Kapitola IV.

24. dubna 2013 v 21:55 | Dylan |  Secrets of loneliness
Po menší pauze jsem opět tady a to i s pokráčkem... užijte si to... :-)


(Ryan)
Se špatnou náladou se vrátíme domů a hned si to namíříme do kuchyně. Liam včera večer dělal dort a já mám na něj nehoráznou chuť. Rozrazím ledničku a zjistím, že dort je v tahu. Nechápavě se podívám po Liamovi, který jen pokrčí rameny a až pak zaslechneme několik hlasů vycházejících z obýváku. Hned mi dojde, kam se ten dort poděl. Máma si pozvala návštěvu a s klidem jim nabídla můj dort. Naštvaně nakráčím do obýváku a na mě se obrátí všechny přítomné pohledy. Je to mámina sestra i se svou rodinkou. Dnešek fakt už nemůže být lepší.
"Ahoj Ryane, jak bylo ve škole?" optá se s milým úsměvem máma. Jen nadzvednu obočí v údivu, jak se dokonale umí přetvařovat a pak všechny sjedu pohledem a nakonec se zastavím nad naprosto vyluxovaným talířem, na kterém kdysi býval můj dort.
"Nijak a příště si upeč vlastní dort a nenabízej můj," zavrčím a mám se k odchodu.
"Jak to se mnou mluvíš? Uvědom si, že jsem tvoje matka!" vyštěkne a jen tak se drží, aby po mě neskočila.
"Bohužel," pronesu a jdu do pokoje za Liamem. Její nadávky plně ignoruju ať si řve jak chce. Na mě to stejně neplatí. Liam sedí na posteli a na klíně má album. Nahnu se nad něj, abych viděl na fotky, a zarazím se. Liam se totiž dívá na fotky staré přes 10 let na kterých je náš starší bratr Chris se svým přítelem Derekem. Když jsem Dereka dnes spatřil ve škole, v první chvíli jsem ho nepoznal, až když jsem se dověděl jeho jméno, došlo mi, kdo to je.
"Je to docela úlet. Vůbec si není podobný," řeknu do ticha. Na té fotce vypadá jako magor který utekl z pasťáku. Prostě fracek na pohled. A teď? Dospělý inteligentní chlap, se kterým si není radno zahrávat a k tomu všemu polda.
"Pravda, ale to není problém, to spíš jeho povaha a to že nás zná. Určitě už jsme jeho první podezřelí, co se Davise týče. Navíc nevíme čeho je ve skutečnosti schopen, nezapomínej, co nám kdysi Chris řekl, když jsme se na Dereka vyptávali," nadhodí a já zapátrám v paměti.
"Nikdy ho v žádném případě nesmíte podcenit, či se nad něj povyšovat. Je jako mnoho let stará bomba, od které už neočekáváte detonaci a právě to je chyba, i tak starý materiál může splnit svůj účel. Mě se ho jednou podařilo částečně detonovat a následky si ponesu do smrti a ruku na srdce už nikdy takovou kravinu neudělám. Tak nějak to bylo," odříkám vylovenou vzpomínku.
"Jo Derek má i svou temnou stránku, které se obával i Chris. Přeci není možné, aby byl horší, to snad ani nejde," vydechne zmateně Liam a mě tím zarazí. Poslední dobou se stává hodně věcí, které ho dokáží vykolejit a to se mi nelíbí. Vždy byl tak vyrovnaný, klidný, něco se děje s námi oběma.
"Jenže Chris nám nikdy neřekl, co mu Derek udělal," řeknu s povzdechem. Vím jen to, kdy se to stalo. Tu noc se vrátil úplně vyřízený a duchem nepřítomný. Vypadal jako by viděl ducha a za žádnou cenu nikomu nechtěl říct, co se stalo. Jediné co z něj tenkrát vypadlo, bylo to, že byl celou dobu s Derekem a něco nevyšlo. Liam se při mých slovech nepřítomně zahledí na jednu z fotek a mě dojde, že ví, co se stalo.
"Co o tom víš?" udeřím na něj. Nikdy mi nic netajit, tak proč teď?
"Derek ho tenkrát málem zabil. Ty jizvy na zádech nemá od té holky, která ho měla zdrogovat. To si vymyslel, aby kryl Dereka. Neřekl mi čím ho tak rozzuřil, to mě prý nemusí zajímat," vyzradí mi jistě dlouho tajené tajemství.
"Proč si to přede mnou skrýval? Já myslel, že si říkáme všechno," vzlyknu, když si uvědomím, že zatajováním vždy začínají rozchody.
"Promiň mi to, ale slíbil jsem to Chrisovi, nechtěl tě tím zatěžovat, proto nechtěl, abys to věděl," přitáhne si mě na klín a začne jemně utěšovat. Naléhavě se mu přitisknu na rty, ale to byla chyba, protože v tu samou chvíli do pokoje vejde Emma, naše sestřenice.
"No to se podívejme, máme tu zdárný příklad nechutného incestu. Já věděla, že nejste normální, ale tohle je vážně gól," pronese s vítězným a znechuceným pohledem zároveň a zmizí. My jen nechápavě sledujeme dveře, které za sebou zavřela a v hlavě nám šrotuje, co s touhle informací chce dělat a to jak se jí co nejdříve zbavit. Nesmí to hlavně říct mámě, nevím, jak bychom tátovi vysvětlovali, že jsme jí museli odstranit.
"Co myslíš, že udělá?" optám se Liama a na těsno se k němu přimknu.
"Bude to chtít zneužít. Bylo jí to vidět na očích," zavrčí a chvilku na to jsme voláni dolů. S nelibostí sejdeme do přízemí a tam narazíme na nafintěnou matkou a Emmou, která se šklebí jako měsíček na hnoji, který vyhrál ve sportce.
"Jdeme na večeři a pak do kina. Nečekejte mě, budu spát u nich. Emma tu s vámi zůstane, ještě nejste dospělí, abyste mohli být doma sami," oznámí nám a mě je hned jasné, že program jim navrhla Emma. Jen stačíme přikývnout a už jsou v tahu. No to bude vážně úžasný večer.
"Takže promluvíme si o tom, co jsem viděla, co říkáte?" usměje se sladce a vrací se do obýváku s tím, že jí máme následovat.
"Chceš nás vydírat? Obávám se, že na to sis vybrala spatné lidi," pronesu, když se usadíme do křesel.
"Nemyslím si. Vy se ještě rádi necháte vydírat. Věřím, že nechcete aby to vaše mamka zjistila," řekne slizce. Je mi z ní vážně na blití.
"Tady vyjednávání nemá cenu. Jednoduše to uděláme a je po problému," rozhodí rukama Liam a Emma znatelně ztuhne.
"Co chcete udělat?" vydechne s bledou tváří. Jen se na ní sladce usměju a z kapsy vytáhnu vystřelovací nůž, který jsem si tam dneska ráno dal. Emma při pohledu na nůž pochopí naše úmysly a s křikem vyběhne z obýváku a zamkne se do koupelny v patře. Výhra, když jí zabijeme tam, bude snadný úklid. Ale je škoda, že neví o tom rozbitém zámku, který se snadno odemkne i z venčí. Mezitím co se líně vydám ke koupelně, Liam si dojde do kuchyně pro nůž, aby mohl taky přiložit ruku k dílu.
"Boj se dívenko boj, zlí lidé za tebou jdou, když tě chytí, strachem kvílíš, ale jen do doby než ostří v srdci ucítíš," zazpívám si na cestu a při posledních slovech rozrazím koupelnové dveře a Emmu přirazím ke zdi, aby mi nemohla pláchnout. Liam si jí ode mě převezme a do pusy jí nacpe hadr, aby nemohla křičet.
"Víš, je mi opravdu líto, že to musíme udělat, ale ty nám nedáváš na vybranou," podívám se na ní s lítostí a vzápětí jí nůž zaryju do břicha. Liam jí ten svůj zabodne do zad a začne s ním v ráně kroutit. Emma se nám tu svíjí v bolestech a nečekaně toho vydrží hodně, než upadne do bezvědomí. Když to jen na oko spočítám, utržila asi patnáct ran a z toho několik zasáhlo orgány.
"Šikovná holka, dost jsi u mě stoupla," pronesu a pak jí podříznu achilovky a dobru do srdce.
"Je mrtvá," zkonstatuje Liam, když jí kontroluje puls a pak se dáme do úklidu. Tělo hodíme do popelnice několik domů od našeho. Zítra odvážejí odpad, takže počítám, že bude trvat hodně dlouho, než jí někdo najde. Přeci jen je toho odpadu hromada a na skládce se nějaké to tělo ztratí. Tak to je naše druhá mrtvola za tenhle týden. Měli bychom se začít trochu krotit.
*************
(Derek)
Už dva týdny učím na gymplu a důkazy se stále neobjevují. Ta vražda je jako fata morgána. Každou noc procházím složku se vším, co máme, a prohlížím si fotky z místa činu a já cítím, že mi něco uniká, něco zásadního. Už jsem dokonce mluvil s Ryanem a Liamem o tom, že s Davisem byli viděni naposledy. To mi nečekaně potvrdili, ale vzápětí mě zazdili svým alibi. Prý tam za nimi přišel student ze 3. ročníku, se kterým se přátelí a ten jim vzápětí dosvědčil, že když odcházeli byl Davis živý. Elliotovi věřím, protože vím, že je slušný a pravdomluvný kluk. Navíc je to ředitelčin syn a tak věřím, že ten má dobré vychování. I když mi je divné, že kluk jako je Elliot se přátelí zrovna s těma dvěma. No co i v přátelství se stávají takové anomálie jako je tahle.
"Už jdeš domů?" optá se Adams, když vidí, jak se pakuju.
"Jo dnes mám hotovo a navíc na mě čeká Vinc. Máme menší sraz," prozradím mu. Bude tam dost lidí ze školy tak jsem na to zvědavej. Bohužel tam bude i Elena, jen doufám, že bude mít dobrou náladu, jinak jí uškrtím.
"Tak to jo. Dobře se bav a pozdravuj, snad si na mě ještě pamatují," zasměje se.
"Určitě pamatují, byl jste jediný učitel, který to s námi nevzdal," zalichotím mu a už si to mířím k východu. U hlavních dveří se málem srazím s urostlým mužem v tmavých brýlích a starší ženou. Asi čekají na svou ratolest, ale stoupli si dost nešikovně.
"Dereku, tady. Čekám už celou věčnost," křikne na mě od brány Vinc opřený o svou nablýskanou motorku. Cítím jak se na mě ten muž, co jsem do něj vrazil, otočí, ale nevěnuji tomu pozornost a už si nasazuji helmu a sedám za Vince.
"Jak bylo, pane učiteli?" skočí mi do náruče Megan hned jak s Vincem dorazíme do baru, který jsme si na dnešní noc pronajali.
"Šlo to. Pan Adams vás pozdravuje," řeknu směrem ke všem mým bývalým spolužákům. Ti hned začnou s tím, že ho musí někdy navštívit a první panák šel na jeho zdraví. Samozřejmě, že Elena tu je taky, ale zdá se být v pohodě tak jí neřeším.
"Bože to byly časy na gymplu, hned bych se tam vrátil. Ještě jednou bych chtěl zažít Dereka v ráži," prohlásí Ross.
"Blázníš? Já jsem rád, že jsem z toho vyrost, nikdy bych už takový být nechtěl," dám mu hraný pohlavek přes hlavu a už po čtvrté si na něco připijeme.
"Jen se nedělej. Určitě tu povahu máš stále v sobě, to že jsi rapl nezapřeš. Jsi stejný jako Elena," provokuje mě Ross dál, ale já se nenechám. Za ty roky jsem se naučil slušně ovládat, ne jako Elena, která bouchne při každé příležitosti.
"Hele nech si toho jo? Já nejsem výbušná, jen mě štve, když má někdo blbý kecy, toť vše," hájí se Elena, když jí zazvoní mobil. Aniž by se podívala na displej, to vezme a vzápětí je rudá vzteky.
"Jdi do prdele kreténe. Nikdy nedovolím, aby ses k němu ještě někdy přiblížil a... To jsi vážně tak debilní, když si myslíš, že ti řeknu kde je? Co je ti do toho? Deset let se neukážeš a teď si myslíš, že ti budeme padat k nohám? Naser si!" vykřikne a pak nasraně třískne mobil o stůl. Nikdo se nemusí ptát, kdo volal. Chris. Na nikoho jiného není tak alergická jako na něj.
"Co chtěl?" optám se a všechny tím zaskočím. Je jim známo, že přede mnou se jeho jméno ani informace o něm neříkají.
"Dereku, bude lepší, když to nebudeš vědět, jen tě to bude ničit," snaží se vykroutit Elena.
"Řekni mi kurva, co chtěl, jinak to z tebe vymlátím. Už mě vážně začíná srát, jak všem volá a vyzvídá," vybouchnu i přes své přesvědčení vše řešit nejdřív v klidu.
"Ptal se, co děláš a kde jsi a s kým. A co prý máš s Vincem," šeptne se strachem v hlase a já si povzdechnu.
"Promiň, nechtěl jsem křičet. Bože dejte mi panáka, jinak se neuklidním," vydechnu a Megan mi hned nalije. Kopnu to do sebe a hned mi je líp. Pak už se k tématu Chris nevracíme a náramně se bavíme až do rána. Kolem páté ráno se rozloučím a vydám se domů. Naštěstí to nemám nijak daleko. I přes množství alkoholu v krvi jsem skoro střízlivý. Jako vždy. Ještě nikdy se nestalo, abych se zlil pod obraz. Mám laťku hodně vysoko, a kde kdo mi jí závidí. Už se blížím ke svému domovu, když zahlédnu toho samého chlápka co včera ve škole. To si ze mě dělá srandu?
"Kde si splašil tuhle adresu?" optám se jedovatě kousek od něj. Muž sebou cukne a udiveně se na mě podívá.
"Já myslel, že jsi mě včera nepoznal. Pravda, že já tebe v první chvíli ne, ale to Vincovo vyřvávání mi pomohlo," pronese s úsměvem a udělá krok směrem ke mně.
"Ještě krok a nasypu do tebe celý zásobník. Máš neuvěřitelný talent srát mě i po tolika letech, a aniž bychom se setkali. Tak řekneš mi už, kde si vzal mou adresu, Chrisi?" zavrčím a mířím na něj svou osmačtyřicítku ráže 9 mm s plně nabitým zásobníkem.
"Ale no tak. Přeci bys na mě nestřílel," usměje se laskavě a pokusí se o další krok, ale v tom mu zabráním střelou do chodníku těsně u jeho nohy. Myslím, že už pochopil, jak moc se ve mně právě zmýlil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | Web | 24. dubna 2013 v 22:38 | Reagovat

Páni, začíná se to pěkně rozjíždět...takže Derek není takový andílek, jak jsem si myslela :D vyklubalo se z něj pěkné kvítko. A Chris, ten bude ještě zajímavý, že? Docela se těším, jak to bude a vsadím se, že nudit se u toho rozhodně nebudeme :D dáš je dohromady, že jo? :D Těším se na pokračování, tak doufám, že mě ve chvílích naprosté deprese nenecháš moc dlouho čekat ;)

2 Soubi Soubi | 25. dubna 2013 v 17:28 | Reagovat

Waw, tak tahle povídka je každým dílem drsnější... Naši milí bráškové koukám nejdou pro ránu daleko... A co ta roztomilá písnička, kterou si zpíval Ryan? *husina* Fakt jako scéna z hororu ;) a co se týče Dereka a Chrise, nemůžu se dočkat dalšího dílu, když už se ti dva konečně setkali. Ti dva si jistě mají co říct po těch letech a je mi jasné, že o napětí asi nebude nouze :) Těším se na pokračování :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama