlepší přítelkyně?" zeptá se a na rtech jí hraje zlomyslný úšklebek.
"Přesně o tom mluvím. Ještě řekni, že toho lituješ," přitakám. Abyste rozuměli, Rosaria byla kdysi učitelka na gymnáziu Dr. Adriana Valenského a nejlepší přítelkyní Diany Bakerové. Hned jak jsme nastoupili na gympl, hledal jsem něco, čím bych si ředitelku pojistil, a napadlo mě, že Rosaria by o něčem vědět mohla. Měl jsem štěstí a zjistil, že je Rosaria na chlapečky a nenápadně toho využil. Netrvalo dlouho a dostal jsem se jí do postele, kde jsem nedlouho na to získal to, co jsem od začátku chtěl. Špinavou minulost Diany Bakerové, kterou jsem neváhal použít. Pak už to šlo jako po másle. Jejich přátelství padlo v prach a Rosaria opustila školu a otevřela si tenhle podnik.
"Ani omylem, náramně jsem se bavila, jen škoda, že jsi mě pak přestal vídat. Byl jsi opravdu šikovný," zamručí nešťastně a já se musím smát. Je vážně dobrá herečka.
"Snad ti nebylo smutno?" škádlím ji.
"Bylo, ale dlouho ne, protože pak se mi narodil Nick a já měla o zábavu postaráno," opáčí a mě napadne jedna hrůzná myšlenka.
"Jen doufám, že já nejsem otcem," pronesu, abych se ujistil. Nadšený bych zrovna nebyl, ale nic by se tím nezměnilo.
"To se nemusíš bát. Jeho otci táhne na padesát, poctivě platí alimenty a jeden víkend v měsíci ho má u sebe," směje se, když mě seznamuje s Nickovým otcem. Překvapí mě, že to není nějaký mladý chudák, kterých měla nespočet, ale již starší muž. Mrknu na hodiny a s tím, že musím do práce, se rozloučím a vydám se k autu. Ve škole se nic závratného neděje, spíš naopak se věci vrátili do starých kolejí a Liam s Elliotem jsou každou možnou chvíli spolu. Jsem rád, že tentokrát už jsou spolu, protože oba chtějí. Musím uznat, že jim to spolu sluší a doufám, že jim to vydrží. Horší atmosféra pak panuje na oddělení. Chris se mnou nemluví a na ostatní je protivný. Což není zrovna dobré, protože s tímhle přístupem se ho ostatní začínají bát. Není hezké ho v téhle náladě provokovat. Sám jsem to párkrát zkusil a nikdy to nedopadlo dobře. Většinu času tráví u sebe a jako projev ignorace vůči mé osobě, zavřel dveře spojující naše kanceláře. A takhle vyvádí, jen protože jsem mu nedovolil nahlédnout do své pracovny a pak ho vyhodil z bytu. Jak by reagoval, kdyby věděl, kde jsem nakonec celou noc byl, by mě zajímalo, ale pokoušet to nebudu. Nejsem sebevrah a hlavně tu nechci ostatním dělat divadlo, o kterém by si mohli povídat.
"Co je s Chrisem? Šlehá kolem sebe plameny jako zběsilý," nakloní se ke mně Tony a snaží se svůj hlas ztlumit natolik, aby ho jmenovaný pomatenec neslyšel. Však ono stačí jak je u mě blízko aby ho napružil ještě víc. Sice ví, že Tony je na ženy a pro mě je jen kamarád ale i tak nevidí rád, když se ke mně přiblíží víc než je nutné a v mezích slušnosti.
"Včera jsme se trochu chytli a jeho to nejspíš ještě nepřešlo. Neboj, časem vychladne, znám to," uklidňuju ho a Chrise propálím pohledem, kterým ho upozorňuju na fakt, že ta jeho ignorace se mnou nic nedělá a jen se náramně bavím. Jasně vidím, jak se nafoukne, odkráčí do své kanceláře a pro jistotu třískne dveřmi tak že se nejbližší plexisklové zdi kanceláří nebezpečně otřesou. Jen nad jeho chováním pokrčím rameny a jdu si za svou prací. Ale než zalezu k sobě, zaklepu na kapitána, abych se na pár hodin uvolnil.
"Důvod? A na jak dlouho to bude?" ptá se a dívá se na mě trochu podezíravým pohledem. Ani jemu neunikla atmosféra mezi mnou a Chrisem, tak se není čemu divit, že ho zajímá, proč chci uvolnit.
"Potřebuju si zajít k doktorovi pro jedny prášky, co musím brát. Už jsem nějakou dobu bez nich a začíná se to projevovat. Však víte, o čem mluvím," pronesu a kapitán v mžiku pochopí. Jedná se totiž o prášky na psychické potíže, které mám od toho nechvalného pokusu o sebevraždu. Dál už se mě nevyptává a propustí mě. Ještě si dodělám práci, kterou mám rozdělanou na stole, pak se sbalím a vyrazím do místní psychiatrické léčebny. Tam zamířím rovnou k ředitelně a sekretářka mě okamžitě pouští dál.
"Zlatíčko, tak ráda tě vidím. Už jsem si začínala myslet, že nepřijdeš," vybafne na mě mamka a vůbec se nezaobírá tím, že má kancelář plnou doktorů. Nejspíš měli poradu a já jím tam bez ostychu vtrhnul.
"Vždyť jsem ti to slíbil a přestaň mi říkat zlatíčko, víš, že to nesnáším. Vidím, že máš poradu, kdyby mi to Susan řekla, počkal bych," osopím se na ní a pak kývnu na pozdrav ostatním přítomným. S většinou z nich se znám, jen dva z nich mi nic neříkají. Asi nová posila.
"Už jsme stejně skončili a ty nikdy nerušíš. Navíc ti tak můžu představit naše dva nové kolegy. Tohle je doktor Flynn Hooker a doktor Simon Darcy. Doktor Darcy nahrazuje doktora Eastona a tudíž tě bude mít na starost," představí mi ty dva zmíněné muže a já se zaměřím na pana Darcyho. Už na první pohled se jedná o mladého a cílevědomého muže. Myslím, že si budeme rozumět, ale není můj typ, takže se vyhnu zbytečným komplikacím.
"Těším se na naší spolupráci. Budete si mě chtít vyšetřit hned, když už jsem tady?" zeptám se, když si podáváme ruku.
"Potěšení je na mé straně a rád to provedu hned. Aspoň to budeme mít za sebou," odsouhlasí mi návrh a společně i s mamkou se odebereme do jeho nové kanceláře. Tam začne zpověď, během které si ověřuje správnost údajů uvedených v mé rozsáhlé zdravotní kartě. Tím strávíme něco málo přes hodinu, kdy dojdeme k závěru nic neměnit. Napíše mi léky, které už vážně potřebuju, a rozloučíme se.
"Je vážně dobrý a zdá se, že ho má otřesná minulost nějak zvlášť nepoznamenala. Ještě se stavím za ní, tak se měj hezky," rozloučím se i s mamkou a zamířím na oddělení, kde jsou hospitalizováni pacienti, kteří potřebují neustálý dozor. Projdu oddělením a od doktora si zjistím, kde teď Laura přesně je. Nerad bych jí tu naháněl. Nasměruje mě do společenské místnosti a varuje mě, že tam jsou i ostatní pacienti, tak mám být ostražitý. To mu jen odsouhlasím, přeci jen vím, s čím mám tu čest a vydám se určeným směrem. Ani se nepozastavuju nad tím, že by mě správně měl vypakovat a ne směrovat k cíli. Vejdu do místnosti a hned zahlédnu několik dobře známých tváří. Někteří tu jsou už z doby, co jsem byl i já pacientem.
"No to mě podrž. Lidi podívejte, kdo nás přišel navštívit," vyskočí z křesílka pětačtyřicetiletá žena
s rozcuchanými blond vlasy a trochu psychopatickým výrazem ve tváři.
"Zdravím Mirando, jak to jde?" zeptám se, ale to už mě zmerčí důvod mé návštěvy.
"Co tu kurva chceš, ty parchante? Nestačí ti, že tu musím hnít? Ještě se mi přijdeš vysmívat?" obuje se do mě ostře a tím vyvolá slušný poprask. Všimnu si, že i ošetřovatel co je má na starost je v pozoru. Letmo mu naznačím, že o nic nejde, ale i tak v ostražitosti nepoleví.
"Hej nováčku, přestaň si tu otevírat hubu, můžeš přes ni dostat. Derek je náš vzácný host," zpraží ji Miranda.
"To mu mám snad děkovat za to, že jsem kvůli němu tady?" brání se, ale vraždící pohled ze mě nesundá. S chladným klidem jí ho oplácím a čekám, jak se to vyvine dál.
"I já tu jsem díky Derekovi a nechápu proč tak vyšiluješ. Takhle levný a luxusní hotel jen tak nenajdeš a mě ho nabídl, jen za malinkou službičku," rozhodí rukama v nechápavém gestu a pár dalších s ní přikyvováním souhlasí. To už si obě odvedu do již nepoužívané místnosti pro návštěvy, která je zbavená všech kamer a mikrofonů.
"Vážně by mě zajímalo, co za službičku to bylo," odfrkne si Laura a vytrhne se mi ze sevření, když za námi zamknu. Po jejím prohlášení vyladí Miranda svůj výraz k dokonalému šílenství a podívá se na mě s jasnou prosbou. S úsměvem jí dovolím říct, čím si to zasloužila a těším se na to, co bude následovat.
"Ještě do nedávna jsem byla velmi váženou členkou největšího drogového kartelu v Pensylvánii a milenkou Diega Lópeze. A jen tak mimochodem jsem tady s Derekem vyjednala zabití detektiva Leona Brookse a následné odstranění bratrů Lópezových," vybalí to na ní a v tu samou chvíli Laura nastaví výraz naprostého zděšení.
"To snad," vydechne ochromeně, a když se trochu vzpamatuje, vystartuje po mně.
"Žádný takový zlatíčko, hezky zůstaň v klidu. Přeci jsem ti říkal, že nade mnou nemůžeš vyhrát. Kdybys držela hubu a neútočila na mě ze všech možných stran, možná bych tě jen tiše zabil. Jenže ty ne, a tak budeš žít a trpět v tomhle blázinci vedeným mou rodinou a navíc na stejném oddělení s mým komplicem. A ještě něco. Nemysli si, že se ještě někdy podíváš ven do svobodného světa. Zařídím, abys tady shnila až do smrti," šeptám jí do ucha, když ji držím přimáčknutou ke zdi. Během mého proslovu si Miranda udělá několik hlubokých škrábanců na rukou, pak spolu odejdeme zpět a jí necháme svému osudu.
"Připište Lauře do papírů, že se chová agresivně. Podívejte, co jí udělala," přejdu k ošetřovateli a Miranda mu ukazuje škrábance, které prohlašuji za Lauřinu práci.

"Dobře, děkuji za upozornění. Ohlásím to jejímu lékaři a vy pojďte se mnou. Ošetřím vám to," pronese. Já už se rozloučím a než opustím ústav stavím se v lékárně pro své prášky. Potom co do sebe hned hodím jednu tabletu, sednu do auta a vrátím se na oddělení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | Web | 16. dubna 2014 v 19:49 | Reagovat

Teda, tak tomu říkám krutost osobnosti :D Derek se pěkně vybarvuje a přesto, že mě to nijak zvlášť nepřekvapilo, ten způsob, jakým to Lauře oznámil byl opravdu drsný, zvlášť když je v pořádku a bude tam muset zůstat až do smrti. Chrisovi se vůbec nedivím, že trucuje, taky bych trucovala, protože si velmi dobře uvědomuje, že je v Derekově životě výjimečný. Tak by měl vidět i tajné věci. A Patrika mu fakt neukazuj, ne že by mi záleželo na jeho životě, ale záleží mi na Chrisovi a Derek by mu neodpustil, kdyby Patrikovi ublížil. Docela se těším, až se vrátí Vinc a dostane pěknou čočku :D tak pěkně piš :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama