Kapitola IX.

15. července 2013 v 15:00 | Dylan |  Secrets of loneliness
Po menší odmlce se opět hlásím s pokračováním :D užijte si ho :D


(Chris)
Potom co oznámím, koho naše oběť sledovala, Derek úplně zdřevění a s nepřítomným pohledem neregistruje, že na něj kapitán mluví. Ani se takové reakci nedivím. I já z toho jsem v šoku a co teprve on. Nejspíš si nedokáže vysvětlit jak je možné, že si ničeho nevšiml a pátrá po někom, kdo by něco takového dělal.
"No tak Dereku, prober se," poplácá ho kapitán po tváři, aby ho vrátil zpět k nám do reality.
"Jak dlouho mě sleduje?" je jediné, co z něj vypadne, a v očích se mu leskne strach z nejhoršího.
"To ještě nevím přesně, ale pravděpodobně déle než dvanáct let. Podívej tohle je zatím nejstarší záznam," řeknu a natočím na něj monitor. Když to spatří, zbledne jako papír a nedivím se. Dívá se na fotku s datem starým dvanáct let a je na ní celá naše parta a já s Derekem se na ní po sobě plazíme jako břečťan po zdi a hladově se líbeme. Kapitán se zvědavě podívá také a při pohledu na nás dva hluboce nadzvedne obočí. Můžu si jen domyslet, co si myslí. Jen doufám, že naší společnou minulost nebude tahat do přítomnosti. To by Derek nesnesl.
"Měl bych vás oba z toho případu ihned stáhnout, ale neudělám to. Jednak tu není nikdo jiný a pak já věřím, že zůstanete nestranní a vyřešíte to podle pravidel," pronese kapitán a pak prohlásí, že pro dnešek toho bylo dost a že se do toho pustíme zítra.
"Chceš hodit domů?" obrátí se na mě Derek, když si balím věci.
"Nemáš to po cestě, nechci tě otravovat. Vezmu si taxíka," usměju se lehce a už chci zmizet.
"Žádný problém, nejedu domů. Potom co jsem se právě dozvěděl, potřebuju panáka. Ne rozhodně jich bude víc, takže jedu kolem," odporuje mi a na to už kývnu, ale s tím, že se přidám. Vůbec se mi domů nechce a navíc rád využiju příležitosti s ním být co nejdéle. Derek nenamítá a tak se rozjedeme směrem k baru.
"Dvojitou whisky," poručí si, když usedne k baru.
"Dvakrát," doplním to a sednu si vedle něj. Jen se na mě významně podívá, ale můj výběr nekomentuje. Pamatuje si, že whisky nebyla můj oblíbený alkohol. Ale během našeho odloučení jsem si ho chtěl vším možným připomínat, tak se mé chutě změnily a já začal pít jeho oblíbenou whisky. Derek nijak svá játra ani peněženku nešetří a tak do sebe lije jednoho panáka za druhým, a aby toho nebylo málo, začne to míchat. Během toho co to do sebe lije si s ním povídám o různých blbostech a občas do debaty zapojím i barmana. Známe se s ním už z dob, kdy jsme sem chodili jako středoškoláci a tak občas poklábosíme. Celou dobu se ho snaží přimět k tomu, aby si už další nedával, ale neuspěju. Až něco kolem půl čtvrté ráno bar opustíme, ale to už je zlitej pod obraz. Je sice pravda, že má laťku hodně vysoko, ale při špatném míchání se opije celkem snadno a to se právě stalo dnes. Já toho pro všechny případy moc nevypil a také s sebou vždy nosím řidičák, proto ho hodím na sedadlo spolujezdce a sám si sednu za volant. Derek si cestou něco mumlá, ale já se radši věnuju silnici a dávám si pozor na policajty. Nerad bych nadýchal a pak musel vysvětlovat, proč jsem sedl za volant, když jsem pil. K mému štěstí dojedeme k Derekovi bez potíží ale dostat ho do bytu už je horší. Prakticky ho za sebou táhnu.
"Myslím, že sprcha je nevyhnutelná," vydechnu a Derek jen přikývne. Naštěstí se trochu vzpamatuje a dokáže se osprchovat sám. Když je hotov plácne sebou na postel a nepřítomně kouká do stropu.
"Tak já půjdu. Vyspi se a zítra se uvidíme v práci," rozhodnu se odejít ale v tom mi zabrání, když se vymrští do sedu a chytne mě za triko. Nechápavě se na něj podívám a v nestřeženém okamžiku mě stáhne na postel a uvězní mě svým tělem.
"Proč se mi to všechno děje? Proč vždycky mě?" zakňučí a pak se mi přisaje na rty.
"Nedělej to, už tak je moje sebeovládání v troskách," odtáhnu ho od sebe a snažím se nemyslet na všechno, co bych s ním rád dělal.
"Sebeovládání je na hovno," opáčí a rukou mi stiskne rozkrok. V ten okamžik už se opravdu neovládnu a přitáhnu si ho pro další polibek.
"Neopovažuj se mi to vyčítat, řekl sis o to sám," řeknu, když mě zbavuje oblečení. Derek se jen ušklíbne a vrhne se mi na ztopořený penis. Nezaváhá a už si ho noří hluboko do pusy. To jsem na něm vždy miloval. Nikdy se nebál strčit si ho až do krku a tak mě mohl pojmout až po kořen. Je to úžasný pocit. Chvilku si takhle hraje, ale pak se sám začne cítit neuspokojený a tak se nade mnou otočí a sedne si mi přímo do obličeje. Takové pozvání s radostí přijímám a dám se do zpracovávání jeho penisu a nevynechám ani zadeček, který se mi tu krásně nabízí. Jazykem zvlhčuju otvůrek, který na mě reaguje opakovaným uvolněním a stažením a rukama ho hladím po stehnech a několikrát se dostanu i na penis. Derek se pod mou péčí kroutí jako had a steny tlumí mým penisem nebo varlaty, které nenechal bez povšimnutí. Když už cítím, že to ani jeden z nás dlouho nevydrží, přetočím si ho čelem k sobě a nechám ho na sebe nasednout. Díky tomu, že už nějakou dobu s nikým nespal, je jeho nitro úzké a objímá mě dost silně. Hned jak jsem v něm celý, začnu s přírazy a Derek mě pevně obejme kolem krku a nehty mi zarývá do zad. Bolest, kterou mi tím způsobuje, mě ještě víc vzrušuje, a proto přidám na intenzitě a síle přírazů. Milujeme se více jak hodinu, během které vystřídáme několik poloh a měníme i rytmus. Potom co skončíme, přes sebe hodíme peřinu a v objetí usneme.
*******
(Derek)
Je něco kolem osmé ráno, když mě probudí žízeň. Chvíli mi trvá, než se rozkoukám a pak mi dojde, že nejsem v posteli sám. Rychle se podívám vedle sebe a sám sebe pošlu do patřičných míst. Vedle mě totiž klidně spí Chris a navíc má ruku kolem mého pasu. Při pohledu na něj se mi začne vybavovat včerejší noc a já se proklínám.
"Dobré ráno, kolik je hodin?" zamumlá, když rozespale otevře oči.
"Osm," hlesnu a hrnu se z postele.
"Bože, máš dneska školu?" zeptá se, jakmile nabude plné vědomí.
"Jo, ale až od jedenácti. Proč?" nechápu, k čemu mu ty informace jsou. Chris vstane a s dovolením použije sprchu.
"Dneska tě rozhodně nenechám řídit. Jsem si jist, že v sobě máš zbytkový alkohol. Odvezu tě, auto pak dovezu sem a až skončíš, přijedu pro tebe," oznámí mi a vyleze ze sprchy. Hned ho vystřídám a proti jeho návrhu nic nenamítám. Sám cítím, že jsem ještě přiopilý. Dneska si budu muset dávat pozor, aby to na mě nikdo nepoznal. Sakra neměl jsem to tak blbě míchat, ale když já byl tak vzteklej, že to jinak nešlo. A ještě k tomu jsem vyjel po Chrisovi a vyspal se s ním. Paráda. Další úžasně začínající den. Jakmile se zkulturním, hodím na sebe čisté oblečení a jdu za Chrisem do kuchyně. Tam mě ovane vůně smažených vajíček se slaninou a čerstvé kávy. K vajíčkům ještě dostanu opečené toasty. Tomu já říkám servis. Chris stojí naproti mně a s pohledem upřeným ven z okna pije svou dávku kávy. Má na sobě jen kalhoty a tak můžu obdivovat jeho svalnaté tělo.
"Jen aby bylo jasno, to že jsem se s tebou vyspal, neznamená, že budeme zase jako dřív," přeruším nastalé ticho a Chris se na mě podívá takovým způsobem, který nedokážu identifikovat.
"V to jsem ani nedoufal, už nikdy to nebude jako dřív. Teď jsme kolegové a nehodí se, abychom si spolu něco začínali, navíc ty máš Vince," pronese a mě těmi slovy vyrazí dech. Čekal jsem úplně jiný druh odpovědi, ale že vytáhne Vince, mě ani ve snu nenapadlo. Ale vlastně bych měl být rád, že to Chris bere takhle. Tak proč ksakru nejsem? Proč mi přijde, jakoby mi šlapal so duši a srdce drtil v dlani? Když si uvědomím, že na něj zírám překvapeně a zničeně zároveň, rychle svůj výraz ovládnu.
"Přesně jak říkáš, mám Vince a jsem tak šťastný," přitakám, ale ve skutečnosti si to nemyslím. Vinc je jen jeho náhrada a nikdy se mu nedokáže vyrovnat. Ale co mám dělat? Nemůžu Chrisovi jen tak odpustit a zapomenout co udělal a také nechci ublížit Vincovi. Mám ho rád, ale ne tak jak by si on přál.
"Miluješ ho?" zeptá se a mě tím úplně odzbrojí. Vůbec netuším co mu odpovědět.
"To není tvá věc. Pohni už je čas," vykroutím se z odpovědi a přistihnu se, že mu o tomhle nedokážu lhát. Chris už to dál nerozebírá a v klidu mě odveze do školy.
"V kolik končíš?" zeptá, když vystupuju.
"Ve dvě," odpovím a vydám se do budovy. Po cestě do kabinetu se pozdravím s několika studenty a v kabinetu se srazím s Adamsem.
"Dobré dopoledne, jak to jde?" spustí hned Adams a svou veselou náladu na mě hází jako balvany.
"Dobré, nijak zvlášť. Hromada práce a skoro žádné spaní," pronesu a připravím se na hodinu. Nějakým zázrakem jsem stihl opravit všechny písemky a s blížícím se koncem roku si potřebuju nahrabat více známek, takže dnes dostanou další. Se zvoněním vejdu do 1. A, a k mé radosti panuje ve třídě klid. Rychlým pohledem si zkontroluju, že i dvojčata jsou přítomni a začnu hodinu.
"Takže mám tu vaše písemky a musím uznat, že jste mě mile překvapili. Nejhorší známka je trojka, což s koncem roku vítám. Ale celkově máte známek hříšně málo, proto taste papíry a ať to odsýpá," zavelím a všichni ihned konají, co žádám. Aspoň ta škola probíhá hladce.
********
(Liam)
Včera to nakonec dopadlo tak, že jsme u Walkerových přespali a ráno nás táta hodil do školy. Chris doma nebyl, asi zůstal v práci. Zdálo se to jako vážný případ, když byli potřeba oba. Dost mě rozhodilo, když na nás přišli s těmi fotkami, ale co se dá dělat. Proti Chrisovi se neodvážíme jít a tak nám nezbývá než mu vydat všechny fotky a smířit se s reparátem.
"Vážně si myslíš, že nás nechá opakovat?" zeptá se Ryan během přestávky. Po té máme matiku, proto ho nemusí jmenovat.
"Pokud mu k tomu dáme příležitost tak ano. Derek se s námi nepáře a už vůbec se nás nebojí. Jedině, když mu nebudeme dělat problémy a další testy napíšeme dobře, nechá nás snad projít," zkonstatuju naší situaci a Ryan si povzdechne. Nemá rád, když není po jeho, ale na druhou stranu jsem za Dereka rád. Na rozdíl od Ryana si uvědomuju, že takhle to nepůjde celý život a prostě se budeme muset systému podřídit. Derek by mohl být právě tím, kdo to dokáže i jemu. Se zvoněním vejde Derek a překvapí nás výsledky testů. Nejhorší trojka? To znamená, že jsme udělali první krok od reparátu. Sice si hned musíme napsat další, ale tak lehký až to udiví celou třídu. Jakmile test odevzdáme, začne nám rozdávat ten minulý.
"Musím říct, že vy jste mě překvapili nejvíc. Liam za 1 a Ryan za 2. Jen tak dál a můžete podat ruku dalšímu ročníku," pronese u naší lavice a podá nám testy. Nevěřícně na něj koukám a snažím se pochopit co to s ním dneska je. Čekal jsem něco ve smyslu, že i přes tento výkon nás nepustí. Dokonce se na nás nijak nemračí, jak tomu bylo včera. Potom co rozdá testy, vrátí se k tabuli a začne vykládat látku. Do toho mu ale vstoupí spolužák s tím, že to už máme probrané.
"Vážně? Tak to se omlouvám. Takže jedeme dál," vydechne zmateně a začne s něčím jiným. Při výkladu se mi zdá trochu duchem nepřítomný a chvílemi se zapomene a to pak je ve třídě hrobové ticho.
"Není mu něco? Je nějak mimo," zaslechnu debatu spolužáků.
"To jo, třeba mu nějaká ženská dala kopačky," dělají si z něj srandu, ale já vím své. Něco se během noci muselo stát. Třeba to zjistím od Chrise, až nás vyzvedne. Po hodině s ním jdeme poslušně do kabinetu, kde si sedneme na gauč a čekáme do zvonění. Teď už máme před sebou jen jednu hodinu. Derek se hned pustí do opravování písemek a já postřehnu, že chvílemi na ty papíry jen nepřítomně civí.
"Sakra, vůbec se nemůžu soustředit," vyhrkne po chvíli a to upoutá naší i Adamsovu pozornost.
"Problémy?" zajímá se.
"I tak se to dá říct. Mám na krku několik případů, v jednom jde o soukromého detektiva, který mě jak se zdá pěknou řádku let sledoval a do toho ještě škola a Chris," vydechne zničeně a já přemýšlím nad tím, jestli si uvědomuje, že ho slyšíme. Tak on ho někdo sledoval? Možná je to ten důvod, proč je takový. Víc si toho už nevyslechneme, protože zazvoní a my mažeme na hodinu. Dokonce kvůli němu chodíme do školy pravidelně. Jde totiž o to, že omluvenky bere jen od lékaře a u nás chce ještě extra jeho číslo a adresu. Prý na ověření. No a my jsme zrovna ten typ lidí, co neonemocní ani, když jsou v přítomnosti nemocných. Docela pech, bych řekl. Než na hodinu dorazí učitel, dostanu od Chrise esemesku.
"Píše Chris, prý na něj máme počkat u Dereka v kabinetu," oznámím Ryanovi a pak už se věnujeme hodině. Nechápu, proč nemáme prostě čekat před školou, ale když to chce takhle, tak co nadělám. Po hodině jde Ryan ještě na záchod a já se vydám do kabinetu.
"Jak ti je? Jsi bledý," zaslechnu Chrise a přede dveřmi zabrzdím. Dveře jsou pootevřené a na chodbě nikdo není, proto se odvážím a opatrně nakouknu dovnitř. Tam uvidím Dereka sedícího na židli a Chrise, který se opírá o jeho stůl a rukou mu odhrnuje vlasy z tváře. Překvapeně je sleduju a snažím se pochopit, co to mají za atmosféru. Přijdou mi jako milenci. Ale to není možné, Derek ho nesnáší.
"Ujde to, ale vážně, včera jsem to přepískl. Takhle se na tebe vrhnout. Ty si mi v tom měl zabránit a ne se ochotně přidat," vydechne Derek zničeně a já vykulím oči. Takže oni se spolu vyspali? To snad není možné? Že by nakonec měl Chris pravdu a Derek ho stále miluje?
"Ale no tak, říkal jsem ti, že mi to nemáš vyčítat a ráno jsme si to snad ujasnili, ne? Byla to jen jedna noc, kdy jsme ukojili své potřeby a nic víc. Nebo snad chceš opak?" vrátí mu to Chris a už se natahuje k jeho rtům, když se za mnou vynoří Ryan a já z něj mám málem smrt. Rozruch na chodbě jim samozřejmě neujde a tak se od sebe oddálí a Chris prudce otevře dveře.
"Kde jste tak dlouho?" dožaduje se odpovědi. Kvůli tomu co jsem se tu právě doslechl, se mu nepodívám do očí a jemu to neujde, jak jinak. Pod tíhou jeho pohledu se na něj podívám a zhrozím se. Z jeho očí vyčtu, že o mém šmírování ví a to se mi nelíbí.
"No nic, půjdeme. Ve dvě tě přijedu vyzvednout," pronese Chris a Derek jen souhlasně přikývne. My se rozloučíme a poslušně mažeme za Chrisem. Po cestě ani nepípnu a radši se věnuju sledování okolí.
"Je pravda, že Dereka někdo sledoval?" naruší ticho Ryan a já napnu uši, abych o něco nepřišel.
"Jo je, odkud to víš?" zajímá se.
"Zmínil se o tom Adamsovi. Byl celý den duchem nepřítomný a dokonce na nás nebyl protivný. Bylo vidět, že ho něco žere," odpoví mu a pak zase nastane ticho. Hned jak dorazíme domů, jde s námi do pokoje a dožaduje se všech existujících fotek. Bez řečí mu je vydáme a ty v počítači sám vymaže. Věděl jsem, že to udělá. Takhle je tam už nikdy nenajdeme. Vymazal je i z HDD a díky tomu jsou ztracené. Nakonec nás varuje, abychom nic takového už nikdy nedělali, a odejde.
********
(Derek)
Odsloužím svou dnešní poslední hodinu a pak vyčkám na Chrise před školou. Nenechá mě čekat dlouho a už míříme do kanceláře. Tam se pozdravím s kapitánem a Tonym. Chris se zavře ve své kanceláři a pustí se do procházení Morinetiho počítače.
"Opravdu nechceš z toho případu stáhnout? Máš dost jiných případů a taky plno nevyčerpané dovolené," zkouší to na mě kapitán. Je mu jasné, jak moc je pro tebe tenhle případ osobní.
"Nechci, jsem profesionál a nepletu své osobní záležitosti do práce. Zvládnu to," odporuju mu.
"Konečně jsem se dostal do těch zabezpečených složek a neuvěříte, co v nich je," vpadne mi do kanclu. S kapitánem neváháme a jdeme k němu. Postavíme se před velkou plazmu, co si za své pořídil na zeď a tu si napojil na počítač. Je to užitečné, aspoň se nemusíme mačkat u monitoru. Ovladačem rozklikne jednu ze složek pojmenovaných datumově a se mnou to málem švihne.
"To je přeci můj byt," vyhrknu a dívám se na záznamy několika kamer rozmístěných po celém mém bytě.
"Přesně. Musel se ti tam vloupat a nainstalovat ti je. Díky tomu věděl vše o tvých zvycích a o tvém denním režimu. Navíc jsou s hlasovým záznamem," řekne a mě napadne jedna hrozná myšlenka.
"Jsou ty kamery stále funkční?" zeptám se.
"Ano, podívej na datum. Tohle je přímý přenos z tvého bytu," odpoví a mě je jasné, že tam někde je záznam z poslední noci. Nenápadně se podívám na Chrise a ten mi tak aby to kapitán nevidět, naznačí, že se o to postaral.
"Myslím, že je na čase, navštívit jeho ženu a prohledat dům. Třeba toho najdeme víc," rozhodne se kapitán a svolá tým, který okamžitě vyrazí. Já s Chrisem jedem samozřejmě taky a Tonyho vezmeme k sobě do auta, aby nemusel jet svým. Bylo by zbytečně o auto víc. Chris se zařadí za kapitánovo auto a takhle dojedeme až na určené místo. Jakmile zastavíme, vystoupím a s pohledem na Morinetiho dům na vteřinku ztuhnu.
"Ten chlap bude má smrt. Nemohl si koupit aspoň jiný dům?" pronesu plačky.
"Jo já bych v tomhle prokletém domě nežil ani za nic," souhlasí se mnou Tony.
"Prokletý? O tom jsem neslyšel," přidá se Chris.
"Vy to nevíte? Morineti není první majitel, který byl zavražděný. Prvně to byla rodina Morales. Manželé a jejich čtyři děti byli tady v domě brutálně zavražděni masovým vrahem v šedesátých letech. Pak byl dlouho dům opuštěný, než ho koupil nějaký Burkhard a i ten je mrtvý," začne nám tu vyprávět historii domu.
"Burkharda jsem znal. Našli ho ubitého v ložnici. Co vím tak pachatele nenašli," komentuju druhý zmíněný případ.
"Našli. Obvinili jeho manželku, ta měla příležitost i motiv. Prý jí podváděl. Dostala za to devět let," odporuje mi Tony a já špatně polknu a div se neudusím.

"Manželku? Nevěděl jsem, že nějakou měl," vydechnu a radši to přestanu řešit. Tak Martin měl ženu. Nikdy se nepochlubil a neviděl jsem žádné fotky, které by to dokazovali. Myslel jsem si, že o něm vím všechno, ale jak se zdá, to nejdůležitější mi zatajil a dokázal to tajit celé dva roky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | Web | 16. července 2013 v 9:15 | Reagovat

Kdo je Martin? Bože, to je tak napívavý, asi prasknu zvědavostí! Koukej vydat ihned pokračování, protože tohle mě nesmírně zajímá. Teda tu společnou noc vzali celkem v klidu, čekala jsem nějaký větší cirkus po ránu. Ale samozřejmě, že nebude poslední, viď že ne? prosím... *smutné štěněčí oči*. Koukám, že alespoň jedno z dvojčat přišlo k rozumu, teda trošičku. No, já jsem opravdu velmi, velmi zvědavá, jak to bude dál a moc se těším na pokračování.

2 Soubi Soubi | 18. července 2013 v 16:23 | Reagovat

Hoho, to je tak napínavý! A pořád se to víc a víc zamotává... tenhle prokletý dům téhle povídce přidává na hororové atmosféře :D A co se týká společné noci Dereka a Chrise, tak jsem čekala větší poprask po ránu, ale oni to k mému údivu vzali dost s klidem. Ale už ze strany Dereka necítím takovou nenávist, jako tomu bylo na začátku... navíc jak byl zklamaný, když se Chris zmínil o Vincovi... Prostě doufám, že se nakonec opravdu dají opět dohromady! A taky mě mile překvapil Liam ;) Takže se moc těším na pokráčko!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama