Kapitola XIX

4. ledna 2014 v 10:53 | Dylan |  Secrets of loneliness
Po delší odmlce konečně vydávám :D Máme rok 2014 tak snad se v tomto roce s vydáváním polepším :D



(Liam)
Po celé prázdniny jsem se zdařile Elliotovi vyhýbal a to i přesto že mě neúnavně naháněl. Hlavně když se rozhodlo o Ryanově osudu tak mu to byl Chris říct. Dost ho vzalo, když se dozvěděl, co Derekovi provedl, ale podle všeho se z toho už vzpamatoval. K mé smůle dnes začíná nový školní rok a já se musím vrátit do budovy, kde jsem jako v pasti a Elliot si mě tu může snadno odchytit. Jakmile Derek zaparkuje u školy, auto se dostane do obležení novinářů a Derek rudne vzteky. S menšími obtížemi se mi podaří vystoupit, ale v cestě mi stále stojí novináři, kteří mi pokládají opravdu nevkusné otázky.
"Ty jsi známý pana Walkera? Studuješ na téhle škole. Vyprávěl ti pan Walker o svém únosu? Můžeš nám k tomu něco říct?" předhazují mi dotaz za dotazem a ani nečekají, až jim odpovím, což ale stejně nemám v plánu.
"Nechte nás být, nemáme k tomu co říct," snažím se je odradit, ale marná snaha. Je to čím dál horší a upřímně to jak mi zaplňují můj osobní prostor, mi nahání panickou hrůzu. Derek to na mě pozná a vyřeší tuhle situaci po svém. Vytáhne odněkud svou zbraň a dvakrát vystřelí do vzduchu.
"Už vás mám až po krk! Dejte mě i mým známým konečně pokoj, jinak vás všechny zažaluju pro omezování osobní svobody a narušování soukromí a teď vypadněte! Na školních pozemcích nemáte co pohledávat," rozohní se a všechny do jednoho seřve a pohrozí žalobou. Novináři jsou z těch výstřelů úplně zkamenělí a netrvá dlouho a jsme sami.
"V pořádku?" zeptá se, když si to konečně namíříme ke vchodu.
"Jo, trochu jsem začínal panikařit. Díky," usměju se a pak zapadnu do své třídy, kam ostatně po zvonění dorazí i Derek, aby zahájil nový školní rok.
"Dobré ráno. Je 2. Září a znovu usedáme do lavic. Na začátek bych vám chtěl poblahopřát, že jste všichni úspěšně vstoupili do druhého ročníku. Jen Ryan Williams nás z osobních důvodů opustil. Chci vás upozornit, že už zde na škole nejste nováčci a i tak s vámi bude zacházeno. Látka bude složitější, bude jí zajisté více a už bude kladen důraz na věci týkající se maturitních zkoušek. Je sice pravda, že do maturity máte ještě hodně daleko, ale proč vše nechávat až na poslední chvíli, kdy se to může dělat soustavně. Jinak pravidla ohledně nošení úkolů, aktivity v hodinách a omluvenek se nijak nemění, tak si na to dejte pozor. Dnes tu strávíme pouze jednu hodinu, během které vás seznámím s novými předměty a školními aktivitami pro tento rok," spustí, jen co vejde do třídy a musím říci, že si dokázal vydobýt obrovský respekt. Spolužáci mu visí na rtech a nedovolují si mezi sebou klábosit, tak jako tomu bylo dříve. Letos nám přibudou dva nové předměty a dokonce máme povinný lyžařský kurz. Na ten se už teď těším, protože miluju zimu a hory. Jakmile hodinu ukončí, všichni začnou mizet a i já se k nim přidám, jen s tím rozdílem, že jdu s Derekem do kabinetu. Jenže jak se k němu blížíme, zabrzdím a mám v plánu vzít roha.
"Já na tebe počkám v autě," řeknu rychle. Dereka to překvapí, ale když u svého kabinetu zahlédne Elliota, pochopí a podá mi klíče. S úlevou mu poděkuju a mažu k autu, kde si povzdechnu. Derek dorazí asi po čtvrt hodině a významně se na mě podívá.
"Co?" zeptám se, když mi to začne být nepříjemný.
"Nemůžeš se před ním schovávat věčně. Promluv si s ním. Teď když je Ryan pryč, bude to o hodně snazší," řekne a já se na něj udiveně podívám. Nevěděl jsem, že může být až tak starostlivý. Vždycky mi přišel bezohledný ke starostem ostatních.
"Promluvím, někdy," vydechnu smířený s realitou. To mu prozatím jako odpověď stačí a pak konečně vyjede z parkoviště. Ještě se zastavíme ve městě, kde si nakoupím všechno potřebné do školy a zajdeme i do zverimexu, abychom dokoupili žrádlo, a rovnou nakoupíme i nějaké pamlsky navíc. Našemu zraku neujdou ani různé hračky a tak nějaké koupíme. Určitě z nich budou mít ty potvory radost. Je to zvláštní pohled, když si s nimi Derek hraje. V tu chvíli jakoby se z něj stával úplně jiný člověk. Mě napadne zajet do obchoďáku s oblečením. Nedávno jsem si přebíral oblečení a hromadu toho jsem vyhodil. Buď mi to bylo malé, nebo zničené anebo se mi už jednoduše nelíbilo. Derek naštěstí nijak neprotestuje a ve finále si taky pár nových kousků pořídí. Takže sečteno podtrženo, vláčíme se domů s fůrou tašek a dokonce máme problém si i odemknout jak jsme ověšení. V tom nás zachrání Chris, který nám otevře.
"Ahoj, kde jste? Už jsem se začínal bát," vyptává se. Nijak nekomentuju fakt, že je u Dereka doma bez jeho přítomnosti, ale u nich je možné všechno.
"Zdrželi jsme se ve městě, to víš nákupy. Máš to?" omluví nás a pak se o něco začne zajímat.
"No jasně," zaculí se a pomůže nám s taškami. Netrvá dlouho a pochopím, o čem se baví. Chris mu sehnal nový notebook, protože ten starý vypověděl službu. V tuhle chvíli jsou ti dva ve svém živlu. No jo oni a počítače, jako malí kluci. Nechám je, aby si dál hráli, a mezitím vybalím a obsloužím zvířata, která se dožadují svého jídla. Asi za hodinu se vydají do práce a já si pustím televizi. Ještě jsem od Dereka dostal instrukci, že kolem páté přijde návštěva a já jí nesmím vyhodit. Přijde mi to divné. Co já si budu povídat s jeho návštěvou, ale jsem rozhodnutý ho poslechnout. Přinejhorším mu zavolám a řeknu si o instrukce. Čas plyne a krátce po páté hodině někdo zazvoní. Neváhám a otevřu a až pak mi plně dojde Derekův úmysl. Věděl, že jakmile spatřím za dveřmi Elliota, budu chtít zabouchnout a poslat ho pryč. Takhle jsem mu slíbil, že ho nevyhodím a nezbývá mi nic jiného než ho přijmout.
"Ahoj, můžu dál?" zeptá se opatrně. Tak na tomhle se ve škole domlouvali.
"Jo jasně. Pojď," dostanu ze sebe nervózně. Dovedu ho do obýváku, kde ho usadím na gauč a nabídnu kávu.
"Dal bych si čaj, pokud je to možné," usměje se a okamžitě zapomenu, co jsem chtěl dělat. Je tak nádherný, když se směje a teď ten úsměv patřil mně.
"Čaj, jo čaj. Samozřejmě, máme černý, zelený, pomeranč nebo lesní plody," vyhrknu, když se vzpamatuju.
"Tak ty lesní plody, prosím," vybere si a já se vrhnu do přípravy. Nejradši bych Dereka proklel. Nejen že na mě ušije takovou boudu, ale ještě má kuchyň spojenou s obývákem a tak jsem pod Elliotovým dohledem. Kdyby jen jí měl oddělenou, mohl jsem naplno panikařit, ale takhle to nemůžu udělat. Aby toho nebylo málo, Elliot se zvedne a s jemným úsměvem se opře o kuchyňský pult. Díky tomu jsme od sebe sotva metr a já i na tu vzdálenost cítím jeho typicky omamnou vůni.
"Dovařila se ti voda," probudí mě z transu a já se rozpačitě chopím zalití čaje. Bože já se vůbec nedokážu soustředit. Elliot to na mě vidí, a proto hrnky odnese radši on. Já bych byl schopný se opařit. Sedneme na gauč a zvířata se dají do zkoumání mojí návštěvy. Ten je z nich nadšený a hned se pídí po jejich jménech. Ebi se mu začne otírat o nohu a Roy se Zackem se snaží vehementně vyskočit mu na klín.
"Líbíš se jim, extra Aby je dost vybíravá. Chrise nemůže vystát," pronesu, když si všechny vytáhne na klín, kde se poskládají a užívají si jeho péči.
"Derek mi trochu naznačil důvod, proč se mi vyhýbáš, a proto jsem tady, abych to slyšel celé, ne jen v náznaku. Řekneš mi tedy, proč už mě nechceš vidět?" zeptá se a mě ztuhne krev v žilách. Sakra, na tohle nejsem připravený. Netuším, co mu mám říct a hlavně jak to podat, aby po mě ve finále nehodil ten horký čaj. Nervozita ze mě čiší proudy a mé ustavičné ošívání se to jen umocňuje.
"Není to tak, že už se s tebou vídat nechci. Právě naopak, neskonale po tom toužím, protože když jsem s tebou, cítím se volný a šťastný. Uvědomuji si ale, že ti má přítomnost ubližuje, neříkej, že to není pravda. Viděl jsem ti to na očích a v ten den jsem se rozhodl, že ti už nikdy neublížím. Snažil jsem se přimět k tomu i Ryana, ale sám víš, jak to dopadlo. Už nějakou dobu předtím, jsem začal pociťovat, že se mé smýšlení mění. Ryana jsem čím dál víc nemohl vystát, ty jeho věčné doteky a vynucování si pozornosti. Tolik mě iritovalo, jak se na tebe neustále věší a tlačí tě do intimností. Přiznávám, že jsem častokrát chtěl být na jeho místě a dotýkat se tě, ale vědomí, že ty přitom trpíš, mě od toho odrazovalo. Vím, že ničím nedá odčinit to, co jsem ti s bratrem provedl, ani nejsem tak troufalý, abych žádal odpuštění. Mé jediné přání bylo dát ti konečně tak dlouho odepřenou svobodu, což se mi splnilo. Ryan je na 2 roky v pasťáku a já se distancoval z vlastní vůle," dostanu ze sebe vysvětlení a psychicky se připravuju na příval nadávek. K mému překvapení se nic takového neděje. Elliot na mě kouká s otevřenou pusou, kterou po vzpamatování se zavře, ale dál mlčí.
"Odpověz mi upřímně. Co ke mně cítíš?" optá se a teď pro změnu mám otevřenou pusu já.
"No víš, jak bych to řekl. Sakra, já vůbec netuším jak to podat. No prostě takový to, zrychlené bušení srdce, nervozita, nutkání tě před vším chránit, víš, co myslím, ne?" blekotám jedno pátý přes devátý. Nikdy jsem se nikomu nemusel ze svých citů zpovídat a teď bych dal nevím co za to abych věděl jak na to.
"Takže jednoduše řečeno mě miluješ," pronese po chvilce přemýšlení, kdy si dával dohromady tu mou slátaninu. Tohle jeho konstatování mi do tváří nahrne krev a já rozpaky jen přikývnu, neboť si jsem jist, že by mi selhal hlas.
"V důsledku toho mě chceš chránit a jako nejlepší způsob jak toho dosáhnout jsi zvolil distanc, protože jsi usoudil, že mi budeš ubližovat, když budeš nablízku," pokračuje dál ve své vyvozování a já znovu kývu v souhlas. Zdá se, že zatím vše chápe a přijímá to celkem s nadhledem.
"Přeskočilo ti? Vždyť je to naprostá hovadina. Zaprvé nevím, jak mě tedy chceš chránit a zadruhé ty jsi jasnovidec, když tvrdíš, že mi svou přítomností ubližuješ? Prober se! Kdyby to tak bylo, nejsem teď tady," rozčílí se z ničeho nic a já na něj zůstanu strnule zírat. Tohle je poprvé co na mě zvýšil hlas. Už tenkrát, když seřval Aarona, překvapilo mě to, ale tohle to předčilo. Nemyslím to tak, že by mě to naštvalo, spíš ho obdivuju, vzhledem k tomu, jak se mě bál.
"Za to určitě může ten syndrom. Za normálních podmínek, bys nikdy nepřišel," bručím si spíš pro sebe, ale tak aby mi bylo rozumět.
"Ježiši Liame, ty si vážně myslíš, že by mi Derek dovolil za tebou jít, kdybych stále trpěl Stockholmským syndromem? Uvažuj trochu," povzdechne si a z jeho tónu pochopím, že začíná pochybovat o mé inteligenci.
"Je pravda, že by to bylo nelogické, ale stejně si nemyslím, že je to dobrý nápad. Beze mě ti bude líp," připustím, ale i přesto na to mám vlastní názor.
"Tak víš co? Ověříme si, zda máš pravdu. Jeden měsíc spolu budeme chodit, tak jak to přísluší našemu věku. Myslím tím chození na rande, trávení čas společně a samozřejmě žádný sex. Pokud i po měsíci usoudíme, že to nepůjde, bude o tvém. Co ty na to?" podá mi nabídku, která mě dočista šokuje. On se mnou chce chodit?
"To nezní vůbec zle," ozve se najednou a já samým přemýšlením co na to říct nadskočím. Ovšem do zvířat jako když píchne a už se Derekovi hrnou k nohám.
"Dobrý den, děkuji, že jste mi to umožnil," pozdraví ho a poděkuje mu za spolupráci. Já Dereka za to samé propálím pohledem a nakonec souhlasím s návrhem měsíčního chození.
"To vůbec nestojí za řeč. Už jsem se na ten jeho otrávený ksicht nemohl dál dívat. Zůstaneš na večeři? Budu dělat přírodní řízek s bramborem," pronese a pak ho ještě pozve na večeři. To bez váhání přijme a můj osud je definitivně zpečetěn. Společně se navečeříme a u stolu panuje celkem dobrá nálada. Do toho mu ještě stačí zavolat Chris a my máme jedinečnou příležitost vidět něco nečekaného. Derek se během hovoru mírně usmívá a vidličkou převaluje bramboru z jedné strany na druhou. K tomu jsou jeho oči plné lásky a celkově vypadá jako zamilovaný puberťák co právě telefonuje se svou velkou láskou. Oba na něj trochu nemístně koukáme a za to si vysloužíme podmračený pohled.
"Co tak koukáte?" zpraží nás hned, jak položí mobil na stůl.
"To nic, jen nebyl jsi doteď s Chrisem? To jste si nestihli všechno říct?" rýpnu si.
"Hele mladej, poslední dobou seš moc zvědavej," pronese a tím mi jasně dává najevo, že mi do toho nic není. Dobře si své soukromí střeží, to se musí nechat. Ale stejně. Proč se pořád ohání tím, že už s Chrisem nic mít nechce, když je nad slunce jasné jak moc po něm touží? Tohle mi hlava nebere, ale zase je pravda, že ani Chris se moc nesnaží. Jakoby se oba záměrně vyhýbali vztahu. Nechápu proč, ale já vím jen málo na to, abych mohl dělat závěry. Když dojíme, pomůžeme s nádobím a Derek hodí Elliota domů. Sednu si k televizi a pohled mi padne na dveře od pracovny. Napadne mě, kolik pokladů asi ukrývá. Rozhodně jsem viděl jen zlomek toho, co se tam skrývá před světem. Zbytek večera strávíme u nějakého filmu a potom co se vykoupu, zapadnu do postele a spím jako zabitý. Ráno se mi vůbec nechce z postele, ale Derekův nekompromisní hlas mě donutí a to i bez protestů. Společně se nasnídáme a už vyrážíme vstříc dalšímu nudnému dni ve škole. Dneska už to není o jedné hodině, ale rovnou o sedmi a snad na každé hodině po nás chtějí vědomosti z minulého ročníku. Já se musím sakra snažit, abych nenasbíral pětky, vzhledem k mé pozdní aktivitě. Kupodivu se mnou mají učitelé slitování a vybírají mě na věci, co se brali až na konci roku. Hodně se tomu podivím, když vezmu v úvahu ty problémy, co jsme jim s Ryanem způsobovali. S Elliotem se už zase vídám o přestávky a dokonce se od něj dozvím, že ředitelka proti tomu nic nemá. Prý za mě Derek orodoval. Za to mu při první příležitosti poděkuju a pak i ředitelce.
"To nestojí za řeč. Věřím, že znovu nezklameš, ale čekej, že s tebou bude chtít mluvit Aaron a nebude to snadné," upozorní mě na možnou překážku, se kterou ale už dávno počítám.
"Snad mu budu schopen dokázat, že to s Elliotem myslím vážně," pronesu a pak se vrátím do třídy. Zatím tenhle rok začíná dobře, ale jsem zvědav jak ještě dlouho.
"Neboj, když bude Aaron vzdorovat, zpracuju ho já. Na moje slova snad dá," konejší mě Derek, když míříme domů a já mám stanovený datum Aaronovi návštěvy. Čekal jsem, že to bude brzo, ale že už zítra mě nenapadlo. Budou to slušné nervy. Ale nebudu si tím kazit dnešek, neboť jdu s Elliotem večer do kina. Bude to mé úplně první rande a tak jsem nervózní. Hlavním problémem je, co si vůbec vezmu na sebe. Rozhodně to bude něco z mé nové várky oblečení, ale co? Nakoupil jsem si toho hodně. Odpoledne si udělám úkoly, jimiž nás hned zásobili a
připravím si věci na zítra, ať se s tím už nemusím zaobírat. Nakrmím hladovou zvěř a na osmou se dostavím na místo schůzky. Místa jsme si rezervovali, tak si je jdeme vyzvednout a než zajdeme do kinosálu, nakoupíme si v nedalekém marketu pití a nějaké to zobání. Rozhodně si nemíním kupovat občerstvení, co kino nabízí. Mám sice peněz dost, ale za ty hříšné ceny by mi to ani nechutnalo. Elliot je stejného názoru, proto neprotestuje a díky vzájemným kompromisům máme po chvilce nakoupeno a už sedíme v pohodlných křeslech a čekáme na zahájení filmu. Bohužel jsme se s rezervací netrefili na dvojkřeslo, ale nevadí nám to. V průběhu filmu ucítím jeho ruku na své, já neváhám a propletu s ním prsty. Je to nádherný pocit mít ho u sebe a cítit přitom jak je uvolněný. Ještě před pár dny se mi o tom jen snilo a už teď se modlím, abychom v tom pokračovali i po onom zkušebním období. Když se už po několikáté napiju naší společně sdílené coly, uvědomím si jednu důležitou věc. To, že si tu celou dobu nepřímo předáváme polibky pomocí té bohem seslané lahve. Že by právě kvůli tomu naléhal, abychom koupili jen jednu flašku? Možné to je, ale rychle se vzpamatuju a znovu svou pozornost věnuju filmu, který mě opravdu zajímá, a nechci o nic přijít. Po dvou a půl hodinách film končí a dav lidí se hrne ze sálu. My nikam nepospícháme, v klidu se sbalíme a ruku v ruce jdeme z kina. Lidi na nás sice divně koukají, protože i přesto že žijeme jednadvacátém století, většina lidí homosexualitu stále nechápe, ale my se jimi nedáme odradit a dál svůj vztah hrdě ukazujeme.
"Líbilo se ti to? Váhal jsem, když jsem to vybíral," optá se a nedočkavě se pídí po mém názoru.
"Nemohl jsi vybrat líp. Už dlouho mě žádný film tak nechytl," pochválím jeho výběr a tím si vysloužím letmý polibek. Zůstanu trochu zaraženě stát a on mi na to odpoví jen úsměvem, pak se rozloučí a skočí na autobus. Chvilku mi trvá, než se vzpamatuju a vzpomenu si, kudy vede cesta domů. Nikdy bych nevěřil, jak mě může jeden jediný polibek rozhodit, že zapomenu cestu domů. Omráčený tím nečekaným vývojem situace se dostanu až domů a tam mě čeká další šok. Jen co otevřu dveře, zaslechnu zvuky, které mi naznačují, že jdu celkem nevhod. I přesto dojdu až na kraj obýváku a můj pocit se potvrdí. Právě totiž koukám na Dereka jak se slastí překypujícím obličejem a hlasitými steny nasedá na Chrise. Ten pohodlně sedí na sedačce a v těsném objetí mu pomáhá s nasedáním. Ze svého místa mám dokonalý výhled na Derekův krásně tvarovaný zadek, který do sebe hladově noří bráchův extra vyvinutý penis. Ale teď k té horší stránce mé nynější polohy. Vzhledem k tomu, že Derek je ke mně zády, je asi už jasné, že Chris naopak čelem a pochopitelně si mě všiml. Tak aby na mě neupozornil svého milence, přiloží si prst ke rtům a s mrknutím mi dá jasnou zprávu. "Právě si užívám, tak neruš." I z tak jednoduchého gesta mi to je jasné a co nejrychleji se klidím do pokoje, kde mi dojde jedna pohoršující skutečnost. Je mi nějak těsno v kalhotách. Bože, nemůžu tomu uvěřit. Navíc mé uklidňovací metody nezabírají a tak nemůžu jinak než si od toho pomoct rukou. Stačí mi trocha stimulace a znovu si vybavit, co jsem před několika minutkami viděl, a mé trápení je u konce.

"Tohle už je na pováženou," povzdechnu si, když se podívám na dlaň potřísněnou mým vlastním spermatem. Jen doufám, že si z gaučového sexu neudělají tradici. V opačném případě mi tu hrábne. Ale stejně si to s Chrisem vyřídím. Věděl, že přijdu, tak proč to sakra nedělali v ložnici? Já bych o tom, vzhledem k hlasitému projevu sice věděl, ale aspoň bych si ušetřil ten pohled a tuhle situaci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | Web | 4. ledna 2014 v 12:50 | Reagovat

Och, jak já tě za tyhle chvilky miluju! :-* sice to bude znít dost narcisticky, ale nebyla ta poslední scéna hlavně pro mě a pro mé duševní zdraví? :) jsem zvědavá na Liama s Elliotem, jestli je necháš prožívat svou mladou lásku a nebo na ně chystáš nějaké překážky (nebudu jmenovat, nebo mě zase vezmeš za slovo)? A moc moc si přeju aby se i Chris s Derekem dohodli na zkouškovém období, které by samozřejmě dopadlo dobře, protože ti dva jsou do sebe zamilovaní až po uši :). Tak se těším na pokračování a doufám, že mé prosby budou jednou vyslyšeny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama