Kapitola XX.

19. února 2014 v 20:40 | Dylan |  Secrets of loneliness
Uff, konečně po delší době pokračování... Snad se bude líbit :D



(Derek)
Přehrabuju se v hromadě dat, které jsme už o Burkhardových nasbírali a snažím se v nich udělat určitý řád, neboť to teď je tak zmatené, že často něco nemůžu najít. Dokonce už postupně získáváme informace o jejich působení před rokem 2000, což je velmi důležité pro další vyšetřování. Máme tak možnost kontaktoval lidi z jejich minulosti a dozvědět se o jejich akcích víc. Jediné co mi na tom všem kazí náladu je přetrvávající nevědomost o Sabrině Burkhardové. Tu jsme stále nedokázali lokalizovat. S blížící se půl čtvrtou to mám hotové a to je přesně akorát. Za chvíli máme přestávku a já jsem domluvený s Aaronem na kafe v nedaleké kavárně. Sbalím si věci a srazím se s ním už ve výtahu tak na sebe nemusíme čekat. Sedneme si ke stolu, který se o ostatních trochu distancuje a hned k nám přicupitá mladičká servírka a s narůžovělými tvářemi nám podá menu. Moc si jí nevšímám, mám jiné věci na starost a rychle si objednám černou kávu a pár kávových sušenek. Nemám sladký moc rád, proto trochu pohrdám těmi jejich dortíčky, i když už na pohled vypadají lahodně. Aaron se taky dlouho nerozhoduje a nám je poskytnuto soukromí.
"Ty jsi neuvěřitelný," povzdechne si a zamračeně mě sleduje.
"Proč?" nechápu jeho poznámku a snažím se přijít na to, co jsem udělal.
"Ještě se ptáš? A co ta servírka před chvilkou? Kdykoliv s tebou někam jdu, všichni na tebe koukají, jako kdybys byl nějaký herec," zavrčí a vysvětlí mi důvod jeho nelibosti.
"Vážně? Já si ostatních moc nevšímám, tak o tom nemám ani tušení. Spíš to ale bude zvědavost, nezapomínej, že jsem byl v novinách. Jsem si víc než jistý, že prahnou potom, co se mi stalo," odfrknu si, když mi to znovu vyvstane na mysl.
"I to je dost možné, ale to o čem mluvím, trvá snad už od gymplu. To je jedno. Proč jsi mě sem pozval?" zeptá se a tím se dostaneme k pravému důvodu našeho setkání. Všimnu si, že nám nesou naší objednávku a tak si počkám, než servírka odejde a pak spustím. Seznámím ho s vážnými detaily a okolnostmi Liamova vztahu s Elliotem. Jsem přesvědčený, že to má vědět, pokud chce být objektivní. Jisté věci ho dost vytočí, ale s přibývajícími informacemi se trochu uklidňuje a myslím, že začíná chápat Liamovo postavení v tohle incidentu. Když skončím, slíbí mi, že si to do večera nechá projít hlavou a ještě uvidí, co mu k tomu řekne Liam osobně. K tomu nemám námitky a domluvíme se, že na osmou hodinu přijde ke mně, abychom to konečně uzavřeli. Máme ještě chvilku čas a tak zavedu téma na jeho malou dcerku, která se mu v létě narodila. Tím mu o 100% zlepším náladu a poslechnu si jeho zbožné vyprávění. V tom pokračuje i po cestě zpět do kanceláře a já už teď můžu říct, že bude dobrý táta. Když výtah zastaví v mém patře, rozloučíme se a já se opět ponořím do práce. Zbytek dne uteče jako voda a nastává chvíle pravdy. Vím, že to mnohým může přijít padlé na hlavu, ale jedno tu musí být jasné. Aaron svého mladšího brášku vždy nadevše miloval a už když se Elliot narodil, přísahal, že ho bude chránit před vším zlým, co ho v životě potká. Proto je pochopitelné, že Liama tolik řeší. Ukázal se jako ono zlo a bojí se uvěřit, že jím není.
"Jsem tak nervózní," povzdechne si Liam a pohledem stále visí na hodinách, které zanedlouho odbijí osmou večerní.
"Neboj, dobře to dopadne. Derek s ním už dneska mluvil, a kdyby něco, postaráme se o něj," uklidňuje ho Chris, který nemůže jak jinak chybět. Ale na druhou stanu ho chápu, přeci jen jde taky o jeho bráchu. Bytem se najednou ozve zvuk zvonku a Liam úplně zdřevění. Pohledem mu naznačím, aby se uvolnil, a sám jdu otevřít. K mému nulovému překvapení je s Aaronem i Elliot, který se po pozvání hned posadí vedle Liama. Bylo jasné, že svého miláčka nenechá bratrovi na pospas. Potom co se vzájemně pozdravíme a já s Chrisem nachystáme kafe, pustíme se do hlavního důvodu tohoto setkání. Nijak to nezdržujeme a Liam začne odpovídat na Aaronovi otázky. Snaží se, aby na všechny odpověděl, protože zdráhavostí nic nezíská. Občas se do toho přimíchá i Elliot se svým názorem, který vždy posilní Liamovu odpověď.
"Takže vy mi tu chcete klidně říct, že minulost necháte minulostí a zkusíte to spolu od začátku, jako normální pár. Chápu to dobře?" optá se ale z jeho postoje ani tónu hlasu nejde poznat co si o tom myslí. To se u něj nestává často a taky proto se mi to nelíbí. Většinou je všem hned jasné co si o dané věci myslí.
"No tak Aarone, přeci tu nebudeš zbytečně kalit vodu, když to oba chtějí zkusit? Když jim to nebude klapat, po měsíci to ukončí a už se nemusí nikdy potkat," snažím se ho naladit na společnou vlnu, i když si nejsem jistý úspěchem. Hlavní je dostat z něj aspoň něco. Do toho mi stihne bliknout notebook s novým emailem. Ten rozkliknu a má nálada o několik stupňů klesne. A nejen mě. Chris díky své nezměrné zvědavosti zjistí, kdo mi to píše a jeho doteď zářivý úsměv je v nenávratnu pryč. Teď mluvím o druhém emailu, co jsem za čtyři měsíce obdržel od Vince. Ano slyšíte dobře, dva maily za 4 měsíce, to jest celá naše komunikace. Dost mě tím vytáčí do vývrtky a dávám to najevo svou ignorací, proto tento email obsahuje trochu nejistoty. Jen ať si láme hlavu nad tím co mi je. Chápu, že když je na služební cestě tak mi nemůže denně volat nebo psát, ale ať mi nenamlouvá, že jednou týdně by se ten čas nenašel.
"Já že kalím vodu? Ty máš co říkat, sám nemáš ve svém životě jasno a ostatním radíš? Ale na druhou stranu máš pravdu, i když nepovolím, budou to jen dělat za mými zády," vyjede na mě mírně, ale pak si poraženecky povzdechne. Tu část o mém životě radši nikdo nerozebírá a dělá dobře. Vyústilo by to jedině v hádku a tu zrovna teď nepotřebuju. Stačí, že mě štve Vinc a to je několik stovek kilometrů daleko.
"Takže nemáš nic proti, když to zkusíme?" zeptá se opatrně Elliot s nejistou radostí.
"Neříkám, že se mi to líbí, ale pokud budeš šťastný ty, tak budu i já," pronese poraženě a následně je zavalen svým bratrem, který samozřejmě nešetří chválou. Na Liamovi je vidět obrovská úleva a když se Aaron rozloučí, zavřou se s Elliotem do pokoje. Vím, že nebudou dělat hlouposti a tak je nechám. Oba skálopevně věří v jejich plán a pochybuju, že by se ho nějak pokusili narušit.
"Ty mu neodpovíš?" zaskočí mě Chris svou otázkou, když vypnu email a zaklapnu notebook. Zvědavost ho opět přemáhá.
"Teď nemám náladu, možná později. Dáš si se mnou sklenku?" zavedu téma jinam a z baru vytáhnu mou oblíbenou zlatavou tekutinu. Mé pozvání s radostí přijme a pohodlně se usadíme na gauči, který mi v okamžiku vynese na mysl scénu ze včerejší noci. Čím déle jsem s Chrisem, tím víc na něm znovu začínám být závislý. Nechtě si musím přiznat, že sex s ním je prostě nenahraditelný. Ví přesně, co a jak mám rád a naopak čemu se má vyvarovat. Pro mě dokonalý partner. Ale bojím se. Co když se bude minulost opakovat a znovu se stane něco, co nás na několik let odloučí? Tohohle rizika si je vědom i on a proto mě netlačí do vztahu. Tak jak jsme je ideální a oběma to vyhovuje. Jenže jak to bude až se vrátí Vinc? Bude třetí do páru. Je mi jasné, že nepřátelství mezi Vincem a Chrisem se prohloubí, ale jak to vyřešit? Nechci Vincovi ublížit, ale pochybuju, že Chris dovolí jakýkoliv kontakt. Rozhodně to bude těžké období. A pak tu vyvstává ještě jeden strašák.
"Když to těm dvěma vyjde, Ryan se zblázní, až se vrátí z pasťáku a bude postaven před hotovou věc," pronese Chris a já se na něj udiveně podívám.
"Ty mi čteš myšlenky? Nezdá se ti to jako zásah do soukromí?" opáčím hraně dotčeně a vysloužím si tím překrásný úsměv a pohlazení po tváři.
"Očividně se dostáváme k našemu dávnému problému. Už opět přemýšlíme nad stejnými věcmi," řekne a já ucítím jemné mravenčení v místech, kde se jeho prsty setkávají s mou tváří. Ale už vážně, cítím, jak mu opět podléhám. S tím bych se klidně mohl jít léčit. Jsem si jistý, že nějaká nemoc, která odpovídá příznakům, by se našla.
"Až se mi bude zdát, že to přechází všechny meze, zlikviduju tě," reaguju a lehnu si tak že mám hlavu v jeho klínu. Chris po mě v první chvíli hodí nechápavý pohled, ale jakmile pochopí, že to nemyslím vážně, znovu se usměje. Navíc využije příležitosti a začne mi pročesávat vlasy. Je to nádherný pocit a být kočkou neubráním se blaženému vrnění.
" Nechceme nijak rušit vaší dojemnou chvilku, ale jdu vyprovodit Elliota," ozve se za námi lehce posměšný hlas. Obávám se, že si poslední dobou dost troufá. Asi začínám ztrácet autoritu.
"Tak co tu ještě děláte? Honem ať vám náhodou neujede autobus," vyžene je Chris a naznačí Liamovi aby se začal krotit. Ten jen zvedne ruce v obranném gestu a už se pakují z bytu.
***********
(Chris)
Vychutnávám si chvilky, během kterých ho mám těsně u sebe, ale i přesto si nemůžu pomoct od pocitu svírajícího se srdce. Ten email co od Vince dostal, mě znepokojuje. Stihl jsem si přečíst jen kousek, ale i tak jsem se dozvěděl víc než bych chtěl. Je evidentní že Dereka bezpodmínečně miluje, což se mi příčí. Nevím, co budu dělat, až se z toho Berlína vrátí. A hlavně jak se bude chovat samotný Derek. Stále mi neřekl, co k němu doopravdy cítí. Vše by se vyřešilo, kdyby ho tam přeložili nebo se zamiloval a nejlíp kdyby s ním třeba spadlo letadlo, ale při mé smůle se nestane ani jedno a na konci roku se tu zjeví jako nikým nechtěný dárek.
"Opravdu mi nikdy nedovolíš nahlédnout?" zeptám se. Trhnutí, které mou otázku doprovází si nelze nevšimnout.
"Myslím, že jsem ti to tenkrát řekl jasně. Věci, které tam mám, jsou jen a jen pro mé oči a nikdo jiný nemá právo nahlédnout. Nemám rád, když někdo strká nos do mých věcí a to platí i pro tebe," zavrčí a tím, že se posadí, vzdálí se z mého dosahu.
"Ale no tak. Známe se už tolik let, je hodně málo věcí které o tobě nevím. Pochybuju, že bych tam našel něco co neznám, co ti to udělá, pustit mě tam?" hádám se. Vážně nechápu, proč mě tam nepustí. Sám řekl, že mrtvolu tam neukrývá, tak o co jde?
"Vážně se chceš hádat? Docílíš jen toho, že mě nasereš. A vlastně už jsi mě nasral, tak pokud nechceš, abych ti něco udělal, sbal se a vypadni! A varuju tě, už nikdy tohle nezkoušej," vyjede na mě a rovnou i vyhodí z bytu. Není jediný, kdo je nasraný, proto bez protestu popadnu své věci a mizím. Dole se ještě srazím s bratrem, kterého ignoruju a nasupeně sebou třísknu na sedadlo řidiče. Dopravní předpisy jsou mi v tuhle chvíli ukradený, a co nejrychleji dojedu domů. Tam ze sebe všechno shodím a vlezu si pod sprchu. Doufám, že mě proudy vody trochu uklidní. Tak se stane, až ve chvíli kdy si ulevím pěstí do stěny sprchového koutu. Začíná mi to připomínat situace z minulosti. I tehdy jsme se takhle hádali a já měl, kolikrát chuť mu takovou vrazil, ale neudělal jsem to. Je to proti mým zásadám. Nikdy neuhodím svého partnera a už vůbec ne toho koho miluji. Sice si to Derek čas od času zaslouží, ale já bych se k tomu nikdy nesnížil. Asi po půl hodince vypnu vodu a osuším se. Navlíknu se do tepláků a dostavím se do obýváku, kde se pozdravím s mamkou, která kouká na nějaký romantický film.
"Stalo se něco? Přilítnul jsi sem jako tornádo a ani nepozdravil," ptá se. Je bystrá to se musí nechat a vždy pozná, že mi něco je. Kolikrát se to snažím skrýt ale i tak to na mě vidí.
"Pohádal jsem se s Derekem kvůli prkotině," povzdechnu si a sednu si vedle ní. Dokoukám s ní ten film, i když vůbec netuším, oč tam jde a pak si jdu lehnout. Trvá mi dlouho, než zaberu a ještě k tomu mám tak divoké sny, že mě časně ráno vzbudí a mé tělo je vykoupané v potu. Díky tomu si dám znovu sprchu a pokusím se ještě jednou usnout. To se mi podaří a vydrží mi to až do dopoledních hodin.
*********
(Derek)
Vytočený z Chrisovi dotěrnosti do sebe hodím ještě několik skleniček a pak se vydám pro rozptýlení. Ještě Liamovi řeknu, aby už mě nečekal, a jasným cílem vyjedu na silnici. Proplétám se změtí uliček, až zaparkuju v podzemní garáži nenápadného bytového komplexu. Je sice na první pohled opravdu nenápadný a nikdo by neřekl, co že se to tu provozuje, ale jakmile vejdete, je to více než jasné. Rudé saténové zdi, obrazy a sochy zobrazující sexuální praktiky ihned prozrazují bordel. Velmi luxusní bordel přístupný jen VIP osobnostem s přísnou ochranou soukromí. Přístupovou kartou si otevřu a vydám se dlouhou chodbou do salónku s recepcí.
"Začínal jsem se bát, že mě už nepřijdeš navštívit. Bylo mi tu bez tebe smutno," rozlehne se místností medový hlas a já se neubráním úsměvu.
"To je mi moc líto, Patriku. Snad ti to budu moci vynahradit, ale stejně mě vždy překvapíš, jak poznáš, že jsem to já," pronesu a své kroky nasměruju k muži sedícímu v křesle zády ke mně. Natáhnu se k němu přes opěradlo křesla a ruce si mu položím na hruď.
"Podle kroků. Každý má svůj specifický styl chůze a ten tvůj mám obzvlášť rád. Je rázný, svědomitý a přitom elegantní," odpoví mi a hlavu natočí tak abychom se mohli políbit.
"Doufám, že na mě máš čas, protože nutně potřebuji rozptýlení," zavrním mu do ucha a přitom ignoruju mladíka na recepci. Tomu bude stěží patnáct a naše chování ho očividně přivádí do rozpaků.
"Na tebe vždycky. Nicku až do rána jsem obsazený," stočí svá slova na recepčního, který mu to blesku rychle odsouhlasí a něco zadává do počítače.
"Že by Rosaria rozšířila sortiment?" poukážu na Nickův nízký a v tomhle oboru trestný věk. Ten mou poznámku pochopí a jeho tváře naberou úžasnou barvu.
"Až takový šílenec není. Nick je její syn. Chce si tu vydělat nějaký peníze, aby mohl zvát svou přítelkyni na rande," vyvrátí mou domněnku Patrik a tím si vyslouží nabručený pohled.
"Pan Corrigane, nemusel jste říkat detaily, je to trapné!" bručí s nevolí a rudý až za ušima.
"Už kolikrát jsem ti říkal, abys mi říkal jménem. Nemám tohle formální oslovování rád, a co se důvodu tvé přítomnosti zde týče, nemusíš se za to vůbec stydět. Pořád si vyděláváš slušnou prací, ne jako my ostatní tady," hubuje ho s lehkým podmračením Patrik, ale já vím, že to nemyslí vážně. I když tu zmiňuje svůj poněkud neobvyklý způsob vydělávání si, nikdy by neměnil. Sám mi kdysi řekl, že tohle je jedno z mála zaměstnání, kde je jeho handicap spíše výhoda. Abych byl přesnější, Patrik je už od narození slepý. Díky tomu se jeho zákazníci nemusí bát, že by je někde na veřejnosti prozradil a navíc má vyostřené zbylé smysly a to hlavně cit v prstech, se kterými dokáže zázraky. Ale to není důvod, proč jsem si ho vybral. Je tu ještě něco mnohem podstatnějšího a to jeho vzhled. Je skoro jako Chrisova kopie, jen s tím, že je blond a má oříškové oči.
"Náhodou já si myslím, že je to hezké, takhle se starat o svou milou. Dokazuješ tím, že je pro tebe důležitá," polichotím mu a pak už se odebereme do Patrikova pokoje a začneme s tím, pro co jsem si přišel. Jako první stanoviště si zvolíme koupelnu. Oblečení pohodíme na zem a už se k sobě tiskneme pod proudem teplé vody. Mezi naše těla naliju tekuté mýdlo a mazlivými pohyby se vzájemně mydlíme. Naše silně pokročilá erekce nám je známa a proto jí věnujeme patřičnou pozornost. V jednom okamžiku jsem přetočen čelem ke kachličkové stěně a zároveň jsem k ní přimáčknut. Patrik mi roztáhne půlky a pak v nich nechá svůj penis uvěznit. Je to vážně úžasný pocit cítit jak se tělo penisu tře o vaší dírku a přitom nevíte, kdy se rozhodne vniknout dovnitř. Horší je, že v tomhle případě to jen tak rychle nebude, neboť má velmi dobrou sebekontrolu a ví, že já na tom tak dobře nejsem. Je zřejmé, čeho tím chce dosáhnout. Abych prosil, škemral o osvobození od toho mučivého tlaku, který pociťuju s každým jeho pohybem. Ještě k tomu nechává své nenechavé ruce klouzat, až kam dosáhne a péči dopřává i bradavkám, které mám díky tomu úplně ztvrdlé a natlakované. Dokonce cítím, jak mi ochabují ruce i nohy, které mi doteď slouží jako opora.
"Jak dlouho mě ještě chceš sakra mučit?" vydechnu a snažím se pochytat své rozutíkané myšlenky.
"Možná když hezky poprosíš, přestanu," zavrní mi do ucha a schválně špičkou penisu zatlačí na dírku, ale pak sklouzne do svého předešlého směru. Tímhle drobným poškádlením mou mysl úplně vyhladí a já nemám na vybranou.
"Prosím, chci tě mít v sobě. Už to nevydržím," zakňučím a snažím se na něj co nejvíc natlačit.
"Hodný kluk," pronese najednou zhrublým hlasem a mě je dopřán ten pocit plnosti, na který už tak dlouho čekám. Ještě to okoření o chvilku napětí, kdy do mě pronikne jen špičkou a pak v nestřeženém okamžiku mě pevně stiskne za boky a hrubě si mě natlačí, až co to jde na sebe. Díky tomu nečekanému zákroku vyjeknu dost nahlas a zároveň se udělám.
"Jsi tak nedočkavý a to jsme teprve na začátku," šeptne mi do ucha. Doteď jsem byl v předklonu a rukama se opíral o zeď, ale taková pozice už mu nevyhovuje, proto mě obejme kolem hrudníku a tlakem mě donutí se narovnat a opřít se pro změnu o něj. Jeho přírazy mění temno v závislosti na jeho momentální chuti a přitom se mě pravděpodobně snaží sníst za živa. Je mi jasné, že budu mít krk a ramena samý flek a místy i stopy po kousnutí, ale je mi to upřímně jedno. Jen na chvíli ze mě vystoupí a to jen proto, aby si mě přetočil zpět čelem. Nechá mě se zády opřít o kachličky a obtočit mu nohy kolem pasu. Přitom mě pevně drží za zadek a následně do mě znovu pronikne a pokračuje ve své nejoblíbenější činnosti. Teď si k týrání zvolí mé rty. Mezi dravými polibky mě ještě stíhá okusovat a občas mezi zuby uvězní můj jazyk a rozhodně se s ním nemazlí. Samozřejmě mu jsou mé masochistické choutky známé, a proto se nepodivím, když v puse ucítím svou vlastní krev a pulzující bolest v jazyku. Konečně se mu podařilo prokousnout mi jeho levý okraj. Jazyk je dost citlivá oblast, proto je krve požehnaně a to je účel. K tomuhle zpestření ještě přidá na intenzitě přírazů a to už netrvá dlouho a mé nitro se zaplní horkým spermatem, které dovede k vrcholu i mě.
"No, myslím, že na rozjezd to nebylo vůbec špatné," vydechnu vyčerpaně a začnu se omývat.

"To je pravda, ale zdáš se mi trochu jiný. Hned jak jsi přišel, zdálo se mi, že je něco jinak. Jako kdybys sem před něčím utekl," pronese vážně a já v ten okamžik ztuhnu. Tohle vypadá na hodně dlouhou konverzaci. Rozhodně mě nenechá odejít, dokud mu neřeknu, o co tu jde. I o tom je náš vztah. Patrik ví o všech mých problémech. Jen jemu jsem se kdy vyzpovídal a jsem moc rád, že mě i přesto všechno neodsoudil a naopak mi pomáhá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | Web | 19. února 2014 v 21:05 | Reagovat

Teda, teda, ani tímto si mě nepřesvědčila změnit na Patrika názor. Není tak hrozný, ale ráda ho mít nebudu :D a navíc, scénu byla perfektní, ale s Chrisem je to teprve ono :D. Doufám, že ty dva brzy usmíříš, že ty své potyčky nebudou brát příliš vážně, byla by to škoda! :D Elliotovi s Liamem přeji hodně štěstí a doufám, že jim to klapne! :D Jinak jsem fakt zvědavá na ten případ, taky na reakci Chrise, až se o Patrikovi dozví. A doufám, že až přijede Vinc, pořádně ho Derek seřve a navždy vyhodí ze svého života! Tak se těším na pokrčaování a doufám, že nenecháš napnutou jako strunu příliš dlouho!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama