Kapitola XVII.

9. prosince 2013 v 12:04 | Dylan |  Secrets of loneliness
Tak opět se musím omluvit za zpoždění, ale tento víkend byl dost nabitý :D


(Derek)
V neděli jen tak nečinně sedím na gauči a koukám do stropu. Jen okrajově vnímám, co dávají v televizi a Ebi ležící mi v klíně. Pořád mám v hlavě ten včerejšek. Nemůžu uvěřit, že to celou dobu nosil u sebe a čekal na vhodnou příležitost mi to dát. Hned jsem se rozhodl, že už ho nikdy nesundám. Je pro mě něco jako talisman.
"Jsi dneska nějak mimo," konstatuje Liam, když si ke mně přisedne i se dvěma hrnky čaje. Odpovím mu pokrčením ramen a tím debata končí. Upíjím ze svého hrnku, když už mě začne štvát, jak se vedle mě pořád nervózně ošívá.
"Jestli mi něco chceš říct, tak do toho. Znervózňuješ mě," upozorním ho na své rozpoložení a on se na mě překvapeně podívá. Nechápe, jak můžu vědět, že má něco na srdci. Ale díky tomu se konečně odhodlá a spustí.
"Je to sice dost pozdě, ale chci se omluvit za to, co jsme provedli Elliotovi. Zdá se, že se tě to nějak víc dotýká a já sám vím že to byla hrozná hovadina. Nečekám žádné odpuštění, jen chci, abys věděl, že mě to mrzí," dostane ze sebe a tentokrát já překvapeně hledím na něj. Je jisté, že ho to stálo hodně odhodlání. Nechám si chvilku na rozmyšlení, co mu na to řeknu a tím ho i trochu podusím. Popravdě si to zaslouží.
"Tušil jsem, že ti bude vrtat hlavou Chrisův téměř hysterický výlev, ale o nic nejde. Co se zbytku týče, omluvit by ses měl Elliotovi, ne mě. Ale předtím v nemocnici jsem nemluvil jen o tomhle," pronesu a nechám vyplynout další otázku, které se taky chytne.
"A o čem ještě?" zeptá se, ale je na něm vidět, že tuší co myslím.
"Nehraj blbýho, moc dobře víš, že mluvím o Davisovi a Emmě!" zvýším trochu hlas a Ebi se mi v klíně naježí. Nesnáší hluk a ještě víc řev.
"Jak?" ujede mu a vzápětí si zděšeně drží ruku u úst.
"Sakra Liame to si vážně myslíš, že jsem tak blbej, abych nepochopil, že v tom máte prsty? Teď mě dobře poslouchej. Chci jen, abys mi řekl, že jste to v obou případech byli vy. To mi stačí. Zavřít vás stejně nemůžu, protože nemám žádný důkaz, jen se mi aspoň přiznej. Jinak tohle tvé omlouvání pro mě nemá žádný význam," zařvu už nasraně a Ebi mi zdrhne z klína. Liam naproti tomu civí jako, kdyby mu uletěly včely, a pak spatřím něco neuvěřitelného. Po tvářích mu začnou téct proudy slz. V poslední době jsme všichni nějak vyměkli.
"Když já jsem takový slaboch! Všechno se mohlo vyřešit v klidu, ale věděl jsem, že na to Ryan nepřistoupí. Nevím, kdy se to stalo, ale najednou začal být agresivní, hned ho všechno rozčílilo a kolikrát se přestal ovládat. Já ho nechtěl ztratit a věděl jsem, že jakmile mu začnu odporovat stane se tak. Proto jsem se začal chovat hůř než on. Jen tak jsem ho mohl mít u sebe. Ale už od toho incidentu s Elliotem jsem cítil, že to takhle nepůjde věčně. Začal se přiklánět k brutálnějším praktikám a vůbec ho to netrápilo. Jakoby neměl svědomí. Když jsme pak zjistili, že ho Davis šikanuje, bylo mi jasné, že to nedopadne dobře. Doufal jsem, že když ho zbijeme, sám couvne a nechá toho, jenže opak se stal pravdou a než jsem se nadál byl Davis mrtvý. Byl jsem v šoku ale nemohl jsem to nechat na sobě znát. Naděje mi svitla ve chvíli, kdy jsem spatřil tebe. Říkal jsem si, že když nám budeš šlapat na paty, přejde ho to, ale pak se stala ta věc s Emmou. Pokusila se nás vydírat, potom co nás viděla se líbat. Vůbec se nesnažil vymluvit jí to. Prostě hned přešel do útoku a mě došlo, že už je pozdě. Po tomhle mi konečně došlo, že on už se nezmění a já svého milovaného brášku dávno ztratil," poví mi trhaně o všech posledních událostech a nakonec si schová obličej do dlaní a naplno se rozbrečí. Tak tohle je docela síla. Přišlo mi že Liam není takový, za jakého se vydával, ale že je to takhle mě nenapadlo. Takže má domněnka byla správná, jen jsem si mylně myslel, že to oba dělali pro zábavu. To jen Ryan. Ale vážně, tohle je divný. Ryan býval tak roztomilé dítě a tak nějak mě to k němu táhlo víc. Jenže teď mi Liam tvrdí, že se z něj stal brutální vrah, který němá výčitky svědomí. Mám silné nutkání, říct o tom Chrisovi, ten by snad věděl jak ho zkrotit. Ale říct mu jaký doopravdy jeho mladší bratr je se mi příčí. Sakra, tohle se musí nějak vyřešit, otázkou zůstává jak.
"Nebreč, nějak to vyřešíme," snažím se ho uklidnit a podám mu balíček kapesníků, aby se mohl vysmrkat. Jakmile se dostatečně uklidní omluví se a odejde do svého pokoje. Nebráním mu, chápu že chce být chvilku o samotě. Já se rozhodnu pro procházku. Potřebuju se nadýchat čerstvého vzduchu a pořádně si všechno promyslet. Poslední dobou je toho na mě nějak moc. Každým dnem se objevuje nový problém a já je nestíhám řešit. Dokonce jsem se přistihl, že si pletu jednotlivé případy dohromady. Ještě chvilku a dočista mi hrábne. Nevím, jak dlouho už se procházím, ale vzhledem k tomu, že se začíná šeřit, dlouho. Dokonce jsem došel až na opačnou stranu města. Zkontroluju, že mám u sebe peníze a chci si zavolat taxi, když v tom mi někdo přiloží navlhčený ubrousek k obličeji.
"Mám tě, šmejde. Je čas na odplatu," zaslechnu ještě před tím, než upadnu do bezvědomí.
*******
(Ryan)
To mu neodpustím. Nenechám si Liama vzít. Je jen můj a nikdo nemá právo ho ode mě odlučovat. Za všechno může on, od chvíle co se tu objevil, snaží se mi Liama odloudit. Teď si ho dokonce nastěhoval k sobě. Co si jen o sobě myslí? Že mi nejdřív sebere Chrise a teď ještě Liama? To se šeredně plete a taky to zanedlouho pozná.
"Dostali jsme ho," vytrhne mě z přemýšlení Ben. Je to šéf malé skupinky místních grázlů, co měli údajně napadnout Liama. Já tomu ale nevěřím. Nikdy by mi tohle neudělali. Ben mi totiž řekl, jak to doopravdy bylo. Derek na ně měl v supermarketu hubu a tak mu to řádně vrátili. Liam se tam jen náhodou naskytl. Už mi dokonce začal lhát a to jen kvůli Derekovi. Slíbil mi, že budeme navždy spolu a nic si nebudeme tajit a teď? Sprostě mě opustil. Nyní si vychutnám pomstu. Jak bezbranně vypadá, když je v bezvědomí.
"Napumpujte ho drogami a rozmašírujte mu prdel tak, že až do konce života bude mít ze sexu hrůzu," pronesu nenávistně a tahle povedená partička se toho úkolu s radostí zhostí. Vím, jak je na sexu závislý a proto mu to chci vzít. Nacházíme se ve staré nemocnici, která už pěkných pár let chátrá, ale já si jednu místnost hodně zvelebil. Uprostřed místnosti stojí gynekologické křeslo a ve zbytku místnosti jsou police s všemožnými sexuálními hračkami. Takhle jsem to vybavil jen pro jeden jediný úkol. Zlomit Dereka Walkera. Křeslo jim hodně usnadní manipulaci a také si ho můžou dobře zabezpečit proti odporu. Já mám krásný výhled na vše co se tam děje prostřednictvím jedné prosklené zdi. Uvidíme, za jak dlouho bude prosit o odpuštění. Ed začne s podáváním první várky afrodisiakálních drog, které pro mě speciálně sehnal. Jako první se do práce pustí Ben. Je v tomhle nedočkavý a rád si smočí péro v novém zadku. Derek se probere zrovna ve chvíli, kdy do něj Ben poprvé vystříkne, ovšem k vrcholu zatím došel jen on.
"Kde to kurva jsem?" zachraptí a rozhlíží se kolem. Na chvilku mu pohled padne na mě a v očích mu spatřím pochopení. Pak už jeho pozornost přiláká Ben, jelikož se znovu začal pohybovat.
"Tak konečně vzhůru. Pořádně si spolu užijeme," řekne mu slizce do ucha, které následně olízne.
"Leda ve snu a vyndej ze mě laskavě tu tvou malou ještěrku. Je to nechutný," pronese znechuceně, ale podle zrychleného dechu, skelných očí a již pokročilé erekce lze poznat, že droga už působí. Takové pojmenování Ben vezme dost těžce a s návalem vzteku z něj vyjde a dojde si pro jedno hodně objemné dildo. Bez jediného zaváhání či použití gelu to do něj vrazí a účinek je dost zarážející. Místo toho aby se svíjel v bolestech, vykřikne blahem a k tomu se okamžitě udělá. Dokonce se sám tlačí proti tomu. Všichni na něj nechápavě koukáme, a když se vzpamatuju, přikážu jim použít vše, aby prolomili jeho hranici uspokojení. Není možné, aby snesl všechny velikosti. Některé z nich jsou abnormální. Divím se, že takové vůbec vyrábějí, je dokázáno, že jediné co z nich vzejde, je vnitřní poranění. Nechám je, aby si s ním dělali, co chtěli a vrátím se domů. Jen si je čas od času zkontroluju. Jsem plně rozhodnutý ho zničit a je mi už jedno jak.
*******
(Chris)
Jsou to už čtyři dny co mi Liam oznámil, že se Derek nevrátil domů. Okamžitě jsem zalarmoval městkou policii a i někteří naši kolegové se zapojili do pátrání. Nikdo z nás netuší, kde může být, ale jedno je jasné. Muselo se mu něco stát a přinejhorším ho unesli. Obvolali jsme všechny známé, jestli se s ním v neděli neviděli, ale nic. Jsem z toho úplně zničený a na mysl mi vyvstávají všemožné hrůzné scénáře. Dokonce už mě napadla myšlenka, že v tom má prsty vrah Burkhardových nebo ten stalker co pronásleduje Samanthu. Jenže ani v jednom případě neznáme totožnost a tak je nemůžeme nechat prověřit. Všichni jsme jako na trní a čekáme na jakoukoli stopu ohledně místa jeho pobytu. Jen Ryan se chová nezúčastněně až chladně. Vím, že Dereka nemá rád, ale tohle je už divné.
"Nechápu proč to tak hrotíte. Určitě si teď někde užívá a vy tu zbytečně plašíte," odfrkne si lhostejně a mnohé z nás tím překvapí. On tuhle situaci vůbec nebere vážně.
"Že jsi mu něco udělal? Celou dobu jsi proti němu a chováš se jako bys věděl kde je," obviní ho Liam a za triko si ho přitáhne k sobě.
"Samozřejmě zase za to můžu já. Jen aby bylo jasno, určitě nejsem jediný, kdo ho nesnáší," prskne dotčeně, ale i já začínám věřit, že na tom má aspoň podíl. Už nějakou dobu se mi nezdá a chová se divně.
"No jasně! Ben a ta jeho povedená patra. Hned mi bylo jasný, že ty si sám ruce nezašpiníš," vyhrkne Liam, když mu dojdou některé souvislosti. Po tomhle Ryan nasadí tak sebejistý pohled plný krutosti a nenávisti a se mě samotnému z toho udělá špatně. Teď už není pochyb, že to udělal. Ale proč? To mu nedochází, kolika lidem tím ublíží nebo hůř, je mu to jedno?
"Kde je!" zařvu a bezmyšlenkovitě na něj vytáhnu zbraň. To vyvolá paniku a ostatní se mě snaží uklidnit.
"Chris, sakra co to do tebe vjelo? Uvědom si, že míříš zbraní na svého bratra," snaží se mi domluvit táta, ale já ho neposlouchám. Jediné co dokážu vnímat je Ryanův úšklebek, do kterého bych mu s chutí šlápnul. On se mi tu snaží vzít to jediné, co má pro můj život smysl.
"Tohle není můj bratr. Řekni mi kurva kde je Derek!" zařvu s ještě silnější nepříčetností.
"Tu svojí kurvičku nenajdeš, a i kdyby, je pozdě," vysměje se mi a já na to zareaguju tím, že mu tou pistolí jednu vlepím.
"Najdu ho a nechtěj vědět, co ti udělám, jestli bude opravdu pozdě," vyštěknu a hned se chopím svého notebooku. Mám tam program na vyhledávání telefonů a díky tomu si snadno zjistím, kde se v neděli pohyboval. Taky mě to mohlo napadnout dřív, ale Derek si bohužel zapomněl telefon doma. Asi po deseti minutách mi to vyplivne zchátralou nemocnici, kde se jeho mobil objevoval pravidelně. Neváhám a už sedím v autě a mířím si to přímo do té nemocnice. Prosím, jen ať je živý. Smykem zastavím u budovy a kousek od ní si všimnu několika policistů, jak zatýkají čtyři chlápky. Napadne mě, že to jsou ti hajzlové a tak se vydám k nim.
"Co se tu děje?" zeptám se a policistům ukážu odznak.
"To je ta partička, co jí hledáme za napadení detektiva Walkera v supermarketu," obeznámí mě jeden z nich a já okamžitě vidím rudě.
"Kde je Derek!" chytím jednoho za límec a dožaduju se přesnějšího popisu.
"Nevíme, o čem mluvíte," odfrkne si ten na pohled největší idiot a já si ho podle popisu přiřadím k šéfovi.
"Okamžitě to vyklopte, nebo až si vás podám, slibuju, že vás ani Google nenajde," zavrčím s jasnou výhružkou v hlase a to jednoho zlomí.
"Budova C, druhé patro, poslední místnost," vysype ze sebe a za to dostane pojeb od ostatních.
"Hodnej kluk. Odveďte si je a připište jim únos a mučení veřejného činitele," nařídím policistům a sám se vydám na určené místo. Chvilku bloudím, protože budova je protkaná chodbami a různými místnostmi, ale nakonec dojdu ke svému cíli. Při pohledu co se mi naskytne jen, co vejdu do místnosti, mi ztuhne krev v žilách a mám co dělat abych se nevrátil a všechny je nepostřílel. Derek leží na zemi u protější zdi. Očividně je nahý a přes sebe má hozenou deku. Je ke mně zády a tak netuším, zda žije nebo ne. Rychle k němu přiskočím a kontroluju pulz. Ten naštěstí nahmatám a dokonce si všimnu, že je při vědomí, ale na mě nijak nereaguje. Opatrně ho otočím k sobě a pokusím se ho posadit. Jenže když se o to pokusím, unikne mu částečně bolestný a částečně slastný sten a já ztuhnu. Znovu ho položím a odkryju ho. To už se mi do očí nahrnou slzy. Museli mu něčím napumpovat střeva, protože jeho břicho připomíná pokročilé stádium těhotenství a v konečníku má upevněné dildo aby to ze sebe nemohl vytlačit. Po tomhle zjištění už volám záchranku. Pro tenhle případ máme rezervovaný tým profesionálů, kteří podléhají slibu mlčení.
"Chrisi," šeptne, když začne reagovat. Podle množství vpichů na obou rukách soudím, že ho pořádně zdrogovali.
"Ano jsem u tebe," ozvu se nazpět a přitáhnu si ho do náruče. Jenže Derek se po mě najednou začne sápat a než se naděju, mám jeho rty na svých a rozepnutý poklopec. Hned ho od sebe začnu odstrkovat, ale on se nenechá jen tak odradit a sápe se po mě dál.
"Dost to stačí. Já to takhle nechci a navíc tu za chvíli je záchranka," utnu ho rázně a to ho naštěstí odradí. Netrvá ani 5 minut a už si ho lékaři přebírají do své péče. I oni jsou otřesení tím, co vidí a jen se modlí, aby neměl vnitřní krvácení. V sanitce dám vědět rodině, kam ho převážejí a domluvíme si tam sraz. Tam jde Derek okamžitě na sál a já v čekárně trnu hrůzou. Zanedlouho se tu objeví Derekova rodina a ptají se mě na jeho stav.
"Je právě na sále, víc zatím nevím," vydechnu zdeptaně a odpočítávám každou vteřinu, co uběhla od chvíle, co ho odvezli na sál. Trvá asi hodinu, než se u nás ukáže doktor, co ho má na starost.
"Doktore, jak mu je?" dožaduje se informací Vivian.
"Bude v pořádku. Bohužel detaily můžu sdělit jen tady panu Keiserovi. Je to příkaz vedení," řekne a já na něj nemístně vykulím oči.
"Proč on a ne my? Vždyť ani není z rodiny," vyštěkne nasupeně Elena. Ta aby hned nevyvolávala konflikt.
"Jde o hodně delikátní případ a pan Keiser pacienta již viděl v nejhorším. Vedení nemocnice tento rozkaz přijal z vyšších míst policie a já nemůžu jinak než rozkaz splnit. Pane, prosím pojďme stranou," osvětlí jim situaci a mě si vezme stranou.
"Naštěstí se neprokázala žádná vnitřní krvácení. Jediné poranění se nachází na análním otvoru, který je od nešetrného zacházení potrhaný. Hlavním problémem je přítomnost několika silných drog. Sice jsme provedli výplach, ale je zde možnost, že se na nich stal závislý. A taky jeho psychika bude po tomhle zážitku silně otřesena. To ale s jistotou zjistíme, až nabude vědomí, jde o to, abyste s tím počítal," prozradí mi některé detaily a já mám slušnou šanci, že tu sebou švihnu. Nepřítomně mu poděkuju a pak se zeptám, zda ho můžeme vidět. V tom nám je vyhověno a sestra nás zavede na jeho pokoj. Tam se dozvíme, že je pod léky a vzbudí se až za několik hodin.
"Vyklop to! Co ti ten doktor řekl?" zaútočí na mě Elena ostře. Nemám náladu se tu s ní hádat a tak jen nesouhlasně zakroutím hlavou. To už se do mě chce pustit znova, ale v tom jí zabrání Robert.
"Uklidni se, Eleno! Když nám to říct nemůže tak to ani neudělá a nejspíš je i dobře že některé podrobnosti neznáme," usadí ji a já přikývnu, že má absolutní pravdu. Nejen že by je to zděsilo, ale i Derek by už nemohl dál žít, kdyby to věděli. Tahle část jeho života má před nimi být ukrytá. Se svolením doktora u něj zůstanu i přes noc. Derek se probudí časně ráno, ale se mnou nepromluví a hlavu ode mě v jednom kuse odvrací. Vůbec jeho reakci nechápu, protože se zdravotním personálem komunikuje normálně. Dopoledne se staví kapitán a i on se podivuje nad jeho chováním. Já v tu dobu jsem z toho už vynervovaný a cítím se jako troska.
"Co mu je?" dožaduje se vysvětlení.
"Já nevím, ale vypadá to, že nemluví jen se mnou," povzdechnu si a znovu se podívám jeho směrem.
"Zítra za tebou pošlu policejního psychologa," otočí se na Dereka.
"Klidně, ale bude jen ztráta času. Nemám v plánu o tom s nikým mluvit. Nikomu do mého soukromí nic není," opáčí a pak nám jasně dá najevo, že chce být sám. V tom mu vyhovíme a já se rozhodnu pro výslech těch hajzlů. Zajedu na policejní stanici, kde je drží ve vazbě, a vyžádám si osobní výslech. Z prvních třech nic moc nevylezlo, ale nakonec jsem si vzal Paula Finna, toho, co mi vyzradil, kde ho drží a toho jsem pořádně zmáčknul. Zpočátku to z něj lezlo jak z chlupatý deky, ale pak se rozmluvil a vše mi detailně popsal. Je totiž v partě jen chvíli a očividně se jeho názory s ostatními rozcházeli a nebyl zrovna nadšený z toho, že půjde proti zákonu. Když mi začal popisovat, co tam s ním prováděli a on si to spíš užíval, než trpěl, dělalo se mi zle. Věděl jsem, že je Derek tak trochu masochista, ale netušil jsem v jaké míře. Očividně má laťku hodně vysoko, což dokazuje i fakt, že se po mě sápal a snažil se mě přimět k sexu. Teď když nad tím uvažuju, možná je tohle důvod proč se mnou nemluví. Jakmile skončím s výslechy, navrhnu do záznamů polehčující okolnosti díky plné spolupráci a pak to předám odpovědným lidem, aby to postoupili k soudu. Já se vrátím do nemocnice, abych si vyslechl důvod jeho zarytého mlčení vůči mé osobě. Derek mě opět ignoruje. Sednu si na kraj postele a chci se ho dotknout, ale jsem odstrčen.
"Nesahej na mě!" zavrčí nepříjemně.
"Co to do tebe vjelo?" naštvu se. Člověk čeká radost ze záchrany a on se ke mně chová takhle.
"Když se ti hnusím, tak na mě nesahej," řekne už mnohem tišeji a já doufám, že špatně slyším. Tak nakonec vážně jde o to odmítnutí.

"Ježiši Dereku, byl jsi zfetovaný a já netušil, zda nemáš vnitřní zranění! To si vážně myslíš, že se s tebou vyspím i za cenu, že ti ublížím? Jestli jo tak nejsi normální. Kdyby to šlo vrátit, věř, že bych udělal přesto to samé, protože tě miluju a nechci tě vidět zraněného. Až to konečně pochopíš, dej mi vědět," zakřičím na něj a se bojím, že to slyšeli i lidi na chodbě a pak naštvaně odejdu. Jen ať si o tom přemýšlí o samotě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | Web | 9. prosince 2013 v 17:05 | Reagovat

Teda, to bylo něco. Nejkrásnější část byla ta, kdy mu řekl, že ho miluje :D to bylo rozkošný :-* Derek je teda fakt ujetý nymfoman a ta jedna část mi připomíná Bible Black :D doufám, že Chrisovi vynahradíš to, že ho musel odmítnout, chudák (i když s ním samozřejmě souhlasím, že se nezachoval jako zvíře) a třeba že mu to Derek sám nabídne jako odčinění za ten podivný výplod svého mozku :D těším se na další díl, bylo to pěkné odreagování od toho všeho učení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama