Kapitola VII.

17. června 2013 v 14:32 | Dylan |  Secrets of loneliness
Další díl je na světě a tentokrát poodhalíme Derekovu skutečnou povahu :-D



(Derek)
Pondělní ráno se mi zdá jako to nejhorší co jsem kdy zažil a napomáhá k tomu hned několik faktorů. Vstávám už v šest, protože učím už od půl osmé a navíc to budou čtyři útrpné hodiny s Ryanem a Liamem. Pokud tedy dorazí. Dnes by mi ani nijak nevadilo, kdyby šli za školu. Nemusím ty jejich ksichty vídat pořád. Navíc jdu hned ze školy do kanclu, kde budu muset pracovat s Chrisem. Paráda, nic víc jsem si přát nemohl. Je mi jasné, že tohle neudělal naschvál. Tu práci mu nabídl kapitán, protože slyšel, že je jedním z nejlepších techniků a Chris neměl šajn o tom, že je to můj nadřízený. I tak mi to jen přidělává vrásky a nervy. A aby toho všeho nebylo málo, si Vinc kliďánko odletí na půl roku do Berlína bez možnosti návratu. Ať si třeba trhne. Kdo ho potřebuje. Takže sečteno podtrženo jsem dnes nasranej, neuspokojenej a ještě musím pracovat. Nasupený se zavřu v koupelně, kde si dopřeju pořádnou sprchu, vyčistím si zuby a celkově se trochu zkulturním. Hodím na sebe čisté oblečení a usoudím, že je potřeba si vyprat. Dneska dělám do sedmi, to bych pak něco stihl. No uvidíme. V kuchyni si udělám kávu a něco k snědku, a když to do sebe dostanu, sbalím se a vyrážím vstříc hroznému dni.
"No ty vypadáš. Špatné spaní?" lekne se mě Adams, když vejdu do kabinetu. Nedivím se mu. Udělali se mi kruhy pod očima a navíc se tvářím jako kdybych chtěl někoho zabít. To je vlastně pravda, tak rád bych někoho uškrtil, ale mé zásady mi brání. Asi brzy zajdu na střelnici.
"Jo. Mám úplně ztuhlé tělo a k tomu blbou náladu. Obávám se, že to dnes studenti nebudou mít lehké, asi jim dám nějaký test. Už dlouho žádný nedostali," promasíruju si trochu krk a začnu se připravovat na hodinu.
"Co právě berete?" zajímá se.
"Logaritmy a exponenciální rovnice," řeknu po chvilce zamyšlení. Vždycky se musím soustředit ta to jakou třídu, co učím.
"Ááá tvá oblíbená látka. Byl jsi snad jediný, kdo to pochopil hned napoprvé. Vzpomínám si, že vaše třída byla plná anti talentů na matiku až na tebe a Chrise. Vy jste vždy chápali," zavzpomíná si na staré časy a mě při zmínce na Chrise naběhne žíla na krku. Adams si toho hned všimne, ale nekomentuje to. Jsem za to rád, protože bych mu nerad něco udělal. Naštěstí do toho zazvoní a já se i s materiály vydám do třídy.
"Tak se uklidněte, pokud vím je hodina. Když máte tolik energie, vyndejte si papíry a všechno z lavic. Vyzkouším si, jak se připravujete na hodinu," rozkážu hned, jak vejdu do třídy. Samozřejmě se to neobejde bez keců a všimnu si, že ti dva se nijak neangažují. Opět mi naběhne vzteky žíla a nasupený se rozejdu k nim.
"Pro vás to platí taky, a jestli si myslíte, že vás s tímhle přístupem nechám projít do druhého ročníku, šeredně se mýlíte," zavrčím na ně, ale to jim je absolutně fuk.
"Pochybuju, že by to ředitelka dovolila. Na to jsi i ty příliš malá ryba," vysměje se mi Ryan a mě rupnou nervy. Chytím ho za límec a přitáhnu si ho k sobě. Liam na to okamžitě reaguje a postaví se do útočné pozice.
"Tak hele, už mi pijete krev dost dlouho a já to nemíním dál snášet. Mám jen jedny nervy a ty mám už slušně pocuchané. Co se ředitelky týče, věřte, že ona si nikdy nedovolí jít proti mně. Ví moc dobře, co jsem zač. Sice nevím, čím jí držíte v šachu, ale na mě nemáte. Takže si dřepněte na prdel, vezměte papír a hezky si napište test. Nepřejte si mě nasrat, nevíte, co dokážu," vyštěknu a trhnutím pošlu Ryana zpět na židli. Po tomhle výstupu už nikdo ve třídě ani nešpitne a poslušně si napíšou test. O přestávku ty kriply strčím do kabinetu a namířím si to do ředitelny.
"Dobré dopoledne, můžu mluvit s ředitelkou?" optám se s milým úsměvem sekretářky. Ta se na mě uculí a zjistí si, zda mě může pustit dál. Jo přetvařovat se já umím bezvadně. Bez toho bych moc nedokázal.
"Ředitelka vás velmi ráda přijme," usměje se, když mi dává kladnou odpověď. Poděkuju jí, zaklepu na dveře ředitelny a vyčkám na výzvu. Té se mi vzápětí dostane a já vstoupím.
"Dereku, jaká to milá návštěva. Posaď se, co potřebuješ?" přivítá mě se širokým úsměvem na tváři. Nabídku přijmu a pohodlně se usadím do židle naproti ní.
"Čím vás ti dva spratci vydírají?" přejdu rovnou k věci a ředitelka zbledne jako papír.
"Dáš si kávu nebo čaj?" uhne od tématu. To jsem přesně čekal, ale nechám jí v tom a požádám o kávu. Sice jsem už ráno jednu měl, ale další neuškodí. Mezitím co nám sekretářka připravuje kávu, panuje v místnosti ticho a jakmile se za ní zavřou dveře, ticho se naruší.
"Kdo by mě podle tebe měl vydírat?" optá se dělajíc, že nic takového se neděje.
"Nedělejte ze mě blbce, víte, že to nesnáším. Mluvím o Williamsových," zavrčím a dám jí jasně najevo, že na hry dnes nemám náladu. Ředitelka si hlasitě povzdychne a začne se hrabat v jednom ze šuplíků. Po chvilce přestane štrachat a se ztrápeným obličejem mi podá obálku. Neváhám a vytáhnu z ní její obsah. Fotky? Pomyslím si, když vytáhnu několik čelem dolů obrácených papírů. Otočím je a ztuhnu. Dívám se totiž na to, jak parta grázlů znásilňuje Elliota.
"Tak takhle to je. Už je mi jasné, proč za ně tolik oroduje. Ví o tom Aaron?" zeptám se a otočím na ní fotky.
"Ne! Aaron se to nesmí dozvědět. Zabil by je," vyhrkne zděšeně a strach se jí leskne v očích jako zrcadlo. Parchanti, přesně věděli, co jí ublíží. Pro Elliotovu ochranu podstoupí cokoliv.
"To je dost možné, ale myslím si, že by to vědět měl. To ale nechám na vás a pokusím se s tím něco udělat. Nemám totiž v plánu je pustit do dalšího ročníku," pronesu a ředitelka má jen kousek od infarktu.
"Cože? To přeci nemůžeš udělat, hned to použijí," vykřikne a ukáže na fotky.
"Vy ale proti mně nepůjdete, že ne?" podívám se jí zpříma do očí. Ředitelka hned pohled strhne stranou a přikývne. Věděl jsem to. Stále je to pro ni větší zlo než tyhle fotky. Černá minulost dožene každého, bez výjimky. Toho jsem si vědom i já, ale já s tím jsem tak nějak smířen a celou dobu jsem nablízku těm, kteří jí znají.
"Myslela jsem, že ses změnil," šeptne, když jsem na odchodu.
"Změnil, ale jsou věci, které nezměníme, i když bychom rádi. To vy víte nejlíp," odpovím a se zvoněním na hodinu se vrátím do kabinetu. Tam si vezmu věci a vyženu je do třídy, kde započnu další hodinu. Vyučování pak už proběhne v klidu a po čtvrté hodině se začnu balit.
"Dnes už končíš?" zeptá se Adams, když zjistí, že se pakuju.
"Ano, ale mám další práci v kanceláři. Upřímně bych tam vůbec nešel," povzdechnu si.
"Proč? Já myslel, že tě práce u policie baví?" nechápe a já se rozmýšlím, zda mu říct pravdu nebo si něco vymyslet.
"To ano baví, ale máme nového IT technika a není jím nikdo jiný než Chris. Vážně, poslední dobou tak se hnu tam je i on a kolikrát je to pouhá náhoda," vydechnu zničeně a sunu se ke dveřím.
"No to možná bude osud," utahuje si ze mě, ale nechám to být. Vím, že to nemyslí zle.
"Asi. Tak zítra," rozloučím se a konečně vypadnu ze školy. Nasednu do auta a nejnižší povolenou rychlostí se rozjedu ke kanceláři. Tam zaparkuju na svém označeném místě a ploužím se do budovy. Jsem rád, že máme rezervovaná parkovací místa, protože tohle město pláče nad nemožností parkování. Samozřejmě takové výhody nemá každý, ale když jste zástupcem kapitána, jde to jedna báseň. Zástupcem jsem se stal asi rok po nástupu. Hodně mi k tomu dopomohla moje otrlost. Jako jeden z mála snesu pohled na zohavené tělo a to jak dospělého tak dítěte. Mnozí mě za to odsuzují a říkají mi bezcitný polda. Ale mě je to fuk. Pokud mi to ulehčuje práci tak proč ne. Vlezu do budovy a hned mi nálada klesne pod bod mrazu.
"Ach Dereku, dobře že jsi tady. Panu Keiserovi ještě nedorazil průkaz, takže ho prosím vezmi s sebou," vyhrkne na mě Kirsty, jakmile mě spatří. To samozřejmě přiláká Chrisovu pozornost a hned se na mě otočí.
"Co mi zbývá. Líbilo se příteli představení?" optám se, abych změnil téma a Kirsty se celá rozzáří.
"Ano moc jsme si to užili. Jsi zlatíčko, že jsi nám sehnal lístky," začne se mi tu rozplývat. Aspoň, že je šťastná, jen doufám, že jí to vydrží déle než posledně.
"To nestojí za řeč. Tak my půjdeme, kapitán by zuřil, kdybychom přišli pozdě," rozloučím se s ní a Chrisovi dám pokyn, aby mě následoval. V naprosté tichosti stoupneme do výtahu a já zmáčknu příslušné patro.
"Netušil jsem, že pomáháš zamilovaným," naruší Chris ticho ještě ve výtahu.
"Byla to jen prkotina. Její přítel zbožňuje hry od Shakespeara a chtěla ho vzít na Hamleta. Nemohla sehnat lístky a tak jsem se poptal u táty. Víš, že je taky fanoušek," pronesu a jakmile se výtah zastaví a otevře, vyrazím do kanceláře.
"To je mi překvapení vás vidět spolu. Po tom pátku jsem si myslel, že se nemusíte," zjeví se před námi kapitán a já leknutím couvnu a narazím tak do Chrise. Nemám náladu kapitánovi cokoliv vysvětlovat a tak jen pozdravím a hrnu se do své útulné kanceláře. Bohužel můj plán na trochu soukromí se rozpadne ve chvíli, kdy mi kapitán oznámí, že Chris začne s mým počítačem a já mu mám se vším vyjít vstříc. K mé nelibosti nemůžu odporovat rozkazu a tak jen pokořeně přikývnu.
"Bože proč ze všech lidí tady s tebou musím pracovat já?" povzdechnu si a praštím sebou do křesla, které mám kousek ode dveří. Pořídil jsem si ho sem na relaxaci, protože mě z té kancelářské židle bolí záda. Ne že by byla nepohodlná, ale rozhodně se mi v křesle přemýšlí líp.
"Třeba je kapitán sadista," odtuší Chris a s dovolením si sedne do židle u stolu a zapne počítač. Na jeho poznámku nereaguju, ale napadne mě, že má dost možná pravdu.
"Potřebuju heslo. Klidně mi ho řekni, stejně si pak budeš muset dát nové," ozve se a já si až teď uvědomím, že to mám zaheslované. Nadiktuju mu řadu náhodných čísel a písmen a pak dostanu pochvalu za tak silné heslo.
"Ty už jsi zapomněl, jak jsme se ve druháku nabourali na ministerstvo obrany? Nejsem blázen, abych si dal nějaké stupidní heslo jako támhleti ostatní. Tak 1/3 z nich tam má datum narození někoho z blízkých a jiní jejich jména. Je hodně málo těch, co si zvolí aspoň číselnou kombinaci a nejsou to po sobě jdoucí čísla," pronesu a přitom ukážu na ostatní policajty, kteří nemají své oddělené kanceláře. Chris se tomu jen zasměje a pak už si hledí svého. Ze své tašky si vyndá nějaká cédéčka a začne se prodírat mým počítačem. Já si vezmu složky s informacemi o Oliverovi a Emmě a ponořím se do případu. Musím tam najít nějaké souvislosti. Vím, že jsou oběťmi stejného vraha, ale jak to dokázat. Z obou činů čiší brutalita a určitá nenávist k oběti. Jsem si jistý, že za tím jsou Ryan s Liamem, ale na Oliverovu vraždu mají alibi. I když je jasné, že je Elliot jen kryje, nebude snadné jeho tvrzení rozbít. U Emmy je to ještě horší. Neměli žádný důvod jí zabít, ledaže by přišla na něco, co by je mohlo ohrozit, ale to se ovšem taky nedá dokázat. Oba navíc byli zabiti jinak. Oliver uškrcen řetězem a vážně zraněn žiletkou v konečníku. Emma oproti tomu ubodána.
"Kurva, tohle mě tak sere," vyštěknu z ničeho nic a Chrise tím úplně vykolejím.
"Co je? Málem jsem dostal infarkt," zeptá se, když rozdýchá leknutí.
"Dvě nevyřešitelné vraždy. Vím, kdo za ně může, ale nemám proti němu jediný důkaz a to mě sere," neřeknu nic konkrétního. Nemůžu mu tu vyslepičit detaily. Naštvaný si z tašky vytáhnu cigarety a sednu si na vestavěnou skříňku. Je hned u okna, které otevřu a zapálím si. Kapitán to sice nesnáší, ale ví, že když mě něco vytáčí, musím si zapálit a tak mi to povolil, ale jen v případě že to provedu tak jak to teď dělám. Hezky v okně.
"Dereku ty děláš na dvě stě patnáctce?" nakoukne mi do kanceláře chlápek z protidrogového.
"Jo, máte snad něco nového?" optám se a pozvu ho dál. Divné, že se o tohle zajímá protidrogové.
"Další oběť. Dali to nám, protože to byl dealer, ale ukázalo se, že to má větší souvislosti s vaším případem," odpoví a předá mi složku.
"Fajn mrknu se na to. Stejně je to prohraný případ. Určitě tam nejsou žádné usvědčující důkazy jako vždy, ale díky," okomentuju to a pak se s ním rozloučím. Jen zběžně si složku projdu a přitom se dál uklidňuju cigaretou.
"Jsi dost oblíbený," řekne po chvilce Chris a já se zhnuseně ušklíbnu.
"To určitě. Tohle je jen obyčejná přetvářka, to bys mohl poznat. Ve skutečnosti mě nesnáší. Uslyšíš na mě tolik keců, až tě to udiví," vrátím mu to a típnu cigaretu do připraveného popelníku. Zůstanu ale sedět v okně a využiju toho, že jsem za Chrisem, abych ho sledoval při práci. Skoro vůbec se nezměnil a to hlavně povahou. Prostě stále ten stejný Chris jako na gymplu. Jen vzhledově se trochu změnil. Rozhodně přibral na svalové hmotě a je díky tomu robustnější. Široká ramena budí respekt a musí být vážně úžasné se jimi nechat uvěznit v objetí. Jestli si dobře vzpomínám tak ani účes nezměnil. Jenže i přesto, že je stejný, mé chování k němu je jiné. Nemůžu mu zapomenout jeden zásadní hřích minulosti, který mě dodnes straší ve snech. Z přemýšlení mě vytrhne zvuk mého mobilu. Mám ho na stole a tak poprosím Chrise, aby mi ho podal.
"Tati? Co potřebuješ? Večeře? Vždyť víš, že mě tyhle věci neberou a navíc mám dost práce. Co? S Williamsovými? Ty ses snad zbláznil ne? Fajn přijdu ale jen na chvíli, nemám v plánu ztrácet čas takovýma blbostma," domluvím se s ním a pak zabodnu pohled do Chrise, který mě udiveně sleduje.
"Ty si o té večeři věděl?" zaútočím.
"Večeři? O ničem takovém nevím," zakroutí hlavou a vzápětí se rozezvoní mobil jemu. Hned to vezme a z toho co slyším, mluví s Johnem, který mu právě sděluje, že jdeme na společnou večeři. Ani nevědí, že pracujeme společně.
"Tak už o tom vím. Bude to masakr, Elena mě zabije jen, co mě spatří," povzdechne si Chris a s rukama za hlavou se opře o opěradlo. V tomhle má sakra pravdu. Elena ho nemůže ani cítit natož s ním večeřet.
"Dereku, řekni svému otci, že na žádnou večeři nejdu," vtrhne mi do kanceláře Aaron a jakmile nás dva spatří, ztuhne a stejně tak Chris.
"Neříkej mi, že jste pozvaní i vy?" chytím se jeho slov a situaci neřeším.
"Jo a můžeš mi vysvětlit, co tu dělá on?" odpoví a pak se dožaduje vysvětlení s prstem nataženým na Chrise.
"Najal ho můj šéf, je to náš IT technik. Hele Aarone, z té večeře jsme se nevykroutili ani my a pochybuju, že tobě by se to povedlo. Prostě tam musíme přijít, ale nikdo neřekl, jak dlouho tam musíme zůstat," vydechnu rezignovaně. Proti našim otcům jsme malinkatí. Když si něco usmyslí, musí být po jejich. Samozřejmě se neohlíží na napjaté vztahy mezi jejich potomky.
"To se mi snad jen zdá. Takže nejen, že mě bude vraždit Elena ale ještě Aaron. Nejradši bych tátu zabil," zapojí se i Chris a Aaron ho za to propálí pohledem. Jen abych vysvětlil, co tu dělá. Aaron je kapitán na protidrogovém oddělení, které má kanceláře nad námi.
"Neměj strach, ani jeden ti neublíží, aspoň do doby než budete sami. A Aaron má podle mě jiné věci na práci než se zabývat tebou. Zjistil jsem, že Elliot se přátelí s Liamem a Ryanem, můžeš mi prosím tě vysvětlit, jak k tomu došlo? Vždycky jsi ho před nimi chránil," stočím řeč na Aarona a při poslední větě ukážu na Chrise.
"Vůbec netuším, prostě si je asi před čtvrt rokem přivedl domů. Málem to se mnou švihlo, když jsem je uviděl, ale Elliot si je nenechá vymluvit a máma to jen přehlíží. Je na tom něco divného, ale ani jeden mi nic neřekne. No jdu zase makat, tak na té večeři," rozloučí se a s nepořízenou se vrátí na své pracoviště. I my se vrátíme ke své předešlé činnosti a v klidu přežijeme tuhle novou spolupráci.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | Web | 17. června 2013 v 15:49 | Reagovat

Teda, tady se to pěkně rozjíždí :) jsem vážně zvědavá, jak bude probíhat ta večeře, protože to vypadá na dost výbušnou   kombinaci hostů :D a chci Chrise s Derek, aby byli spolu...a chci a chci a chci :P. Docela mě zajímá jak to uděláš, když Derek ví, kdo ty vraždy zavinil, ale nemá na ně důkazy. Doufám, že nehodláš celou rodinu Williamsových strčit do lochu? :D bez Chrise by mu bylo smutno. I když teda musím říct, že mají mezi sebou celkem mírnou atmosféru, myslela jsem si, že si půjdou víc po krku a oni takhle hezky koexistují. Jednou mi budeš muset vysvětlit, co provedl Eleně, nebo kvůli čemu ho tak nesnáší :D nějak jsem to asi zatím nepochopila ;). Těším se na pokračování, vypadá to dost, dost, dost zajímavě ;)

2 Soubi Soubi | 2. července 2013 v 11:25 | Reagovat

Nooo, tak ta večeře bude dobrej masakr :D Vždyť se tam všichni mezi sebou navzájem povraždí a bude konec povídky! :D A to bych fakt nerada, ptž neustále doufám, že ti dva budou spolu... fakt :) Ale teda musím říct, že ta jejich spolupráce není až tak kritická, jak jsem si myslela. A taky nevím proč, ale nemůžu se zbavit dojmu, že ten obávanější je Derek. Na to, jakou měl Chris na začátku, kdy jsem ho ještě neznala, pověst, tak teď mi přijde celkem v pohodě, fakt v pohodě... A oproti tomu Derek pouští hrůzu kudy projde :D Jsem opravdu zvědavá, jak tohle bude dál :D A taky, jestli se někdy podaří usvědčit ty dva vrahounky, ptž zatím jsou nedotknutelní... Ten pocit bezmoci musí být pro Dereka zničující... Tak schválně, jestli je nakonec fakt Derek dostane :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama