Kapitola III.

24. března 2013 v 19:53 | Dylan |  Secrets of loneliness
Dnes se podíváme na Derekův první den ve škole... Jak to bude probíhat? To uvidíme... :-)
18+



(Derek)
Nakonec ztvrdnu v práci až do jedenácti a s kapitánem probíráme můj nástup na gympl. Když mě konečně propustí, sednu do auta a mířím si to rovnou domů. Po cestě si představuji, jak se naložím do vany a pak zapadnu do postele. Do školy nastupuji už zítra a mám se dostavit na desátou, takže se dokonce i vyspím. Zaparkuji v podzemních garážích patřících k apartmánům nad nimi. Původně jsem chtěl jen malý byteček, ale to by nebyl můj otec, aby mě nedonutil bydlet v luxusu. Vážně nesnáším bohaté lidi. Výtahem se dostanu do šestého poschodí a kartou si odemknu apartmá. Nechápu, proč nemůžou mít normální klíče a já se tak musím tahat s tou zatracenou kartou.
"Nepamatuji si, že bych ti dovolil tu bydlet," pronesu směrem k muži, který se mi rozvaluje po gauči a vykuřuje si.
"Ale no tak. Vždyť víš, že mi dělají novou kanalizaci a do hotelu se mi nechce. Tady se cítím jako doma a navíc tu mám tebe," usměje se a nabídne mi cigaretu. Tu příjmu a pomocí té jeho si zapálím. Potáhnu a hned jak dám cigaretu od úst, mám na nich přilepené ty jeho. Nijak se nebráním a přidám se. Je to už taková tradice.
"Tady končíme Vinci. Nemám náladu a navíc zítra makám na rozdíl od někoho," promluvím, když popadnu dech. Naštěstí nijak neprotestuje a společně si dáme ještě jednu cigaretu. Během dne nekouřím, kapitán to nemá rád a teď budu ve škole, kde je to taky nemožné. Vlastně kouřím jen doma a většinou s Vincem. Je to kámoš z gymplu, a i když to vypadá, že jsme partneři, není tomu tak. Spíme spolu to ano ale jen kvůli fyzickým potřebám ne z lásky.
"Chris, ozval se ti od té doby?" přeruší ticho Vinc a já ztuhnu v půlce pohybu.
"Ne, už to bude deset let, co o něm nic nevím a ani vědět nechci. Jdu se vykoupat a pak spát. Dobrou," ukončím to a až ve vaně si všimnu, jak se mi třesou ruce. Sakra nechci na to vzpomínat. Je to černá skvrna v mé minulosti, která mě ještě do dnes děsí ve snech. S tou zlou vzpomínkou nakonec i usnu a to se mi promítne do snu, ze kterého se kolem páté ráno s hrůzou vzbudím.
"V pořádku? Najednou jsi začal křičet," snaží se mě uklidnit Vinc ležící vedle mě.
"Mohlo mě napadnout, že nezůstaneš na gauči," vydechnu, když se patřičně uklidním a vydýchám.
"Přeci bys mě nenechal spát na gauči jako nějakého psa? Vždyť jsem tvůj miláček," usměje se a přisaje se mi na rty. Bez váhání se připojím a nechám se jím hýčkat. Ze zvyku spíme oba nazí, takže se nemusíme otravovat s oblečením. Vinc mě laská všude po těle a já mu to patřičně oplácím. Netrvá dlouho a už se mi prsty dobývá do útrob a tím nehorázně vzruší. Když jsem připravený, prsty nahradí penis a tím začne cesta k ráji. Jsem dost náruživý, takže si to dáme ještě dvakrát a až pak jsem spokojen. Společně se osprchujeme a teď sedíme u snídaně.
"Hej Vinci proč ses na něj včera ptal?" optám se a zjistím, že nejsem schopný vyslovit jeho jméno. Toho si Vinc všimne, ale nekomentuje to.
"Volal mi, jsou to tři dny a vyptával se. Na všechno a to včetně tebe. Nejdřív jsem odmítl mu o tobě něco říkat, ale znáš ho. Nedal by mi pokoj, dokud bych to nevyklopil. Když se dozvěděl, že je z tebe polda, byl jsem rád, že mluvíme jen přes telefon, jak zuřil," odpoví a při vzpomínce na rozzuřeného Chrise se otřese. Ani se nedivím, nikdo to nechce zažít na vlastní kůži.
"Taková reakce se dala předpokládat. Je známo jak nenávidí poldy, jen nechápu proč se tak najednou ozval," ušklíbnu se a začnu se připravovat do školy. S Vincem se v rychlosti rozloučím a už jedu do své nové přechodné práce. Zaparkuju na školním parkovišti a vydám se do ředitelny.
"Dobré dopoledne, paní Baker, doufám, že mě očekáváte," pozdravím s úsměvem a potřesu si s ředitelkou rukou.
"Samozřejmě, byla jsem nadšena, když mi to váš kapitán navrhl. Vždy mě potěší vidět své bývalé studenty. Těšíš se na svou třídu? Doufám, že ti nevadí to tykání," vydechne, když si to uvědomí. Přeci jen už nejsem její student.
"Nevadí, jsem rád. Známe se už dlouho, takže doufám, že budu mít na starost samé chytré a hodné děti. A upřímně se docela těším. Sama víte, že učit byl kdysi můj sen," ujistím ji a pak se společně vydáme do mé třídy. Vychází to, že tam mám mít hodinu, takže nebudeme rušit jiného vyučujícího. Na chodbě panuje ticho přerušované jen našimi kroky a těsně před třídou se zhluboka nadechnu.
"Tak vážení, vedu vám nového třídního učitele. Věřím, že si budete rozumět," pronese a pak odejde s tím, že je to teď na mě.
"Takže dobrý den, jmenuji se Derek Walker a ode dneška budu váš třídní učitel a také vás budu mít na matematiku. Kabinet sdílím s ostatními matikáři, takže pokud nastane nějaký problém, víte kde mě hledat. Na začátek vás chci upozornit, že nestrpím lajdáctví, absenci úkolů či neomluvenou nepřítomnost. Požaduji omluvenku buď podepsanou rodiči, nebo potvrzení od lékaře. Vše ostatní bude neomluveno. Pokud se budete záměrně vyhýbat testům, nečekejte, že postoupíte do dalšího ročníku. Jste už na střední tak se podle toho zařiďte a uvědomte si, že nikdo vám nic nedá jen tak zadarmo. Teď budu číst vaše jména a vy se mi ve zkratce představíte," dokončím svou řeč a na studentech vidím, jak jsou mými pravidly otřesení. Bylo mi hned jasné, co je napadlo, když se dozvěděli, že budou mít nového učitele. Mysleli si, že budou mít pohodu a na své povinnosti se vykašlou. Jsem asi v polovině seznamu, když se rozrazí dveře a do třídy si suverénně nakráčí dva kluci.
"Můžete mi vysvětlit, kde jste až do teď byli? A vaše jména," zavrčím na ně a já mám nemilý pocit, že vím, o koho se jedná.
"Liam a Ryan Williamsovi. Ryanovi bylo zle a tak jsem ho vzal na WC," odpoví mi Liam a já si povzdechnu. Proč jsem musel chytit zrovna je? Williams je uznávaný státní zástupce a také Chrisův otec. Je mi jasné, že jsou svému bratru v mnoha ohledech podobní a navíc ví, že mé zaměstnání není učitel nýbrž polda a to nevěstí nic dobrého.
"Dobře, sedněte si. Ať se to příště neopakuje," nechám to být a vrátím se k předešlé práci. Hodina nakonec uteče jako voda a já se vydám do kabinetu. Tam se potkám jen s jedním učitelem a to s mým oblíbeným panem Adamsem. Byl to jediný učitel, který mě kdy měl rád. Možná, i protože jsem matiku uměl perfektně a navíc se o ni zajímal. Je to úžasný chlap, který nedá nikomu nic jen tak.
"Ahoj Dereku, vítám tě ve světě učení. Já ti říkal, že si svůj sen jednou splníš. Jakou třídu jsi dostal?" pronese nadšeně, když mě spatří.
"Vy máte přeci vždy pravdu. Dostal jsem 1. A, zatím to vypadá na dobrou partu," odpovím s úsměvem a sednu si na své místo.
"1. A, tam chodí bratři Williamsovi, nelehký úkol pro tebe," vydechne s lítostí k mé osobě, když mi nabízí kávu. Tu s díky příjmu a jen pro orientaci nahlédnu d svého rozvrhu a osnov. V tom se ozve klepání na dveře. Vyzveme hosta dál a ve dveřích se objeví bratři Williamsovi.
"My o vlku a vlci za dveřmi. Co vás sem přivádí?" promluví první Adams. Je znám tím, že se s nikým nepáře a hlavně se nenechá zastrašit. Taky to byl můj a Chrisův třídní a to celé 4 roky. Na to byla potřeba silná dávka nervů, to vám povím.
"Nic extra. Jen jsme se přišli přesvědčit, zda máme halucinace nebo nás opravdu bude učit Derek. Já myslel, že jsi polda a ne učitel," pronese Ryan a už mi stojí za židlí a objímá kolem krku. Zdá se, že tohle mu zůstalo. Už když jim bylo 5, tak se na mě stále věsil.
"Vidím, že všímavost vám stále nechybí, ale nemyslím si, že je to to co mi chcete," podívám se podezřívavě na Liama, který se pohodlně opírá o stůl. Podívá se mi do očí a hned vím, že jsem trefil do černého.
"S tebou není vůbec sranda, víš to? Ale máš pravdu, chceme, abys nám dal pokoj a v hodinách si nás nevšímal a neřešil absenci," zavrní mi do ucha Ryan. Ano opravdu zní stejně jako Chris a to právě je jejich problém.
"Předpokládám, že všichni ostatní učitelé vám na to přistoupili, ale obávám se, že u mě jste narazili. V nejmenším neplánuju dělat to, co mi řeknou mý studenti," odtuším s ledovým klidem a tenhle přístup je pochopitelně zarazí.
"Já myslím, že poslouchat budeš, nechceš přeci, aby se po škole rozneslo, že jsi vlastně polda a k tomu buzna," pokračuje Ryan s výhružkami. Hned vytahuje mou orientaci, to se dalo čekat. Nechodí kolem horké kaše a jdou přímo.
"Tohle mě k poslušnosti moc nemotivuje. Je mi vlastně jedno, že to budou vědět. Je to pravda," řeknu, už mě tahle debata nebaví. Raději bych si v klidu vypil kafe a připravil se na další hodinu.
"Zahráváš si s ohněm Dereku," zavrčí Liam a z očí mu kouká vražda. Už je to doba, co jsem viděl tak perfektní vražedný pohled.
"Zahrával jsem si už i s větším. Zapomínáte, že znám Chrise a vy jste proti němu slabý odvar. Máte se ještě co učit," ušklíbnu se a v duchu se podivím, že jsem dokázal to jméno vyslovit.
"To se ještě uvidí," šeptne mi Ryan a na rozloučenou mi olízne ucho. Vnitřně se oklepu, ale na venek nedám nic znát a sleduju, jak opouštějí kabinet. Zabouchnou se za nimi dveře a já si úlevně povzdychnu. To zas bude práce.
"Je vidět, že po letech strávených s Chrisem tě ti dva nedokážou zlomit. Zajímalo by mě, jestli ví, jaký jsi tehdy býval ty," pronese nezávazně Adams a já se nechtě ušklíbnu.
"Pochybuju. V té době byli malí a Chris o mě nikdy s nikým nemluvil, jen s našimi přáteli a ti mě zažili. S Vincem se vlastně stýkám dodnes," přiznám. Vinc chodil do vedlejší třídy, ale věčně byl navezený u nás. Vždycky po mě jel, ale protože jsem byl takzvaně Chrisův majetek, nikdy si nedovolil víc, než se slušelo. Až potom co Chris zmizel a já se dostal z depresí, jsem mu dovolil být víc než přítel. Byl tehdy nadšený jako malý děcko a zůstalo mu to dodnes. Ale jedno jsem mu dodnes nebyl schopný dát a to mé srdce. To mi Chris ukradl a už nevrátil. Nechám přemýšlení a se zvoněním se vydám na další hodinu. Tentokrát je to třída naší oběti. Studenti mě skoro vůbec neposlouchají a lavice, která patřila Davisovi je zasypána květinami a jinými upomínkovými věcmi. Tady se nebude dobře učit.
"Je mi jasné, že vás ztráta spolužáka zarmoutila, ale policie to vyšetřuje a vy máte těsně před maturitou a já chci, abyste ji složili všichni. Už kvůli panu Davisovi," pronesu do hrobově tiché třídy. Má slova je naštěstí trochu proberou a všichni mi slíbí, že udělají vše, co bude v jejich silách. Jsem si jistý, že tu budu až do konce tohohle roku, protože nemáme nejmenší tušení, kdo je náš pachatel. Ani nedoufám, že vraha v nejbližší době najdeme, ale proto jsem tu, abych získal informace přímo ze školy a identifikoval případné podezřelé. Dnes odučím už jen dvě hodiny a pak se dostavím do kanceláře, abych ohlásil úspěšnou infiltraci.
"Ani mi to nepřijde divný, spíš jako bych se vrátil v čase. Je tam hodně učitelů co mě kdysi učili," pronesu, když se mě kapitán vyptává na mé pocity. Vždy se stará abychom se v utajení cítili co nejlépe. Přeci jen, když se cítíte stísněně nebo nesví je utajení v ohrožení. Mě spíš ohrožují ty dvě štěnice. Nemyslím si, že by to byla pohroma, kdyby se ve škole provalilo, že jsem polda. Ten kdo vraždil, musí být psychopat a těm je úplně jedno jestli po nich jde policie. Většinou si myslí, že jsou nepolapitelní a že na ně nikdo nedokáže přijít. Takové smýšlení je ale většinou dostane do kriminálu.
"Fajn, můžeš jít domů a průběžně mě informuj. Jo a ještě než odejdeš, zjistili jsme, že Davis byl před svou smrtí s nějakými prváky. Prý to byli dvojčata. Skus o tom zítra zjistit víc," seznámí mě s pokrokem ve vyšetřování a ve mně zatrne. Williamsovi, to jsem mohl tušit. Ta rodina mě jednou přivede do hrobu. Jen to kapitánovi odkývnu a vydám se domů. Bohužel ani tam mě nečeká klid.
"Jaká to čest, že mě má milovaná sestřička poctila svou návštěvou?" pronesu sarkasticky a pak se přivítám se Samanthou, naší kamarádkou od dětství. Když jsme chodili na základku, bydlela v domě naproti. Je to milá drobná blondýnka, která se ale nechá snadno zmanipulovat a Elena, moje ségra jí vždy ochraňovala, před úchylnými chlápky, které svým roztomilým vzhledem v jednom kuse přitahovala.
"Můžeš mi sakra vysvětlit, proč nám všem volá Chris a tahá z nás rozumy o tobě?" vyštěkne nabroušeně a já se zamračím. Co se to k čertu děje? Nejdřív Vinc a teď od ní slyším, že volal i ostatním.
"Jak to mám asi vědět? Pokud jsi zapomněla, nerozešli jsme se zrovna nejlíp, neviděl jsem ho deset let a jen pro tvou informaci, mě nevolal. Netuším, co tím zamýšlí, nejsem on a do hlavy mu fakt nevidím, takže jestli je to jediná věc cos mi chtěla tak můžeš zase jít. Mám dost jiné práce než se zabývat Chrisem," vykřiknu nazpět a vzteky praštím do zdi, u které stojím.
"Promiň Dereku, Elena je naštvaná, že má odvahu volat. Víš, jak ho nesnáší," omlouvá se mi Samantha. Jen si povzdechnu a zavrtím hlavou, jako že to chápu. Jen nikdo z nich netuší, jak moc mě bolí o něm jen slyšet natož mluvit. Vinc mou úzkost vycítí a zezadu mě obejme. Úlevně se o něj opřu a snažím se myslet na něco jiného.
"Mluvila jsem s tátou, říkal, že teď děláš na vraždě na našem gymplu," změní téma už vychladlá Elena a Sami nám uvaří kafe. V klidu se posadím ke stolu a s díky příjmu kafe.
"Jo dělám. Jak to ví?" optám se nechápavě.
"Prý ten případ taky dostal na starosti. Až budete mít pachatele bude ho soudit. Je to takový rodinný případ a navíc státní zástupce bude Williams," informuje mě.
"To snad ne, teď to klidně můžu zabalit. Už totiž mám slabé podezření, ale to nevyjde," vydechnu zničeně a rozvalím se po stole.
"Někdo známý?" zeptá se Vinc. Chvilku přemýšlím, jestli jim to můžu říct a nakonec to udělám. Věřím, že to nepustí dál.
"Ryan a Liam. Chodí do prváku, byli s obětí viděni naposled a navíc jsou úplně jako Chris," šeptnu a v tu chvíli se místností rozlehne několikeré lapání po dechu a poté hrobové ticho. Všem je jasné, že když je zástupcem Williams a soudcem táta, tak jsou ti dva jako pachatelé tabu. Jak říkám, případ jako dělaný pro mě tak, abych měl přinejmenším infarkt.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Soubi Soubi | 24. března 2013 v 22:46 | Reagovat

Teda, ten Chris bude asi dost zajímavý týpek :D Těším se na jeho velkolepý návrat po deseti letech, to bude asi poprask... A samozřejmě se taky těším na odhalení té minulosti, co se vlastně stalo mezi Derekem a Chrisem :)

2 Yui-chan Yui-chan | Web | 8. dubna 2013 v 6:26 | Reagovat

Chudinka Derek, ty jsi ne něj teda pěkně drsná :D jsem teda vážně zvědavá, co se bude dít, až se se slávou vrátí ten Chris :D a ti dva, to jsou teda pěkní týpci. No tak jen pokračuj, pokračuj, ať vím, co a jak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama