Kapitola XII.

27. října 2013 v 20:11 | Dylan |  Secrets of loneliness
Jsem zpět a se mnou i další díl :D doufám, že se bude líbit a další pokračování bude brzy... :D


(Derek)
Do Magické zahrady, pětihvězdičkové, vyhlášené a hlavně luxusní restaurace dorazím kolem půl šesté. Vystoupím ze svého RCZ a předám ho dobře vypadajícímu mladíkovi, který ho s očividnou radostí zaparkuje na hlídané parkoviště patřící k restauraci. U dominantně vyhlížejícího vchodu stojí úhledně upravený postarší muž a s vítací frází mi otevírá dveře. Jako bych si je neuměl otevřít sám, ale bohužel i takovou blbost jako otevření dveří si nafoukaní zbohatlíci vyžadují. Nyní se nacházím v jakém si předsálí zdobeném červeným kobercem, decentním křišťálovým lustrem a již na pohled drahými obrazy. Na konci předsálí je upevněný malý pultík s notebookem, u kterého stojí usměvavá brunetka ve vypasovaných tmavě zelených šatech, z nich jí v úměrné míře vykukuje bujné poprsí.
"Dobrý večer pane. Máte zde rezervaci?" osloví mě milým a přesto profesionálním hlasem a přitom ze mě nespouští oči.
"Dobrý večer. Mám rezervaci na jméno Walker," informuju ji a brunetka jako na povel strhává pohled k notebooku a hledá mé jméno v seznamu.
"Jistě. Anito, doprovoď prosím pana Walkera ke stolu devět. Přeji příjemný večer," osloví nepříliš vysokou černovlásku stojící u výklenku vedoucího do hlavního sálu a mě popřeje.
"Děkuji," odpovím na přání a nechám se vést Anitou. Ta na sobě má stejné šaty jako bruneta ale tentokrát světlounce růžové. Díky její drobné postavě v nich připomíná sladký bonbón. Při tom přirovnání se musím pousmát. To už mě ale Anita přivání k mému stolu a volá mi číšníka s jídelním lístkem.
"Dobrý večer. Budete si přát něco k pití?" ptá se číšník, jakmile mi podá lístek.
"Dal bych si červené víno. Jaké mi doporučíte?" přijmu lístek a začnu si ho pročítat.
"Pokud tedy mohu doporučit Cabernet Sauvignon "Oak" ročník 2008. Je velmi lahodné a vhodné k pokrmu," nabízí mi znalecky jedno z nabízených vín. A že opravdu znalec bude, protože víno, které nabízí je opravdu velmi kvalitní.
"Dobrá, doneste mi celou lahev. O výběru jídla vás informuji posléze," přijímám jeho návrh a s jeho odchodem se mohu soustředit na nabídku jídel. Nakonec volím plátek žraloka na přírodní způsob se zeleninovou oblohou. Číšník mou objednávku přijímá a se sklenkou nalitého vína mě ponechává o samotě. Netrvá dlouho a přede mnou se objeví ono výtečné jídlo. Večeří mě provází profesionální klavírní duo a se sedmou hodinou se na pódiu ukáže uvaděč, který nám ohlásí hřeb večera a můj dnešní důvod zde být. Samantha Downová. Její příchod na scénu vyvolá hlasitý potlesk a uchvácené pohledy přítomných mužů. Jejich paničky už takovými pohledy neoplývají a jistě tiše klejí na účet okouzlující zpěvačky. Saminy blond vlasy jsou sčesané do drdolu s ofinou přiléhající k pravé straně a z obou stran obličeje volný pramen natočený do spirály. Líčení je laděno do stříbřité barvy a také decentní šperky přesněji náušnice, náhrdelník, náramek a úzký prstýnek na každé ruce jsou stříbrné. Nakonec na zem dlouhé, sněhově bílé antické šaty upevněné na levém rameni a stříbrným jemně zdobeným páskem těsně pod prsy. Díky tomuto vzhledu připomíná bohyni a všichni přítomní si toho jsou vědomí. Po krátkém pozdravu, kdy se jí opět dostane potlesku, pokyne klavíristům, že mohou začít s první písní. Nedlouho po nich se sál naplní jejím jemným a překrásným hlasem. Užívám si tento kulturní zážitek, popíjím své víno a přitom nenápadně sleduji přítomné, abych vysledoval stalkera. Některé mužské tváře znám díky jejich slávě a častým vystupováním v novinách či televizi, ale jsou tu i tací, kteří na pohled nevypadají jako vlivní. Naštěstí nezahlédnu nikoho natolik podezřelého, aby se mě zmocňovala obava. Sami odzpívá první hodinu a půl a poté jí je dopřána půl hodina volna. Ihned z pódia zamíří ke mně, a když přijde, až ke stolu zvednu se, abych se s ní pozdravil. Ostatní hosté nás naoko nenápadně sledují a muži očividně žárlí, že tato kráska má zde společnost.
"Jsi okouzlující," pronesu při letmém objetí a políbení na tvář. Odtáhnu se a zkoumavým pohledem si jí prohlížím. Nepamatuji si, že by byla tak vysoká. Sam můj pohled pochopí a trochu si nadzvedne šaty, aby tak odhalila stříbrné sandálky na vražedných podpatcích. Musí mít nejméně 15 cm a 5 centimetrovou platformu. Nechápu, jak na těch chůdám může chodit, ale ona na nich vždy pluje s takovou lehkostí, že by člověk řekl, že se s nimi už narodila. Jen nad tím nechápavě zavrtím hlavou a pomůžu jí usednout na volnou židli. Číšník nám okamžitě donese další sklenku a nalije do ní víno pro Sam. Ta ji s díky přijme a přiťukneme si na dnešní večer. Půl hodinka uplyne jako voda a já ji jsem nucen pustit na pódium. Ještě jsem jí informoval o svém pátrání a to jí viditelně uklidní. Během jejího vystoupení si k vínu objednám meruňkový dortík a poctivě si ho vychutnávám. Sam své vystoupení ukončí chvilku po desáté hodině a já se pak jako správný gentleman nabídnu, že ji odvezu domů. Nasedneme do auta a cestou ji zavaluji lichotkami o jejím hlase. Vysadím ji před vchodem a pak se vydám k sobě. Tam si dám rychlou sprchu a pak zapadnu do postele. Ráno trávím celý rozmrzelý a ztuhlý v pracovně, kde pracuju na případu. Snažím se najít co nejvíc informací o obchodech, na kterých se manželé Morineti podíleli a taky si prověřuji, zda někteří účastníci nejsou na svobodě a nemají chuť se mstít. Vzhledem k jejich udavačské pověsti bych se ani nedivil, kdyby jich tu pár bylo. Už se čas chýlí ke dvanácté hodině, když mi na monitoru vyskočí ohlášení, že někdo zvoní. Pracovna je odhlučněná abych tu mohl uskutečňovat choulostivé hovory i v přítomnosti návštěvy. Ale znemožňuje mi to slyšet zvonek, proto jsem si napojil zvonek na počítač a ten mi návštěvu ohlásí. Zabouchnu dveře od pracovny a jdu se podívat, kdo mě otravuje. Jaké to překvapení, když za dveřmi stojí Sam.
"Ahoj, pojď dál. Stalo se něco?" nechápu její návštěvu. To je mi vysvětleno ve chvíli, kdy si odloží a v obýváku mi podá papír s vytištěným e-mailem z dnešního rána.
"Snad jsem ti dost jasně dal najevo, že nestrpím žádného muže ve tvé přítomnosti a ty se pak klidně na veřejnosti producíruješ s tím podivným týpkem. Varuji tě, drž se od něj dál, jinak mu ublížím a tobě taky. Jsi jenom moje to si pamatuj a pokud to včas nepochopíš, přistoupím k radikálnějším metodám, než jsou dopisy," přečtu obsah dopisu a vaří se mi přitom krev. Ten sviňák byl v restauraci, ale kde sakra. Nikdo mi nepřišel podezřelý.
"Vůbec nevím co si počít, bojím se," pípne plačky a usrkne čaje, který jsem připravil.
"Donutíme ho jednat. Když budu veřejností označován jako tvůj partner, nebude dlouho trvat a pokusí se mě odstranit," zamumlám spíš pro sebe. Jinak to už nevidím. Tenhle dopisní teror se nedá dlouhodobě snášet.
"To ne! Co když ti ublíží?" nenechá jí to chladnou a staví se proti.
"Jinak to nejde a navíc jsem trénovaný policajt, nedovolím, aby na mě byť sáhnul. Pokud si dobře pamatuji, v pátek se pořádá charitativní večírek. Bude tam hromada novinářů a my jim rozhodně neunikneme," zavzpomínám a sáhnu po mobilu.
"Zdravím Viktore, buď tak hodný a napiš mě a Samanthu Downovou na seznam hostů. Rádi se účastníme. Díky," spojím se se svým známým, co tu akci pořádá, a zajistím nám účast. Potom se ještě chvíli bavíme a rovnou i domluvíme, v kolik jí v pátek vyzvednu. Mé pozvání na oběd odmítne s tím, že má ještě hodně práce a tak se rozloučíme. Po zbytek dne se věnuju úklidu a hlavně praní. Koš na prádlo už přetéká špinavým prádlem a naopak skříně znějí prázdnotou. S novým týdnem začíná ve škole maraton testů a zkoušení aby si všichni žáci nahrabali dobré známky. Testy se snažím opravit během přestávek, abych je mohl hned hodit na net a žáci měli povědomí o jejich výkonech. Je to sice hektické, ale dá se to zvládnout. Horší případ mě čeká v kanceláři.
*********
(Chris)
Do práce dorazím na desátou a hned jsem zavalen prací. Musím instalovat nové softwary a k tomu ještě pracovat na případu. Navíc ke mně chodí kolegové s jejich mobily, které omylem zablokovali nebo s nimi něco mají, bych jim je dal do pořádku. Derek je teď ve škole a já nemám s kým hodit řeč. Samozřejmě bych mohl jít za ostatními, ale ti většinou probírají absolutní nesmysly a jejich osobní záležitosti, které mě vůbec nezajímají. Až kolem půl druhé mám přestávku a tak zajdu do kuchyňky pro jídlo, co mám připravené a udělám si silnou kávu. Je tam pár lidí a tak se zapojím do konverzace.
"Hej slyšeli jste to? Laura se vrátila," vběhne do kuchyňky Frank. Tahle zpráva vyvolá dost velký rozruch a všichni o tom mluví.
"Vážně? Tak to znamená, že se to blíží," poznamená Alan a Tony si vedle mě povzdechne.
"Co se blíží?" zeptám se nechápavě.
"No jo ty o tom vlastně nevíš. Před rokem se stala tragédie během jedné akce. Tenkrát jsme spolu s protidrogovým dělali na případu drogového kartelu, který se rád zbavoval nepohodlných lidí, a my dostali typ, že budou v jednom skladišti v přístavu. Sice jsme dostali šéfa i jeho nejbližší, ale zároveň tam zemřel Leon Brooks, jeden z nejlepších poldů a taky náš přítel. Leona mu byla hodně blízká a nesla jeho ztrátu těžko a navíc obvinila z jeho smrti Dereka," vysvětlí mi to Alan a já ztuhnu. Derek že může za něčí smrt?
"Proč obvinila jeho?" chci znát podrobnosti a toho se ujme Frank.
"Netušíme. Laura pořád říká, že se Derek klidně díval jak na Leona šéf kartelu namiřuje zbraň a nijak nezabránil výstřelu. Ale upřímně tomu moc nechceme věřit, protože s Leonem byli parťáci od chvíle, co Derek sem nastoupil. Bohužel někteří tomu věří a šíří o něm pomluvy," dovypráví mi zbytek příběhu a já nestačím žasnout. Tak proto byl tak skeptický, když jsem zmínil jeho popularitu. Nestačím nad tím dlouho přemýšlet, protože se z kanceláří začne ozývat nějaký rozruch. Nikdo neváhá a jdeme se na to podívat. Lidská zvědavost je čert. V hlavní uličce vedoucí od výtahu stojí Derek s kapitánem a nějaká žena, která Dereka nevraživě sleduje. Ani jsem nepostřehl, že už přišel.
"Konečně za to zaplatíš, ty šmejde," prskne jeho směrem a mě je jasné že se jedná o Lauru.
"Plácáš nesmysly, Lauro. Soud jedině potvrdí to, co říkám už od začátku a to že já za Leonovu smrt nemůžu. Byl to můj parťák proboha," nenechá si to jen tak líbit a teplota v místnosti klesne na bod mrazu. Všichni přítomní to sledují a podle jejich výrazů lze snadno poznat, kdo komu věří.
"Jsi na omylu, protože až jim řeknu, co jsem viděla, určitě tě zavřou," nedá se odbít a Derekovi cuknou koutka. Dost mě to překvapí a nejen mě. Nikdo nechápe co je na jejích slovech směšného.
"Ty si myslíš, že soud bude brát slova holky, která se od té tragédie léčí na psychiatrii vážně? Nenech se vysmát. Nedokážeš racionálně uvažovat a obviňuješ mě z absolutní absurdity," vpálí jí to přímo do obličeje a tím všechny ochromí. On jí tu nepřímo nazval bláznem a to přede všemi.
"Už toho sakra nechte! Dovolil jsem ti předat mu předvolání, jen když se budeš chovat slušně. Zakazuji ti se k Derekovi do konce procesu přiblížit, je ti to jasné?" vyštěkne rozladěně kapitán a oboří se hlavně na ní. Ta se zatváří ublíženě, ale přikývne. Pak už jen Dereka propálí pohledem a odejde z oddělení. Po zbytek dne je tahle hádka hlavním tématem všech zdejších diskuzí. Já se zdržuji hlavně ve své kanceláři, abych nemusel ty jejich spekulace poslouchat. Ale toho procesu se stoprocentně zúčastním, rád bych věděl co nejvíc a navíc mě zajímá, jak se bude Derek chovat.
"Doufám, že přemýšlíš nad něčím užitečným," přetrhne můj tok myšlenek Derek stojící ve spojovacích dveřích. Vůbec na něm není vidět nervozita nebo rozladění z předešlé hádky. Vyzařuje z něj lhostejnost a to se mi vůbec nelíbí. Když je lhostejný nevěstí to nic dobrého.
"Napadlo mě, že se zajdu podívat na tvůj proces," nadhodím a trochu doufám, že z něj něco kápne.
"Klidně, stejně je to pitomost. Je to ve středu od 9 ráno," pronese a pak zajde k sobě, aby mohl přijmout hovor, který měl na lince. Absolutní lhostejnost. Je si naprosto jistý vítězstvím. Dva dny uplynou jako voda a už je tu středa ráno a já sedím v soudní síni na lavici veřejnosti. Je tu se mnou i Tony a dokonce i Nora. Když se dozvěděla, že bude Derek u soudu, dost jí to vzalo a rozhodla se toho účastnit. Jakmile soudce zahájí přelíčení, je Laura předvolána jako svědek a ta okamžitě spustí svou srdceryvnou verzi události odehrané před rokem. Když je s Derekovým očerňováním hotova, je na její místo předvolán Derek. Po odříkání přísahy je vyzván žalobce, aby kladl své otázky.
"Pane Walkere, slečna Eatenová tvrdí, že jste opřený o bedny, se založenýma rukama z horního patra sledoval, jak na vašeho partnera střílí šéf drogového kartelu Diego López a nepodnikl jste nic pro jeho záchranu. Je to pravda?" začne s inkriminovanou částí žalobce.
"Není to pravda. Byla to velmi rozsáhlá akce, na které se podílela dvě oddělení zároveň. Ihned po vpádu do skladiště, jsme zahájili plošné prohledávání a byli tak jednotlivě rozmístěni po celé ploše. Já operoval ve vyšším patře, když jsem zaslechl první sadu výstřelů. Podle hlasitosti, jsem věděl, že nejsem daleko a tak urychleně běžel k místu výstřelů. Doběhl jsem na konec patra ohraničeného zábradlím, nahlédl dolů do halového prostoru a spatřil detektiva Brookse a naproti němu Lópeze a jeho bratra. Ten už ležel nehybně na zemi a López využil Brooksovi neschopnosti se bránit a střelil ho do hlavy. Prodleva mezi sadou výstřelů a následným výstřelem byla velmi malá a už jen viděl jak se Brooks kácí k zemi s kulkou v hlavě. Nemohl jsem nic dělat a rozhodně bych nikdy jen nečinně nepozoroval, jak zabíjejí mého parťáka," vypoví svou verzi Derek a já pohledem na porotu zjistím, že je hodně nerozhodná. Nejvíc tomu napomáhá fakt, že Derek svou výpověď pronesl bez zaváhání či opravování, což by výpověď oslabilo na důvěryhodnosti stejně tak, jako to bylo v případě Laury. Ta se několikrát zadrhla a opravila.
"Dejme tomu, že je to tak jak říkáte. Proč jste tedy ihned nezavolal zdravotní pomoc?" snaží se ho nachytat, ale i v tom pohoří.
"Nemálo sekund po tomto otřesném okamžiku jsem si všiml slečny Eatenové, stojící naproti přes halu ve stejném patře jako jsem byl já. Ta už měla u úst přiloženou vysílačku a došlo mi, že volá o pomoc. Proto jsem se rozhodl nenechat Lópeze uniknout, a co nejrychleji se přesunul do přízemí a dostihl ho u vchodu. I já byl vystaven střelbě a tak jsem byl nucen ho zastřelit. Po tomto zásahu, jsme rozprášili jeden z největších drogových kartelů a zabavili obrovské množství drog," brání se proti neposkytnutí pomoci.
"Dobře a jak vysvětlíte, že vás slečna Eatenová obviňuje z tak závažného zločinu?" ptá se žalobce dál.
"Nevím jistě, nikdy jsem jí nic neudělal, ale bohužel určitou představu mám," povzdechne si a zatváří se tak nějak ublíženě nebo snad lítostivě. Hodím pohled na Lauru a její výraz mě překvapí. Je plný zděšení.
"Mohl byste nám to více osvětlit?" ozve se tentokrát sám soudce.
"Jistě. Slečna Eatenová a detektiv Brooks si byli velmi blízcí, ale jen v přátelské rovině. Jenže tento vztah Lauře zdaleka nevyhovoval a chtěla víc. Je mi sice nemilé zde u soudu přiznat porušení pravidel, ale já a Leon jsme byli více než parťáci, milovali jsme se a kapitán Hamilton o tom věděl, i když to zásadně neschvaloval. Asi týden před tou akcí ve skladišti se o našem vztahu Laura dozvěděla a ztropila nám na oddělení žárlivou scénu. Když zvážím tyto skutečnosti, nedivím se, že se mi tímto způsobem snaží pomstít," pronese své odůvodnění a síní se rozlehne lapání po dechu a poté naprosté ticho. Já sedím na lavici jako přibetonovaný a snažím se nemyslet na to, co právě řekl. Laura je asi ve stejném šoku jako já ale s určitým rozdílem. Nečekala, že s tímhle Derek půjde na světlo. Po této šokující výpovědi je ještě dodatečně předvolán kapitán, aby Derekovu poslední část výpovědi potvrdil, což se také stalo. Přelíčení trvá asi další půl hodinu a pak je hodinové odročení, aby mohla porota rozhodnout. Během té doby si přemítám nabyté informace v hlavě a pořád mi na tom něco nesedí. Derek měl během výpovědi podivný pohled. Přišlo mi, že se snaží zamaskovat krutost svého počínání, ale nedokážu si to vysvětlit. Po uplynutí přestávky se opět usadíme v soudní síni a zástupce poroty odevzdá soudci svůj verdikt.
"Stát versus Derek Walker, ve věci přihlížení vraždy a následnému neposkytnutí pomoci, je obžalovaný shledán nevinným. Následně mi je doporučeno nařídit hospitalizaci slečny Laury Eatenové v ústavu pro duševně choré po dobu nejméně jednoho roku. Tento návrh přijímám a nařizuji tak přítomné slečně Eatenové, aby se neprodleně dostavila do léčebného ústavu. Tímto prohlašuji toto řízení za uzavřené," rozlehne se síní soudcův hrubý hlas a následné zadunění kladívka.
"Uff, jsem moc rád, že jste mi dovolil jít s pravdou ven," vydechne Derek a upřímně kapitánovi poděkuje.
"Tohle není konec, Walkere, jednou za to zaplatíš a tentokrát tě z toho tvé lži nedostanou," zaprská Laura, když kolem nás projde se členy ochranky, která jí má doprovodit do ústavu. Její výhružka s Derekem ani nehne a po chvilce se všichni odebereme do kanceláře, abychom se mohli věnovat své práci. V kanceláři panují z rozsudku smíšené pocity, ale nikdo si nedovolí nic říct. To až druhý den, kdy je Derek ještě ve škole.
"Stejně si myslím, že to bylo jinak než tvrdí. Má to v očích a navíc vůbec netruchlí," mele si svou Bill, jako jeden z mála stále věří Lauře a také byl u soudu, jak jsem se právě dozvěděl.
"Možné to je, ale dokud to neřekne sám, budeš o tom moci jen spekulovat," reaguje na to Alan. Já tuhle konverzaci jen tiše sleduji a přitom usrkávám kávu.
"Když už jsi tohle nadhodil. Chrisi tobě by možná řekl pravdu. Znáte se už od školy," zaplete mě do toho Bill a já se málem utopím. Navíc z něj vypadne, že bych u sebe měl odposlech a oni nás z kuchyňky poslouchali. Mě se to nejeví jako dobrý nápad, ale oni mi domlouvaní a ohrazují se tím, že i kdyby to bylo tak jak řekla Laura, nelze to u soudu použít. Dvojí obvinění. Nelze někoho soudit za věc, za kterou už souzen byl, a osvobodili ho. Nakonec si odposlech vezmu k sobě, ale s tím, že to pravděpodobně neudělám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuiko Yuiko | 28. října 2013 v 15:09 | Reagovat

To snad ne! Opovaž se ho odposlouchávat a ještě navíc Chrisem, na to ani nemysli! To bych ti neodpustila a Derek jemu taky ne. Ať to řekne ale bez odposlechu. Na Samanthu mám od určité chvíle taky výhrady! A Derek trochu přeletá ne? :-D zase další amant. No jsem zvědavá na další díl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama