Kapitola II.

18. března 2013 v 20:28 | Dylan |  Secrets of loneliness
Tak tu máme další dílek a podíváme se na nové postavy :-)
18+


(Ryan)
Po škole nás Elliot čeká u brány přesně, jak jsem mu napsal. Už od vchodu mu zamávám, aby věděl, že už jdeme a Elli mi stejně odpoví. Opravdu vypadáme jako přátelé, nikdy neměl nikdo pochybnosti. Elliot je dobrý herec i když mi je jasné jak moc se přitom musí přemáhat.
"Toho Davise se už nemusíš bát. Je to vyřízené," sdělím mu radostně a zavěsím se mu za ruku. To že už ani nedýchá, mu říkat nebudu, stejně mu to časem dojde, až se to bude vyšetřovat.
"To jsem rád. Moc děkuju," vydechne úlevně a oběma poděkuje. Každý jeho přirozený úsměv hltám jako svátost a všímám si, že v naší přítomnosti už není tak ztuhlý a vystresovaný jako předtím. S těmito myšlenkami se vydáme k jeho domu, aby si vzal nejnutnější věci na přespání a na zítra. Bohužel se tato návštěva neobejde bez potíží, stejně jako vždy. V chodbě se totiž srazíme s Aaronem, Elliotovým bratrem. Ten po nás hodí znechucený pohled a pak se obrátí na Elliota.
"Elliote, říkal jsem ti, abys je sem netahal," oboří se do něj a já se zamračím. Zase tohle? Je jako zaseklá deska.
"Klídek Aarone, nezdržíme se dlouho. Elliot si jen vezme věci a jsme v tahu," usadí ho Liam.
"Věci? Na co?" optá se podezřívavě. Je nám známo, že striktně nesouhlasí s tím, aby se s námi jeho bráška stýkal ale co nadělá. Elli se nám zalíbil na první pohled a nehodláme se ho vzdát. Ne teď když už jsem pro něj schopen vraždy. Je to ale zvláštní, nikdy dřív jsem kontrolu tak snadno neztratil.
"Na spaní. Bude přes noc u nás. Je to domluvené, vaše matka svolila," promluví opět Liam. Mě nestojí ani za slovo a pohledem popoženu Elliota. Nechci tu zůstávat déle než je třeba. Z Aarona nemám dobrý pocit, je to, jako kdyby byl ještě horší než my.
"Vážně nebo spíš neměla jinou možnost?" uhodí do černého, ale nikdo z nás to nedá znát.
"Co tím chceš říct?" zamračí se Liam varovně a podívá se mu zpříma do očí.
"Jen to, že kdykoliv se před ní o vás zmíním, ztuhne a hned zavádí na jiné téma. A Elliot? Ten ještě do nedávna vypadal, že z vás má spíš hrůzu," přednese nám jeho poznatky. Je vážně bystrý, ale to se nám do krámu zrovna moc nehodí. Už do toho chci zasáhnout i já, ale Elli mě překvapivě předběhne.
"Už toho mám dost. Nech je konečně na pokoji. Pokud vím tak jsem svéprávný, takže si přátele laskavě vyberu sám. Ty se radši starej o Megan a o to malé co se vám co nevidět narodí a mě dej svátek," vyjede na bratra, pak nás popadne každého za jednu ruku a vede nás z domu. Cesta k nám proběhne v tichosti a já se nepřestávám divit, jak mě ten kluk neustále překvapuje. Ticho panuje až do chvíle než se za námi zabouchnou vchodové dveře.
"Máte hlad? Uvařím," přetrhne to Liam, když si odloží boty a bundu.
"No jasně na obědě jsme toho moc nesnědli," zavýsknu a s Ellim si sedneme ke stolu. Liam nám zatím donese pomerančový džus, který přímo zbožňuju. A Elli taky jak zjistím vzápětí.
"Kluci promiňte bráchovi, je to děsný idiot, který si nevidí do huby," povzdechne si a já se na něj udiveně podívám.
"Netušil jsem, že jsi takový, já myslel, že jsi uťápnutý a ze všeho vystrašený. Ale za Aarona se omlouvat nemusíš. Má vlastně pravdu," usměju se a pohladím ho po tváři. Nechápu jak to že v jeho přítomnosti jsem tak klidný a uvolněný. Jako kdyby vládl nějaké pozoruhodné síle, která mě nutí takový být.
"Já byl vystrašený, ale z vás. A opravdu nejsem sebevrah, abych vám vzdoroval nebo si na vás otvíral pusu. Je mi jasné, čeho všeho jste schopní. Ale když tak nad tím přemýšlím, asi sebevrah jsem, protože se vás už nebojím. Není mi úzko už jen z vaší přítomnosti, ale to že nechci, aby ve škole viděli ty fotky, pořád platí," obeznámí nás se skutečnou povahou jeho osoby a nekecám, že huba spadla nejen mě ale i Liamovi, kterého jen tak něco nerozhází.
"Páni, tak tomuhle říkám novinka. Vážně mě ani ve snu nenapadlo, že tohle někdy řekneš. Ani nevíš, jakou radost jsi nám teď udělal," vypísknu nadšeně a se silným objetím se mu uvelebím na klíně. Takhle zůstanu i během jídla kde se nechám oběma nakrmit. Liam je úžasný kuchař a nejlepší je co se sladkostí týče. To jsem pak přežranej k prasknutí. Po jídle se odebereme do našeho pokoje. Chtěli jsme ho mít společný. Druhý by byl zbytečnost, když spíme spolu. Já ani sám nedokážu usnout, jsem zvyklý na přítomnost někoho dalšího.
"Vzhledem k tomu, jak si nás potěšil, mám pro tebe dáreček. Dnes mi ukážeš, jak si milování představuješ ty. Abys věděl, i já mám občas rád jemné zacházení," pronesu s úsměvem a pověsím se Elliotovi kolem krku. Ten na mě chvilku jen čučí a pak hodí pohled i po Liamovi. Ten jen přikývne, že to myslím vážně a klidně se uvelebí v křesle vedle knihovničky. Tím dá najevo, že je to jen mezi námi a on do toho nebude zasahovat. To Elliota ujistí a vděčně se mi přisaje na rty. S radostí mu to oplácím a nechávám se jím opečovávat. Postupně se zbavíme oblečení a pak jsem opatrně položen na postel. Celé mé tělo zasypává motýlími polibky a všude cítím jeho neposedné prsty. Můj penis je po chvilce uvězněn ve vlhkém, teplém vězení Elliotových úst. Mezitím co mě kouří, začne si mě připravovat. Nedá to moc práce, protože je to jen pár hodin co jsem si to rozdával s Liamem. Elliota to ani nepřekvapí, už nás nějakou dobu zná. Když mám v sobě tři prsty, vytáhne je a vytáhne si mě na klín a nechá mě, abych si jeho penis sám nasměroval k cíli. Nasednu na něj a okamžitě se začneme pohybovat. Elliot mě pevně objímá a přitom líbá na ústa i krk. Cítím, jak mi občas udělá cucflek nebo mě jen tak kousne. Upřímně si jeho počínání užívám, a proto netrvá dlouho a společně vyvrcholíme. Ellí se pak ve mě ještě chvilku pohybuje a tím krásně zakončuje tento akt. Až teď si všimnu Liama, který nás celou dobu sledoval a i když to nebyl žádný brutální akt, dokázalo ho to přivést k vrcholu. Věděl jsem, že tam nebude jen tak nečinně sedět, ale netušil jsem, že ho to dokáže natolik vzrušit. Liam totiž jemnému zacházení při sexu vůbec neholduje. No možná nás Elliot změní víc, než si dokážeme představit.
(Derek)
"Dereku, máme práci. Mrtvý student nalezený na školních záchodech," zavolá na mě kapitán. Ve škole? To je poprvé, co budu řešit smrt nezletilého. Vezmu si věci a už jdu s kapitánem k autu. Asi po půl hodině zastavíme před honosnou budovou z 19. století.
"Gymnázium Dr. Adriana Valenského. Nevěřil jsem, že se sem ještě někdy vrátím," vydechnu s pohledem zabořeným do budovy. Nádherná budova, ale v noci bych tu nebyl ani minutu. Možná tak s partou. Neříkám, že se bojím, ale velké budovy jsou v noci děsivý a obzvlášť když víte, že tahle je postavená na bývalým keltským hřbitově. No jo jsem dost pověrčivý a hlavně věřím v nadpřirozeno. Tahle víra je jedna z mála věcí, co mi zůstalo po mé školní lásce. Bůh ví kde teď a co dělá.
"Ty ses tu učil?" optá se kapitán, když vcházíme do budovy. Jen přikývnu a v tichosti ho navedu do ředitelny. Je výhoda to tu znát. Tam se pozdravíme s ředitelkou, která mě ihned pozná.
"Derek Walker, už je to doba, co jsem tě tu měla naposled," pronese s úsměvem. Úsměv jí oplatím a vzpomenu si na sebe, jak jsem tu býval každý druhý den za nějaký průser. Býval jsem strašný grázl. Ale z toho jsem už dávno vyrost. Vysoká mi hodně pomohla, abych zjistil co je pro mě v životě nejlepší.
"Co se vám stalo s rukou?" optám se, když si všimnu obvazu.
"Ale nic vážného. Určitě chcete vidět místo činu. Jeden váš kolega si vzal složku toho studenta a čeká tam na vás. Následujte mě," obeznámí nás a už vyráží z ředitelny. Dojdeme k umývárnám v části pro čtvrtý ročník a tam nás nechá.
"Kapitáne, Dereku konečně jste tady. Říkám vám, že tohle jsem ještě neviděl. Musel to být nějaký magor?" přiběhne k nám Tony, můj parťák. Na to nic neřekneme a jdeme se podívat. Tělo tu už nějakou dobu leží, takže je cítit a ten pohled opravdu není pěkný.
"Tak? Na koho se to koukáme?" nasměruju otázku na Tonyho držícího složku oběti a dál zkoumám tělo spolu s místem činu.
"Oliver Davis, 19 let, student 4. ročníku, třída D. Je to syn starosty Davise a podle všeho pěkné kvítko. Má záznamů na dva papíry," obeznámí mě se základními fakty a už teď mám po náladě.
"Bože to si ten vrah nemohl najít někoho míň známého? Davis je ten poslední koho chci potkat. Už ví, že je jeho syn mrtvý?" zeptám se s povzdechem.
"Myslím, že ne. Asi mu to budeme muset říct my," poznamená Tony a na mě jdou mdloby.
"To se mi snad jenom zdá. Davis mě k smrti nesnáší a já jeho taky. Tohle mi ten, co to udělal, hezky zaplatí," zavrčím a nechám patologa, aby se postaral o tělo.
"Tahle škola je plná bohatých dětiček. Bude to fuška, přímo přehlídka právníků," zapojí se kapitán s neštěstím v hlase. Vážně úžasné, právníky taky přímo zbožňuju.
"Nádherný případ. Tady už nejsme nic platní. Musíme počkat na zprávu od patologa a techniků. Zatím to půjdeme říct rodině, ať to máme za sebou," povzdechnu si a s Tonym se vydáme směr sídlo Davisů. Zastavíme před honosnou vilou a já nestačím žasnout nad hrozným vkusem této rodiny. Dům jako takový je hezký, ale ta křiklavě růžová omítka je hnus. Na kameru u brány namířím svůj služební průkaz a to stačí, aby nás pustili na pozemek.
"Detektiv Walker a detektiv Brown, kriminální policie. Jsou majitelé domu přítomni?" představím nás služebné, která nám přišla otevřít.
"Ano, hned vás ohlásím. Počkejte prosím v salónku po vaší pravici," ukloní se a zmizí v prvním patře. My se odebereme do salónku přesně, jak nám řekla a vyčkáme. Netrvá dlouho a ve dveřích se objeví starosta i se svou ženou.
"Smím vědět, co si od nás žádá kriminálka?" optá se příkře a hned jak mě zmerčí, nahodí znechucený obličej. Jako bych to nečekal. S tímhle chlápkem jsem už byl několikrát v hádce a dokonce si na mě jednou šel stěžovat vedení.
"Jde o vašeho syna Olivera," začnu a jsem hned utnut.
"Co je s mým synem? Snad něco nevyvedl, detektive?" ušklíbne se, když mě osloví.
"To ani ne. Je mrtvý," pronesu bez obalu, až to Tonyho zarazí. Ovšem Davise taky a teď tu přede mnou stojí jako solná socha.
"C. Cože? Jak? Kde? Kdo?" vyhrkne zděšeně paní Davisová se slzami v očích.
"Zabili ho na školní toaletě. Pravděpodobně včera v odpoledních hodinách. Nebylo vám podezřelé, že včera nedorazil domů?" řekne tentokrát Tony. Asi se bojí, že bych nebyl dost taktní.
"Ne, většinou spával u některého z jeho přátel. Dělal to často, ani nás nenapadlo, že by se mu mohlo něco takového stát. Už víte, kdo to udělal?" vzpamatuje se starosta.
"Nemáme ponětí. Na místě činu jsme zatím nenalezli nic, co by ukazovalo na vraha, ale s vysokou pravděpodobností to je někdo ze školy. Měl váš syn nepřátelé?" pokračuju v pokládání otázek.
"Ne, o žádných nevíme. Chytíte ho, že ano?" vydechne paní Davisová.
"Určitě. Kdybyste si na něco vzpomněli, neváhejte a zavolejte. Vše může pomoct," ukončím to. Nemá smysl z nich teď něco páčit a dám jim mojí vizitku. Služebná nás pak doprovodí a my se vydáme zpět do kanceláře.
"Jak to šlo?" vyptává se hned kapitán jen, co se objevíme na patře kriminálky.
"V pohodě. Myslí si, že jejich syn byl andílek, který nemá nepřátele. Co technici, našli něco?" optám se na oplátku.
"Je to špatný. Žádné otisky na oběti. Navíc je tam tuna otisků od studentů. Přeci jen to jsou toalety. Davis zemřel na uškrcení pravděpodobně řetězem, ale to ho ušetřilo utrpení. Jinak by zemřel na vykrvácení z konečníku. Našli mu tam žiletku a před tím ho ještě zbili," obeznámí nás s postupem případu. No nic moc. Ten kdo to udělal, si dal sakra pozor, aby tam po sobě nenechal žádný důkaz.
"Dereku jak jsi na tom s matematikou?" optá se mě kapitán a já v jeho slovech cítím nepříjemnosti.
"No maturoval jsem z ní a mám i nějaká odborná osvědčení. Matika mě bavila a původně jsem jí chtěl učit. Proč?" odpovím mu a podezřívavě si ho přeměřím pohledem.
"To je skvělé! Teď si to můžeš vyzkoušet. Na té škole jim chybí učitel matematiky a ty se na to náramně hodíš. Znáš se s ředitelkou, školu máš zmapovanou. Musíme vyšetřovat vevnitř," usměje se na mě a mě je jasné, že se z toho nevyvlíknu.
"Bože proč vždycky já? Co vše budu muset dělat?" zeptám se s rezignací na čele.
"Budeš klasicky učit matiku a to i ve třídě, kam chodila naše oběť a taky budeš třídní učitel jedné třídy prvního ročníku, ale neboj, jsem domluvený s ředitelkou, že budeš mít jen několik hodin, přeci jen nejsi pedagog," vysvětluje mi rychle, snad abych si to nestačil rozmyslet. To zase bude práce. Vážně proč jsem chtěl jít k policajtům. Bylo by lepší, kdybych opravdu učil. No jsem zvědavý, co za děcka budu mít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Soubi Soubi | 20. března 2013 v 14:39 | Reagovat

Začíná se to teda opravdu zajímavě vyvíjet. Překvapilo mě, že mezi hlavními postavami bude i sympatický detektiv :D A Elliot teda taky dost zaskočil svým přístupem... nejsem si jistá, co se od něj dá očekávat.. Každopádně je ještě brzo vynášet nad postavami rozsudek,tak jsem zvědavá, co se z nich nakonec vyklube :D

2 Yui-chan Yui-chan | Web | 6. dubna 2013 v 9:31 | Reagovat

prvně se omlouvám, že komentuji až teď, ale kromě školy nic jiného nestíhám :( . A teď k dílu. Páni, ty to teda rozjíždíš. Derek u mě získal silné sympatie, tak doufám, že ho nehodláš nijak moc trápit ;). A ti dva borci, asi nemůžu čekat, že by se z nich stali hodní kluci, že? Na to asi ani Elliot nestačí. No já se za chvíli vrhnu na pokračování, tak jsem zvědavá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama