Kapitola VIII.

1. července 2013 v 15:37 | Dylan |  Secrets of loneliness
Půl roku 2013 je za námi a já se hlásím s dalším pokračováním. :D Doufám, že si ho užijete a zanecháte zde své názory. :D



(Derek)
Je něco kolem čtvrté odpoledne, když se navleču do černých riflí, bílého trička a přes něj hodím černé sako. Ta slavná večeře se koná u mých rodičů a tak jsem nucen dorazit o hodinu dřív než naši hosté. Vůbec se mi tam nechce, protože si jsem vědom vražedné atmosféry, která nastane hned, jak budeme všichni. Táta má vážně debilní nápady. Do zadní kapsy riflí nacpu doklady, popadnu mobil a klíče a vydám se k autu. Sednu do auta a zhluboka se nadechnu vůně mého nového miláčka. To co jsem měl, bylo poruchové a tak jsem si trochu šetřil a konečně si koupil sportovní auto značky Peugeot RCZ. Byla to láska na první pohled a já nemohl jinak než za něj těch 600 tisíc vysolit. Děkuji bohu, že mám tak výdělečnou práci a šetření nemělo dlouhého trvání. Navíc když mám narozeniny nebo svátek, vždy mi mamka dá slušnou sumu. Pokaždé jí říkám, že to nepotřebuji, ale odbude mě tím, že to je pro případ nouze a ať si to dám na spořicí účet. Po pauzičce strčím klíčky do zapalování a v uších mi zazvoní zvuk motoru. Neváhám už ani vteřinku a rozjedu se ke svému rodnému domu. Otec si dost potrpí na soukromí a tak sídlí v prestižní čtvrti za městem. Žijí tam jen ti nejbohatší a každý si hledí svého. Sice to mají dál do práce ale za klid a soukromí to jsou ochotni podstoupit. Je to dobrá hodinka cesty a to jedu nejvyšší povolenou rychlostí a jen co vyjedu z města, pořádně to osolím a vyzkouším, co motor vydrží. Bohužel to nemůžu takhle mastit dlouho, protože se přede mnou objeví odbočka do oné čtvrti a já musím rychlost snížit na 50. Projedu celou čtvrť a nakonec zastavím u brány obrovské vily stojící na konci silnice a ohlásím se bezpečnostnímu systému, který mě vzápětí pustí na pozemek. Rozjedu se po štěrkové cestě a zaparkuju tak abych neblokoval parkování ostatním.
"Zlatíčko moje, konečně jsi dorazil. Nové auto? Nádherné ale neměl jsi utrácet, stačilo říct, vždyť máš za dva týdny narozeniny," uvězní mě v náručí mamka hned, jak vystoupím. To je celá mamka jen co mě vidí, připomene mi moje narozeniny.
"Ahoj mami, víš, jak nemám rád drahé dárky a chtěl jsem ho mít ze svého, pro ten pocit," vysvětlím jí a také jí obejmu. Mám jí strašně moc rád a je to asi jediná osoba, na kterou se nedokážu zlobit. Mé vysvětlení se jí zdá dostatečné a ještě mě pochválí za soběstačnost. Po přivítání jí nabídnu rámě a společně vejdeme do domu, kde se střetnu s tátou a Elenou, která se netváří o moc nadšeněji než já.
"Synu, vítej doma. Je vzácnost tě sem dostat," pronese na přivítání a obejmeme se.
"Mám teď hodně práce a není snadné se utrhnout," omluvím se. Omluva je přijata a my se posuneme do obývacího pokoje, kde se to služebnictvem jen hemží.
"Tohle vypadá na velkou slávu," vydechnu a už teď plánuju, za jak dlouho asi vypadnu.
"Jo a to jsi ještě neviděl jídelnu. Myslela jsem si, že přijedeš s Vincem," řekne a já si až teď uvědomím, že jsme si mohli přizvat doprovod. Kdybych si na to vzpomněl dřív, zeptal bych se Tonyho. Je na mou rodinu dost natřesený a chce ji poznat.
"Je služebně v Berlíně. Jsi tu se Samanthou?" zeptám se, ale odpověď se mi hned ukáže ve dveřích a Sami mě pozdraví v nádherných koktejlových šatech balónkového typu růžové barvy. Ve stejné barvě má i lodičky na hodně vysokém podpatku. Vždycky žasnu nad lehkostí, se kterou na nich chodí. To Elena je na tom jinak. Šaty má splývavé až ke kolenům královsky modré barvy a k tomu černé baleríny. Naštěstí je Elena o hlavu vyšší než Sami takže jsou teď na stejné úrovni.
"Jsi nádherná. Jistě budeš středem pozornosti," polichotím jí a Sami jako na povel zčervená. Neujde mi mamky nadšený pohled. Celý život se mě a Sami snažila dát dohromady. Škoda jen že se jí tohle přání nikdy nesplní.
"Dereku můžu s tebou na chvilku mluvit o samotě?" zeptá se potichu a sleduje, zda jí Elena nehlídá. Zdá se mi trochu nervózní, proto souhlasím a zavřeme se v jednom ze salónků, kde nás nikdo nebude rušit.
"Copak se děje? Zdáš se mi nesvá," začnu s debatou, když se k tomu sama nemá.
"Jde o jednoho muže, posílá mi výhružné dopisy a e-maily, v jednom kuse mi volá a říká, že mě sleduje na každém kroku. Bojím se, ale nechci s tím zatěžovat Elenu," řekne rychle, jakoby se bála, že když bude ještě chvilku mlčet a už to nikdy neřekne. Při jejích slovech se zamračím a to ještě prohloubím, když ze svého psaníčka vytáhne asi deset dopisů. V rychlosti si je přečtu a usoudím, že jde do tuhého.
"Jsem sice dost zaneprázdněný, ale tohle vezmu prioritně. Máš mít v blízké době nějaké vystoupení?" zeptám se. Samantha je zpěvačka vystupující v luxusních restauracích a je jí možné vidět v několika úspěšných muzikálech. Díky tomu se na ní lepí kdejaké individuum.
"Ano, tento víkend zpívám v restauraci Magická zahrada. Je to velmi vážený podnik a nedovolím si jejich nabídku odmítnout, i když se bojím," vydechne. Je na ní vidět únava z nevyspání. Jen díky make-upu nejsou tmavé kruhy pod očima znatelné.
"Dobře, tenhle víkend mám volno, takže mě můžeš očekávat. Pokusím se zjistit potencionálního stalkera a jen doufám, že se neodhodlá k činu. Jinak budu potřebovat přístup do tvé e-mailové schránky. Mohla by ses zítra stavit u mě v kanceláři?" začnu s vyšetřováním. Nemůžu tohle odkládat, bůh ví, jak dlouho už to trvá než jí to začalo děsit. To už mi jen odsouhlasí a jakoby se nic nedělo, se vrátíme zpět k ostatním. Netrvá dlouho a zaslechneme přijíždějící auto. Díky štěrkové cestě se dobře pozná návštěva. Mamka hned vystartuje a jde hosty přivítat před dům. Je to úžasná hostitelka. Už si myslím, že to jsou Williamsovi a připravuju se tak na Chrisův vpád, ale překvapením mi je, když ve dveřích spatřím Bakerovi.
"Vítám vás u nás, doufám, že si večer náležitě užijete," přivítá rodinu táta a pak to udělám i já s Elenou.
"Takže Chris přijede taky?" ujišťuje se Aaron, když sedíme v obýváku a vychutnáváme si sklenku vína.
"Jo nemá na výběr, jako my. Jen tě prosím, nechci žádný konflikt. Pokusme se to vydržet, už kvůli rodičům," poprosím ho a Aaron zvedne ruce, jako když se vzdává, ale pak poukáže na problém jménem Elena. S ní bohužel nehnu a je mi jasné, že ona se k němu slušně chovat nebude. Ta se právě poznává s Elliotem a Megan, Aaronovou ženou. Sice se od vidění znají, ale neměli mnoho příležitostí se lépe poznat. Schází necelých patnáct minut do sedmé hodiny a na cestě se objeví další a poslední auto. Elena se při zvuku auta napne a nálada jí pohasne, kdežto mamka s tátou se radostně vydají k přivítání hostů.
"Teď při nás stůjte všichni svatí," povzdechnu si a jdu za nimi. Aaron se tomu zasměje a také se připraví k pozdravu. Jako první se pozdravíme s Johnem a Jess a až pak přijdou jejich potomci. Chris se naštěstí nepokouší o vyvolání konfliktu a proto se i semnou pozdraví v přátelské rovině. Elenu pozdraví raději jen na dálku a ona mu se zavrčením odpoví. To Aaron se k tomu postaví jako chlap a podá si s ním ruku. Jakmile přijde řada na Ryana s Liamem neovládnu se a pozdravím je o dost odměřeněji, než jsem zamýšlel a to některým neunikne. Ti dva to neřeší a hned se hrnou k Elliotovi. Jasně vidím, jak si Aaron povzdechne a s bezradným pohledem se podívá na mě. Po přivítání se všichni přesuneme do jídelny, protože je čas večeře. Jakmile se usadíme, zjistím, jak to vlastně sedím. Po jedné straně mám Aarona a po druhé Samanthu a naproti mně nesedí nikdo jiný než Chris. Dvojčata jedí po jeho levé ruce a především Ryan mě sleduje s vraženým výrazem. Toho si všimne i Chris a dá mu jasně najevo, aby klidnil hormony. Služebné nám donesou předkrm v podobě grilovaných zeleninových špízů. Je to opravdová lahůdka a hned jak si popřejeme dobré chutnání, s chutí se do toho pustím. Všimnu si, že Sami má drobné problémy s odstraněním vidlice a tak se nabídnu s pomocí.
"Moc děkuji, nerada bych to někam odstřelila," usměje se a poděkuje mi, když jí bez nehody uvolním zeleninu z vidlice.
"Rádo se stalo, vždy pomůžu," oplatím jí úsměv a vrátím se ke své porci. Po předkrmu přijde na řadu polévka. Zatím to vypadá, že mamka složila dnešní menu z mých oblíbených jídel, protože polévka je kuřecí s nudlemi. Má domněnka se potvrdí ve chvíli, kdy přejdeme k hlavnímu chodu. Vepřový steak, americké brambory a fazolové lusky. Mamka se dnes překonává a já jako správný gurmán nenechám na talíři ani kousíček. Jen doufám, že dezert nebude nijak sytý, jinak se obávám, že ho nezvládnu sníst. Hostům vše evidentně chutná a stejně jako já mají talíře prázdné. Mamka při tomto zjištění září jako sluníčko a za to jsem nesmírně rád. Jako báječný dezert se ukáže lehký jahodový dort. A že mamka myslela na vše, se ukáže ve chvíli, kdy Sami obdrží místo jahodového dortu meruňkový. Samantha je na jahody alergická a mamka to dobře ví.
"Ten meruňkový vypadá lahodně, smím ochutnat?" zeptám se a očima hltám její dezert. Sami nesměle souhlasí, na vidličku nabere kousek dortu a vidličku nastaví tak abych mohl ochutnat. Až pak mi dojde, jak to asi vypadá z pohledu ostatních a podle jejich výrazu soudím, co si myslí. Nejvíc mě ovšem pobaví Chrisův žárlivý pohled. Nijak to neřeším, protože mezi námi nic není, i když je pravda, že občas mám takové myšlenky. Je to hodná a milá holka, která se mě nikdy nesnažila vytočit a i přes mou výbušnou povahu mě měla ráda. Po večeři se usadíme v obývacím pokoji a rozproudí se živá debata. Samanthu si k sobě zavolá mamka a začne s ní něco horlivě probírat. Mě si pro změnu odchytne Chris.
"Potřebuji s tebou o něčem mluvit. Aaron říkal, že je jeho máma divná, když začne mluvit o klucích. Víš o tom něco?" zeptá se a já si ho odtáhnu dál z doslechu.
"Jo vím. Ti tvoji povedení bratříčci jí vydírají. Tímhle," řeknu a z peněženky vytáhnu jednu z fotek, které mi Bakerová dala. Pro všechny případy jsem si jednu složil do peněženky. Chris se po zhlédnutí fotky napne a cítím, že ho to dostává do varu. Beze slova si pro ty dva dojde a všichni čtyři se zavřeme v salónku stejně jako předtím já se Samanthou.
"Chci vysvětlení," zaútočí na ně a nastaví jim fotku. Oba po sobě hodí zmatený pohled, a jakmile jim dojde, že ji má ode mě, div mě nezavraždí.
"Co na tom chceš vysvětlovat? Jen tím nutíme ředitelku, aby se o nás nestarala," rozhodí ruce Ryan a hned mu přilítne pohlavek. To mě dost překvapí, takovou reakci jsem vážně nečekal. Ale nedám na sobě nic znát a dál pohodlně sedím v křesle. Vím, že je pro ně Chris mnohem větší autorita než John.
"Tohle tolerovat nebudu. Až se vrátíme domů, dáte mi všechny existující fotky a to jak papírové tak digitální. Uvědomujete si, jaké trauma z vás musí Elliot mít? Dost možná se tváří jako, že se s tím vyrovnal, ale jedno vám řeknu. S něčím takovým se nikdo nevyrovná," zvýší na ně hlas a v jednom okamžiku mu dokonce vzteky přeskočí.
"Proč z toho děláš takovou aféru? Derek jí taky vydírá a u něj je to v pořádku co?" nedá se Ryan a přisadí si.
"Jenže Derek jí vydírá osobní věcí týkající se přímo jí samotné a netahá do toho její příbuzné. Nenávidím lidi, kteří jsou takových zrůdností schopní a taky za to už jednou jeden zaplatil," vykřikne a pak se zasekne. Řekl něco co je mezi námi tabu, ale tentokrát to neřeším. Teď jde hlavně o zničení všech fotek.
"Prostě tohle skončí a nechci už nic slyšet," ukončí tak celou debatu a vrátíme se k ostatním.
"Kde jste byli?" zeptá se podezřívavě Elena a Chrise nadále propaluje pohledem.
"Řešili jsme pracovní záležitost," odpovím.
"Vážně nechápu, jak vy dva můžete pracovat spolu," zapojí se Aaron a svými slovy doslova utrhne lavinu.
"Vy pracujete spolu?" nevěří vlastním uším Elena.
"Jo pracujeme. Derekův šéf si mě najal na oddělení jako IT technika. Byla to obyčejná náhoda," upřesní to Chris s tím, že toto téma považuje za bezpředmětné. Potom se jde bavit s Bakerovou a ke mně přistoupí John.
"Dereku, jak pokračuje pátrání po tom, co zabil Emmu?" začne se vyptávat a k tomuto rozhovoru se připojí i Jess.
"Bohužel, jsme bezradní. Na místě nálezu jsme nenašli vražedné zbraně a na těle nejsou žádné použitelné otisky," prozradím jim to málo, co vím.
"Zbraně? Bylo jich víc?" zajímá se Jess. Má dobrý postřeh. Málokdo si takového detailu všimne.
"Ano, po prozkoumání bodných ran, jsme došli k závěru, že jde o dva typy nože. Jeden je klasický kapesní vystřelovací a druhý kuchyňský. Nechápu, proč vrah použil dva nože, jedině, že by byli dva," zauvažuju. Teorii o dvou vrazích řeknu schválně, protože jsem si v půli rozhovoru všiml, že Ryan s Liamem poslouchají. Poslouchá i Chris a ten se při té zmínce zamračí. Nejspíš ví, kam tím mířím a pravděpodobně je stejného názoru.
"Doufám, že ho nebo je brzy najdete. Její rodiče jsou z toho na dně," popřeje mi John štěstí a pak se vrátí k mému otci. Zrovna přemýšlím, co použiju jako výmluvu, abych se mohl ztratit, když se mi rozezvoní mobil a strhne tak veškerou pozornost. Omluvím se a jdu trochu stranou, protože mi volá kapitán.
"Prosím, Walker," ohlásím se.
"Ahoj Dereku, máme další vraždu. Tentokrát jiný případ, hotel Norton. Potřebuju kontaktovat pana Keisera, bude se hodit," ozve se na druhé straně kapitán a já slavím. Tohle je ta nejlepší propustka.
"Dobře, Chris se se mnou. Tak do hodiny jsme tam," domluvím se s ním a ukončím hovor.
"Moc se omlouvám, ale budu vás muset opustit. Chrisi, máme případ. Kapitán chce i tebe," omluvím se a osvobodím tak i jeho. Naštěstí se nesetkáme s protesty a po rozloučení sedneme do mého auta a já tam hodím co nejvyšší povolenou rychlost. Část cesty proběhne za úplného ticha, ale pak to ticho Chris prolomí.
"Dereku, jak jsem se před kluky neovládl. Promiň mi, nechtěl jsem ti to připomenout," vydechne zničeně s pohledem sledujícím moje reakce.
"Neřeš to. Stejně netuší, o čem jsi mluvil," řeknu nazpět, ale do očí se mu nepodívám. Dál upřeně sleduju cestu a volant držím mnohem pevněji než obvykle. Nechci na to myslet, nesmím, jinak se z toho nikdy nedostanu. Přesně proto jsem nechtěl, aby se ještě někdy vrátil do města.
"Ty mi to nikdy neodpustíš, viď? I přesto, že jsem tě jen chtěl chránit," povzdechne si.
"Chránit? Ty si ho umlátil k smrti. To nemá s ochranou nic společného," zavrčím a volant stisknu ještě o něco víc. Sakra nemluv o tom, nepitvej se v minulosti.
"Ale on tě chtěl," začne, ale já ho pohledem umlčím.
"Je jedno co chtěl, neměl jsi právo mu vzít život. Uvědomuješ si, že dodnes mě obrázek jeho znetvořeného těla straší ve snech?" vyštěknu už podrážděně, právě ve chvíli kdy se před námi objeví hotel Norton. V rychlosti zaparkuji, a aniž bych debatu ukončil, vystoupím a vyhledám kapitána.
"Dobrý večer, tak co tu máme?" pozdravím se s kapitánem, a když mě Chris doběhne, vejdeme všichni do hotelu. Kapitán nás zavede do sedmnáctého patra a v jednom z pokojů na nás čeká tělo.
"Fabio Morineti, 42 let, podle registru pracoval jako soukromý detektiv. Vrah podle všeho šel přímo po něm a ne po jeho práci, protože notebook, fotoaparáty a další osobní věci tady nechal," seznámí nás s obětí Tony. Chris se posadí ke stolku s notebookem a hned se pokusí prohlédnout obsah.
"Nebyl to žádný amatér. I kdyby si to vrah vzal, k ničemu by mu to nebylo. Stačí třikrát neuhodnout heslo a spustí se automatické mazání paměti. Budu na to potřebovat věci co mám v kanceláři. Tady s tím moc nesvedu," prohlásí po několika málo minutách mezitím, co se my staráme o zbytek místa činu.
"Dobře, necháme to tu technikům a patologovi a my se vrátíme do kanceláře," rozhodne kapitán a jeden z techniků pomůže Chrisovi posbírat vše, co potřebuje k prozkoumání. Je něco kolem čtvrt na jedenáct když dorazíme do kanceláře. Chris dostal vlastní uzavřenou kancelář, hned vedle té mé a navíc jsme propojeni dveřmi. Musí mít na svou práci klid a místo. Toho by se mu ve společných prostorách nedostalo. Já už mám ve svém počítači nový a výkonnější software, který právě zkouším v praxi. Uběhne asi půl hodina, když si Chris mě a kapitána pozve k sobě.
"Tak víte, už koho sledoval?" optá se nedočkavě kapitán a já si podezřívavě prohlížím jeho podmračený výraz.
"Vím a je to horší než jsem čekal," vydechne.
"Vyklop to, nemáme na to celou noc," zavrčím. Člověk aby to z něj páčil.

"Tebe," řekne nakonec a pohled zabodne do mé osoby. V tu chvíli mi ztuhnou všechny svaly a mám silné problémy s dýcháním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | Web | 1. července 2013 v 22:15 | Reagovat

Teda, je to napínavější, než jsem si myslela. Ta večeře byla trochu upjatá, ale nakonec dopadla velmi dobře si myslím. A co se Dereka týče, mohl by se sebrat. Denně vidí stovky mrtvol a tahle jedna ho bude strašit? Je to chlap, tak ho seber :P. Vážně moc moc chci akci Chrise a Dereka a ne jen tak nějakou...pořádnou! :D A opakující se, ne aby ho hned druhé ráno vyhodil z postele pod výhružkou smrti :P a ten stalker, vlastně oba, vypadají taky dost zajímavě, jsem opravdu zvědavá, co se z nich vyklube ;) tak mě nenech moc čekat

2 Soubi Soubi | 2. července 2013 v 12:56 | Reagovat

O.O Jak můžeš mít to srdce to takhle useknout???! Jsem málem dostala infarkt! Takovýhle konec jsem fakt nečekala... je to napínavý jak kšandy :D Doufám, že na pokráčko nebudu muset čekat moc dlouho, jinak se z toho asi zblázním! Jinak ta večeře proběhla relativně v klidu, teda až na neúmyslné flirtování Dereka se Sam :D To musel Chris čumět, když ještě seděl naproti nim :D A docela mě překvapilo, jak Chris zatrhl bratříčkům to vydírání - je to fakt charakter ;) Akorát bych byla moc ráda, kdyby se konečně odkrylo to podstatné z jejich minulosti :D tyhle útržky mi nedávají spát :D
A jen tak mimo, jak Derek mluvil o svém novém autě, tak já okamžitě na google obrázky :D A musím říct, že si vybral dobře ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama