Kapitola VI.

10. června 2013 v 17:55 | Dylan |  Secrets of loneliness
Vím, že mi to trvalo, ale jsem tu s dalším pokračováním :-) Tak si užijte čtení a těším se na vaše komentáře :-D



(Derek)
Je to tu. Pro mě nejhorší část vyšetřování. Vyslýchání. Trvá to teprve druhý den a já z toho už mám hlavu jako pátrací balón. Díky výslechům je má identita odhalena a pro tyto účely my slouží vlastní kabinet. Pan Adams naštěstí nic nenamítá, spíše naopak. Je mi ohromnou podporou a díky jeho přítomnosti jsou někteří studenti výřečnější. Navíc si část výslechů převzal Tony, kterému byla poskytnuta jedna z menších učeben. Ta není tak vytížená jako ty ostatní a proto nebude nikomu chybět.
"Naposledy jsem ho viděl v den smrti. Přišli za ním do třídy takoví dva pošahanci z prváku a s nimi pak někam odešel. Pokud vím tak se už nevrátil," vyklopí ze sebe jeden student ze stejné třídy, jako chodil Oliver. Při slovech pošahanci z prváku mi hned před očima naskočí Williamsovi a já nevědomky třísknu pěstí do stolu. Kluk, který mi to řekl, zděšením nadskočí a očima prosí, abych ho už nechal jít.
"Dobře, to je všechno. Díky za pomoc," ovládnu se a přívětivě se s ním rozloučím.
"Myslíš, že to vážně byli oni?" zeptá se mě Adams.
"Jsem si tím skoro jistý, ale vsadím se, že na mě vybalí nějaké perfektní alibi. Tenhle případ se mi líbí čím dál tím míň a nejraději bych ho hodil někomu jinému. Až moc se mě to dotýká," povzdechnu si a mám v plánu jít si s těma dvěma promluvit.
"Jde o Chrise, co? Je stále bolestivou záležitostí?" trefí se do černého, právě ve chvíli kdy vezmu za kliku. Na to mu odpovím jen zničeným pohledem a nechám to za sebou viset. Na chodbě už svůj výraz ovládnu a namířím si to do své třídy. Když tam vejdu, zjistím, že jsou v tahu a tak rychle zjišťuju jejich polohu. Jeden z mých studentů mi prozradí, že se oba kompletně sbalili a tudíž mají v plánu jít za školu. Neváhám a v rychlém tempu se vydám k východu.
"Kam si vy dva myslíte, že jdete?" obořím se na ně u východu. K mé radosti znám zkratku a tak jsem si na ně mohl počkat. Není na škodu mít tuhle školu prošlou jako svůj byt.
"Do toho ti nic není," útočí Liam.
"Ale je. Zaprvé jsem váš třídní a nevzpomínám si na nějakou omluvenku a zadruhé na vás mám pár otázek," vpálím mu do obličeje.
"Fajn tak co chceš vědět?" povzdechne si Ryan.
"Bylo mi řečeno, že jste byli poslední, kdo naposledy viděl Davise živého," jdu na ně zpříma a tím je dost zaskočím. Snaží se to zamaskovat, ale já už v tom mám praxi.
"Asi jo. Šikanoval našeho kámoše a tak jsme mu byli domluvit. Ale když jsme odcházeli, byl živej," začne Liam.
"Má ten kámoš jméno? A může vám někdo potvrdit, že byl živý, když jste odcházeli?" nenechám je vydechnout a pálím další otázky.
"Jmenuje se Elliot Baker ze třetího ročníku a to on nám to může potvrdit. Stačí?" neváhá Liam a já při zmínění ředitelčina syna málem omdlívám. To je Elliot na hlavu, že se přátelí zrovna s nimi?
"Fajn to si u Elliota ověřím a teď k tomu kam jdete?" rozhodnu se to ukončit a co nejdříve si ověřit jejich alibi.
"Za chvíli nás tu vyzvedne Chris a my s ním odejdeme, to si buď jistý," ušklíbne se Ryan a myslí si, že mě přítomností Chrise zničí. Jenže to se šeredně spletl. Už jsem se proti němu dost obrnil a rozhodně se nebudu třást pokaždé, když jen zaslechnu jeho jméno.
"Opravdu? Tak to s vámi počkám a osobně si řeknu o vysvětlení," pronesu chladně a všichni tři vyjdeme na dvůr školy. Svým postojem je trochu vyvedu z míry. Asi jsou o mém odporu k němu obeznámeni. Neuběhne ani 5 minut a u brány zastaví modrá Oktávka. Chvilku na to z ní vystoupí Chris, který mě trochu zmateně pozoruje.
"Něco v nepořádku?" zeptá se s milým úsměvem a přitom ze mě ani na vteřinu nespustí oči. Jakoby tu jeho bratříčci ani nebyli. Oni si toho pochopitelně taky všimnout a je vidět, jak je to urazilo.
"Řekni mi jediný slušný důvod, proč bych je měl uvolnit z vyučování, když jim očividně nic nechybí," vrátím mu to se stejně milým úsměvem. Až na to, že ten můj je spíše ironický.
"Protože mě miluješ a uděláš vše, co mi na očích vidíš?" zkusí to a mě úsměv zmizí, jen to hvízdne.
"Do třídy. Hned!" vyštěknu tak nečekaně až všichni tři nadskočí.
"Ale no tak. Přeci je tu nebudeš držet násilím," nadhodí Chris laškovně.
"Tím si buď sakra jistej a ještě jednou se tohle bude opakovat a ty si mě nepřej. Dokud budu jejich třídním já, nikam se nehnou," zavrčím mu do obličeje, chytím Liama s Ryanem zezadu za límce a táhnu je zpět do třídy. Ještě se stihnu domluvit s ochrankou, že zaručí, aby Chris pokojně opustil školní pozemky. Naštěstí mám teď 3 hodiny ve své třídě a tak si ohlídám, aby nezdrhli během vyučování.
"Tohle si pěkně odskáčeš," zavříská Ryan, když je ve třídě pustím. Ostatní studenty tohle divadlo ohromně překvapí a dost se podivují nad stylem, se kterým se mnou Ryan mluví. Situaci jim neosvětlím, nemusí to vědět.
"To jsem tedy zvědavej, co mi uděláte, ale teď ať už jste ve své lavici," neprojevím ani špetku obav a začnu hodinu s tím, že je během přestávek budu zamykat do kabinetu. Samozřejmě jakmile zazvoní, mají v úmyslu vzít roha, ale jsem rychlejší a než se stihnou vzpamatovat, sedí u mě v kabinetu pod ostřížím zrakem Adamse, který se tohoto úkolu velmi rád zhostil. Já se vydám do části budovy obývané třetími ročníky a už na chodbě narazím na Elliota, jak něco rozebírá se svým spolužákem. Když ho tak pozoruji, nepřijde mi jako typ člověka, co se baví s delikventy a psychopaty. A když k tomu připočítám jeho staršího bratra Aarona. Ano znám se s ním. Je totiž stejný ročník jako já a taky to byl náš zástupce třídy a všeobecně prezident studentské rady. Mě, Chrise a ostatní z party k smrti nesnášel, ale naše vztahy se změnily potom, co jsme začali chodit na stejnou vysokou. Stali se z nás celkem dobří přátelé, i když jsou některá témata minulosti tabu.
"Elliote? Můžu s tebou na moment mluvit?" oslovím ho přátelsky.
"Ano. Stalo se něco?" optá se a je vidět slušné vychování. Žádný znuděný pohled, jen respekt k dospělému. Tak ho Aaron přeci jen něco naučil.
"Jedná se o smrt Olivera Davise. Doneslo se mi, že jsi jím byl napadán," začnu pozvolna. Nerad bych ho nějak vyděsil.
"Vyhrožoval mi zmlácením, když nezařídím hladký průběh jeho maturity. To se ale vzápětí vysvětlilo. Bratři Williamsovi jsou mými dobrými přáteli a Davisovi domluvili," začne s vysvětlováním a postupně jim tak buduje neprůstřelné alibi.
"Je pravda, že když s ním skončili tak byl Davis živý?" položím mu poslední a klíčovou otázku i přesto že znám odpověď.
"Samozřejmě, že byl. Nikdy by mu něco takového neudělali!" rozvášní se Elliot pod tíhou mého obvinění. To mě dost překvapí a začnu přemýšlet nad navštívením Aarona. Budu potřebovat přesnější Elliotův chorobopis a vím jistě, že nejvíc toho bude vědět právě Aaron.
"Dobře, však tohle jsem ani netvrdil. Jen jsem si musel ověřit jejich alibi. A jen tak bokem, ví Aaron o vašem přátelství?" zeptám se opatrně a svým postojem dávám najevo, že tím nechci rozpoutat žádný konflikt.
"Ví a je striktně proti. Jen netuším proč. Vy ano?" zaujme ho má známost s jeho bratrem.
"No asi určitou představu mám. Dobře totiž zná jejich staršího bratra. Všichni jsme chodili do stejné třídy sem na školu. Teď mě prosím omluv, za chvilku bude zvonit," omluvím se a vrátím se do kabinetu, kde už ve dveřích schytám dva vražedné pohledy. Tohle bude ještě zajímavé. Další přestávku už ani neprotestují a dobrovolně se odeberou do kabinetu. Ovšem co nečekám je přítomnost Vince. Navíc se dost živě o něčem baví s Adamsem.
"Vinci, co tu sakra děláš?" vydechnu zmateně. Vždyť jsem si s ním nic nedomlouval. Hned jak mě zmerčí, chce mě políbit, ale naštěstí si všimne i mých společníků a tak hodí zpátečku. Liam s Ryanem se posadí na svá čestná místa a sledují nás ostřížími zraky.
"Nesu znepokojivé zprávy," začne Vinc smutně a já se začnu bát, co z něj vypadne. Pohledem mu naznačím, aby to vyklopil a Vinc se před tím párkrát zhluboka nadechne.
"Odjíždím na půl roku do Berlína," vyřkne to a já na něj nemístně vykulím oči. Jak já nesnáším tu jeho práci. Pořád je na služebních cestách, ale proč tentokrát tak dlouho?
"Cože? Kdy?" vyhrknu a dožaduji se okamžité odpovědi.
"Dnes v noci mi letí letadlo," šeptne zkroušeně a na mě jsou mrákoty. To se mi snad jenom zdá. Co sakra budu dělat? Vážně horší to být už nemůže.
*******
(Chris)
Omráčeně se vrátím domů s nepořízenou a to tátu velmi zaujme.
"Kde máš kluky?" zeptá se, když se ujistí, že je nevedu s sebou.
"Čekal tam s nimi Derek, seřval mě na dvě doby a pak si je odtáhl zpět do školy. Netušil jsem, že je jejich třídní učitel," vydechnu stále v šoku. Trochu jsem si z něj udělal legraci a on takhle vyjel. Až mi z toho srdce poskočilo zděšením.
"No jo vlastně. Je tam nasazený kvůli té nedávné vraždě studenta. Zabili ho na školních záchodech. Dost se za těch několik let změnil, už není tak svolný k porušování pravidel jako dřív," promne si bradu táta a nakonec dojde k názoru, že hold budou muset chodit spořádaně do školy do té doby, než Dereka odvolají.
"Sakra, já ho vůbec nepoznávám. Jak je možné, že teď když kope za jinou stranu, jde z něj ještě větší hrůza než před 10 lety? Vždyť on po mě minule vystřelil a obávám se, že mě minul jen omylem," zavyju a zničeně se svalím na gauč. Není přeci možné, aby ke mně už nic necítil. A nejvíc mě na tom štve Vinc. Ta sketa mu hned nabídla uspokojení. Nedivím se, že Derek souhlasil, ani jsem nedoufal, že by zůstal sám. Jeho náruživost se dá připsat králíkům a i ti ho kolikrát nestíhají.
"To je dost možné. Slyšel jsem, že je nejlepší střelec v okrese," vydechne táta a já na něm vidím, jak moc dobře se baví.
"Už by měli končit. Dojedu pro ně," zvedne se táta s blížící se druhou hodinou. Jen mu to odkývnu a zapnu si televizi. Dávají zrovna nějakou vědomostní soutěž a tak se rozhodnu si procvičit mozkové buňky. Zrovna když se ptají na stát proslavený výrobou hodinek, mi zazvoní mobil a já se díky zapálení do soutěže pořádně leknu. Sakra co mi zas kdo chce? Podle vyzvánění poznám, že jde o pracovní mobil a tak neváhám zvednout neznámé číslo. Do telefonu se mi ozve podle hlasu příjemný muž ve středních letech s velmi dobrou nabídkou dlouhodobější práce. Má se jednat o instalaci nových výkonnějších softwarů a poté o jejich pravidelnou údržbu. Taky se nevyhnu zaškolování potencionálních uživatelů. Vzhledem ke krátké vzdálenosti na pracoviště a slušnému platu, nemám žádné výhrady přijetí nabídky. Muž, který se představil jako Joshua Hamilton, je mým souhlasem nadšen a navrhne mi, abych se dostavil hned zítra. To mi vyhovuje, a proto si na kus papíru napíšu adresu a čas schůzky a pak se s ním příjemně naladěn rozloučím. Když si pak znovu přečtu adresu, dojde mi, že se jedná o budovu policie. Jen doufám, že Derek má pracoviště jinde, protože jestli ne, označí mě za stalkera a bude z toho pěkné pozdvižení.
"To byl hroznej den," zavrčí nasupeně Ryan, hned jak se objeví ve dveřích a plácne sebou do křesla naproti mně.
"Derek vás hlídal i o přestávkách?" rýpnu si. Je mi jasně, že se pokoušeli o útěk. A když jsou tu až teď tak si je ohlídal.
"Jo, zavřel nás do jeho kabinetu a ten protivnej dědek Adams nás nenechal odejít. Nechápu, jak jsi s Derekem mohl chodit," brblá si pod nos, ale v tom ho utnu.
"Tak pozor! Adams je nejlepší učitel na škole. Byl jediný, kdo nás neodsoudil a jednal s námi jako s dospělými. A co se Dereka týče, hodně se od našeho rozchodu změnil, ale něco v něm stále zůstalo a já si nepřeju, abys o něm mluvil ve zlém," vyčtu mu jeho blbé narážky a to ho překvapí.
"Proč ho pořád bráníš? Nemůže tě ani vystát a už tenkrát ti ublížil," vyštěkne a já vzápětí propálím Liama pohledem. Jak o tom sakra Ryan ví? Dobře si pamatuju, že jsem Liamovi výslovně zakázal o tom mluvit i před bratrem.
"Promiň, dostal to ze mě. Říkal jsem ti, že jemu lhát neumím," pochopí můj pohled a hned se omlouvá.
"Jen aby bylo mezi námi jasno. Tenkrát jsem si za to mohl sám, navíc si jsem vědom, čeho všeho je Derek schopen. I přes tyto skutečnosti ho nadále miluju a mám v úmyslu ho přesvědčit o tom, že i on stále miluje mě a vy se mi do cesty plést nebudete," zavrčím a pohledem jim dám jasně najevo, že odpor nebudu tolerovat.
"Jenže Derek má teď toho Vince, ne? Dost ho vzalo, když se dozvěděl, že Vinc odjíždí," řekne opatrně Liam a já zbystřím.
"Odkud to máte?" vyzvídám. To je pro mě velká novinka, které by se dalo slušně využít.
"Když nás vedl do kabinetu, Vinc tam čekal a řekl mu, že dneska večer odlétá na půl roku do Berlína. Derek z toho byl úplně zničený," vyzradí mi detaily a já se v duchu zatetelím blahem. Čím dál lepší. Teď mi tu nebude půl roku překážet a Derek tak bude volný. Druhý den ráno se vydám na určenou adresu a ohromeně zůstanu stát před dvaadvaceti patrovou prosklenou budovou. Bože snad to najdu hned, nerad bych se procházel po různých odděleních policejních složek města. Vejdu do budovy a zamířím k recepci pro informace.
"Dobrý den, hledám Joshuu Hamiltona. Mám s ním sjednanou schůzku," promluvím mile na recepční, které div nevypadávají prsa z výstřihu, jak je hluboký.
"Ááá kapitán Hamilton. Hned vám ho sem zavolám, není dovoleno nepovolaným se procházet po budově. Smím znát vaše jméno?" zamrká na mě zmalovanýma očima a já se musím hodně přemáhat, abych nezkřivil tvář zhnusením. Jak rád bych jí své jméno neřekl, ale teď je to bohužel nezbytné.
"Christopher Keiser," řeknu jí své jméno a ona hned vezme sluchátko a naťuká nějaké číslo. Je snadné uhodnout, že mluví s mužem, protože to její neostyšné flirtování rozhodně nepoužívá na ženy.
"Tak, kapitán tu za chviličku bude. A vy jste Němec?" začne se vyptávat.
"Ne ale matka je. Narodil jsem se tady," dám si trochu načas s odpovědí, aby měla méně času na další, a to mi také vyjde. Už se nadechuje k další, když se u nás objeví sympatický postarší muž.
"Vidím, že z vás Kirsty tahá rozumy. Jsem Hamilton, moc mě těší," vpadne nám do hovoru a mě tím zachrání soukromí.
"Christopher Keiser, potěšení je na mé straně," podám si s ním ruku a vyzve mě, abych ho následoval. Ještě stihne nařídit Kirsty ať pro mě zhotoví průkaz, díky kterému nebudu muset čekat na recepci, až si mě někdo vyzvedne.
"Musíte Kirsty prominout, je od přírody dotěrná. Zvlášť když se jedná o pohledné muže. Vidím, že jste přišel vybaven, to se od profesionála dalo čekat, ale dnes to bude spíše seznamovačka. S oficiální prací začnete až v pondělí. Dnes vše vyřídíme papírově a hlavně vás seznámím s pracovištěm. Doufám, že souhlasíte," začne, jakmile vlezeme do výtahu a spatří mou tašku, kterou mám přehozenou přes rameno. Všimnu si, že jedeme do devatenáctého patra a pokud vím tak policejní složky obsazují patra od dvanáctého. Níže jsou kanceláře obyčejných firem.
"To mi vyhovuje. Aspoň budeme mít čas si promluvit o všem potřebném," souhlasím s jeho plánem a pár vteřin na to se výtah zastaví a naskytne mi pohled na mé nové pracoviště. Doslova mě ohromí rozloha patra. Ta budova zvenčí nevypadá tak velká. Kam se podívám jsou pracovní stoly, kartotéky a po jedné straně jsou oddělené kanceláře pro ty s vyšší hodností. Mají tu vlastní kuchyň s veškerým vybavením. Užasle se rozhlížím po moderně vyhlížejícím pracovištěm a děkuji bohu, že se mi taková práce naskytla.
"Hele Tony, máš večer čas? Budu se celkem nudit, tak bychom mohli jít něco popít," zaslechnu za sebou tolik známí hlas a mě naskočí husí kůže.
"No já nevím, Linda si furt stěžuje, že nejsem doma, ale mohl bych to nějak zařídit," odpoví mu jeho společník a já se konečně odvážím ohlédnout. Ano je to Derek a co je horší, má ruku kolem ramen toho Tonyho a takhle zavěšený se blíží k nám.
"Dereku, Tony právě v čas. Představím vám nového IT technika," zavolá na ně kapitán a ve mně hrkne, protože se jejich pohled upře na nás. Derek při pohledu na mě zbledne jako papír a okamžitě zastaví.
"Co tu krucinál děláš?" oboří se hned do mě a tím na nás všechny upozorní.
"Klid není to, tak jak si myslíš. Netušil jsem, že budu na stejném patře a navíc si mě najal váš kapitán. Nemohl jsem vědět, že budu zrovna na oddělení vražd," bráním se všemi dobrými argumenty najednou.
"Vy se znáte? To je úžasné," rozzáří se kapitán a Derek ho kvůli tomu probodne pohledem.
"To rozhodně není a já odmítám s ním cokoliv mít," prskne a míří si to do jedné z oddělených kanceláří.

"Tak to máš smůlu, bude pracovat přímo pod tebou a ty s ním budeš plně spolupracovat," zvážní kapitán a to Derekovi a i mě vezme vítr z plachet. No tak tohle bude vážně skvělá práce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | 10. června 2013 v 23:20 | Reagovat

Ááááá Bože, to mi děláš schválně že? :D Chris a bude pracovat POD Derekem? To se mám asi na co těšit co? Jsem moc ráda, že Vinc odjel...fakt toho chlapa nesnáším! A co se těch dvojčat týče...nějak mě zájem opouští a plně se věnuje té výbušné dvojičce Chrise a Dereka :D prosííííím, dej je dohromady...to by bylo tak fajn. A chci tam tu scénu s Opilým Derekem, který vystartuje po Chrisovi...prosím!!! :D Jinak úžasný díl, jako doufám, že pokrčování bude brzy ;)

2 Soubi Soubi | 2. července 2013 v 10:58 | Reagovat

Tak to se ti fakt povedlo! :D Už vidím Dereka, jak ochotně spolupracuje s Chrisem... to nedopadne dobře :D Ale když je to takhle a navíc ještě odjel ten otravnej Vinc, tak mají půl roku klidu na to, aby se dali dohromady! A doufám, že to taky využiješ... Těším se, jak ti bude dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama