Kapitola I.

25. února 2013 v 19:00 | Dylan |  Secrets of loneliness
Je tu první kapitolka a hned to v ní pořádně rozjedeme. Smějící se Nač otálet a rovnou se vrhneme do života velmi podivné rodinky. Mrkající Doufám, že si to užijete a zanecháte komentář...
18+





"Ryane, okamžitě ať jsi dole," dolehne ke mně mámin řev. Znuděně se zvednu od počítače a jdu poslušně do kuchyně, kde na mě čeká nasupená máma. Brácha sedí u stolu a hoduje svou snídani a po mě hodí jen soucitný pohled.
"Volala jsi mě mami?" optám se bez zájmu.
"Jo. Právě mi volala ředitelka školy, prý jsi minulý týden nebyl ve škole. Můžeš mi to nějak vysvětlit?" řve jako smyslů zbavená, ale já ani brácha si z toho nic neděláme. Je nám oběma ukradené, co říkají druzí. Nemáme v plánu následovat pravidla daná společností.
"Nemůžu, nevím co je na tom k vysvětlování," pronesu a začnu si kontrolovat lak na nehtech. Byl bych nerad, kdyby se mi někde oloupal. Moje odpověď mámu rozzuří do běla a s tím, že mi měsíc nedá ani korunu práskne hlavními dveřmi. To v práci budou mít radost, až tam přijde takhle nasraná. Z trestu si nic nedělám, protože vím, že prachy mi buď dá táta, nebo brácha. Je to moje zlatíčko.
"Ředitelka si dost troufá, takhle nás podrazit," řekne Liam s vražedným pohledem.
"Asi jsme jí vyhrožovali málo, miláčku," odvětím, věnuju mu vášnivý polibek a sednu si mu na klín. S radostí mě příjme a začne mě krmit svou snídaní. Už se nedivím, proč si toho udělal tolik. Předpokládal, že polovina zmizí ve mně. Jen pro informaci já a Liam jsme jednovaječná dvojčata a asi od desíti spolu spíme. Teď je nám patnáct a prvním rokem chodíme na místní gympl. Je to jedno z našich tajemství. Jediný kdo o tom ví, je táta, protože je stejný jako my. Jen to nedává tolik najevo a udržuje si status spořádaného občana. Je státní zástupce, dost kontroverzní vzhledem k tomu čemu se věnuje v utajení a čemu se věnují jeho synové. Dá se říct, že poslal do kriminálu pár lidí za naše zločiny. Není nad to mít v domě služebníka zákona.
"To třísknutí dveří byla Jess?" vejde do kuchyně táta v obleku a s kufříkem v ruce.
"Jo ředitelka jí řekla, že Ryan nebyl ve škole," odpoví Liam a dál mě s úsměvem krmí.
"Hm já myslel, že jste jí už dali jasně najevo, aby se o vás nestarala," zamumlá, když si nalévá kafe. Já se o kafe dělím s Liamem, jak jinak. Taky proto má takový hrnec.
"To my taky ale asi to nebylo tak jasné, jak jsme doufali. Vidím to na návštěvu ředitelny, co ty na to?" mrknu na miláčka.
"Bude to příjemné rozptýlení," pokývá hlavou a přisaje se mi na krk. Táta nás jen zbožně pozoruje a docela jistě vím na co myslí.
"Dnes se vrací Jacob s Amber, co? To muselo být utrpení si celý dva týdny vystačit jen s matkou," protáhnu s významným pohledem a táta se zadrhne.
"Mi připomínáš, abyste mě dnes nečekali. Stavím se až ráno pro čisté oblečení," řekne vyhýbavě, rozloučí se a už je v tahu. Jen pro vysvětlení Jacob s Amber jsou jeho spolupracovníci a také jeho mazlíčci. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem šel za ním do práce a bez zaklepání vrazil do jeho kanceláře. To co jsem viděl, se mi vrylo do paměti. Jacob byl svázaný na tátově židli s roubíkem v puse a vibrátorem vraženým hluboko v zadku a táta si to před ním ne nijak šetrně rozdával s Amber. Abyste věděli, já snesu hodně, ale tohle byl opravdu šok. Navíc když si mě otec všiml ani se to nijak nesnažil vysvětlit a bylo mu jedno, jak jsou ti dva přede mnou zostuzeni. Ten den jsem zjistil, že táta holduje sadismu a našel si dva masochisty. O tom pochopitelně máma nemá ani tušení, protože s ní je laskavý. Proto se ani nedivím, že jí takhle zahýbá, když s ní nemůže uspokojit své touhy.
"Tak co ty moje šelmičko, půjdeme? Máme už drobné zpoždění," zavrní. Nerad přikývnu a už se balíme do školy. Po cestě nijak nespěcháme, stejně chceme jít rovnou do ředitelny a na to je nejlepší hodina. Nenamáháme se s klepáním a suverénně si nakráčíme přímo před ředitelku, která právě něco řeší se svou sekretářkou.
"Zmiz!" přikáže sekretářce Liam a ta neváhá a zdrhá z kanclu. Liam je přeborník ve vražedných výrazech a tak dokáže kde komu nahnat hrůzu. Já to ovládám taky, ale užívám to, jen když jsem sám, což se moc nestává.
"Co si to vy dva dovolujete?" vyštěkne na nás ta čubka.
"Ale načpak ten křik. Moc dobře víš, proč tu jsme. Porušila si slib a sereš se do našich věcí a to se nám nelíbí," pronesu a přitom obejdu stůl a sednu si na něj.
"To tykání si vyprošuji a nenechám se od vás vydírat," útočí dál. Její vzpurnost mě naštve, a proto si jí k sobě přitáhnu za pačesy a před oči jí nastavím fotku jejího syna, který je zachycen jak ho ušukávají čtyři chlapy na záchodech. Samozřejmě naše práce. Ještě než jsme sem nastoupili, zjistili jsme si pár věcí. Elliot, ředitelčin syn, vzorný student druhého ročníku. Výborné známky i chování. Naprosto vhodný pro vydírání. Pak už jen stačilo najmout si pár grázlů a nechat je si užít. My to už jen zdokumentovali a vše pro nástup do školy bylo připraveno. Vždy mě pobaví, když Elliota potkám na chodbě. Moc dobře ví, kdo mu způsobil takové trauma, že nesnese ničí dotek. Ta hrůza v jeho očích je přímo k slasti. Teď je z něj vzorný třeťák, který se každý den modlí, aby nás jeho matka poslouchala a my tak nezveřejnili jeho ohavné fotky na stránkách školy. Ale my se ho pochopitelně nevzdali a dál s ním udržujeme styky, i když on by nás nejraději už nikdy nespatřil.
"Necháš a ještě ráda. Nevím, co by Elliot udělal, kdyby se tohle dostalo ven. Hádám buď blázinec, nebo sebevraždu," ušklíbnu se zákeřně a jasně vidím, jak čubka ztuhne a polije ji studený pot. To se pohne Liam a chytí jí za ruku. Tu jí položí na stůl dlaní vzhůru a ze stojánku vytáhne propisku.
"Už nikdy se nebude opakovat něco podobného jako dnes ráno. A tohle je jen varování," pronese chladně a propiskou jí probodne dlaň. Rukou jí zacpu hubu, aby nekřičela nahlas, a navíc začne zvonit na přestávku. Když se uklidní, v klidu opustíme ředitelnu. Zběžně se prohlédneme, jestli nemáme někde její krev a po kontrole se dostavíme do třídy, kde si sedneme na svá místa a vyčkáme na zvonění. Škola pak probíhá bez úhony a všichni učitelé nás raději nechávají být. I jim jsme jasně naznačili, že si nás nemají všímat. V půl jedné zazvoní na oběd a my se odebereme do jídelny. Dnes je na jídelníčku řízek s bramborami. Naše oblíbené a tak si s úsměvem sedneme k Elliotovi. Ano udržujeme s ním stále styk a také jsme si z něj udělali hračku, která nás opravdu baví. Je totiž roztomilý a tak nevinný, že z něj kolikrát teču slastí.
"Ahoj," pozdraví nás s úsměvem a pohledem plným strachu.
"Ahojky, jakpak se dneska máš? Bylo mi smutno, když jsem tě minulý týden neviděl," pronesu a nahodím psí očka.
"Šlo to, jen jsem měl malou potyčku s jedním čtvrťákem. Bylo mi divné, že jsi nepřišel celý týden, obvykle vynecháváš dva, tři dny," odpoví na mou otázku. Vypadáme jako normální přátelé, že? O to tu taky jde.
"To víš, měl jsem hroznou náladu. O co v té potyčce šlo? Liam nic neříkal," vyvstane mi na mysl, že nám ho šikanuje někdo jiný.
"Nic jsem mu neřekl, o nic nešlo," brání se odpovědi a to už nám je jasné, že o něco šlo.
"Elliote!" zavrčí varovně Liam. To už se Elli přikrčí a vše vyklopí.
"O jedné přestávce si pro mě přišel a odtáhl na záchody. Vyhrožoval mi, že pokud nezajistím, aby měl dobré známky a bez problémů udělal maturitu, tak že si mě najde a zmlátí mě tak, že mě ani mamka nepozná," vydechne ztrápeně a začne se šťourat v jídle. To my už na jídlo nemáme ani pomyšlení a zatínáme pěsti zlostí.
"Jméno," dostanu skrz zuby.
"Co?" vykulí na mě oči. Bože proč je tak roztomilý ale já na to nemám ani pomyšlení. Teď musíme najít toho grázla, co se nám sere do našeho majetku a dát mu jasně najevo kde je jeho místo.
"Jeho jméno," zopakuje za mě Liam.
"Oliver Davis, 4. D," vyzradí nám jeho jméno a třídu, do které chodí. "Děkuji a slibuju, že na tebe už ani nepromluví. Co kdybys u nás dnes přespal?" zatetelím se, když změním téma a mezitím plánuju hodně bolestivý trest pro pana Davise.
"Já nevím. Nebude to vašim vadit?" optá se s podtónem strachu. Ví, co ho totiž čeká, když s námi stráví noc.
"Určitě ne. Táta nebude vůbec doma a matka myslím taky ne," usměju se. Líbí se mi, jak nebere v úvahu protest ze strany jeho matky.
"Tak dobře, ale můžu mít jednu prosbu?" souhlasí a pak se na nás opatrně podívá.
"Jistě, pro tebe cokoliv," pobídne ho Liam.
"Šlo by to jemně? Nechci zameškat a nerad bych, aby na to někdo přišel," šeptne v obavě, že nás tím naštve. S Liamem se na sebe blaženě podíváme, protože nám tu právě předvádí naprostou roztomilost a nevinnost, že mu nejsme schopni odporovat.
"Ale samozřejmě. Nebudeš mít žádné modřiny a budeš schopen i tělocviku. To ti slibujeme, nejsme zas takový sadisti, jak občas vypadáme," odpovím mu a jemně ho pohladím po tváři. Vzpomněl jsem si, že zítra mají tělák a opravdu netuším, jak by vysvětlil podlitiny a cucfleky po celém těle a ještě ke všemu neschopnost si normálně sednout. Hlavní je, že se nám nevzpírá a už s námi spí víceméně dobrovolně. Dokonce jsem si všiml, že v určitých chvílích se mu to víc než líbí. To když pak slyším jeho slastné vzdychání, mám pocit, že jsem v ráji a úplně z něj teču.
"Děkuji," obdaří nás upřímným úsměvem. To nás kompletně odzbrojí a zůstaneme na něj omráčeně zírat. Z toho transu nás dostane až zvonění na hodinu. V rychlosti se s Elliotem rozloučíme a vyrazíme ke třídě. Bez klepání a omluvy vejdeme do třídy a sedneme si na svá místa.
"Po hodině jdeme za Davisem. Jeho chování nebudu tolerovat," šeptne mi do ucha Liam a přitom ho jemně skousne. Šťouchnu ho do boku, protože zjistím, že se na nás dívá učitel. Ne že by to byl problém, lehce bychom ho odstranili, ale vážně se mi nechce zabíjet učitele a pak mít školu plnou poldů. Liam můj útok pochopí a stáhne se a jen pro jistotu propálí učitele vražedným pohledem. Zbytek hodiny se nic neděje, a jakmile zazvoní, jsme na nohou a míříme si to směr levé křídlo budovy, kde sídlí čtvrtý ročník. Je to zábavné, jak na vás ostatní zírají a lepí se na zdi, aby nám nespočinuli čelem. Hodně k tomu přispívá styl oblíkání. Oba nosíme černé úzké džíny. Liam je má ještě ozdobené několika řetězy, které při chůzi cinkají, bílé tričko mu zvýrazňuje svalnaté tělo a černá vestička ho činí nehorázně sexy. To já si spíš potrpím na volnější vršky, proto mám černé tričko s potiskem krvavých skvrn a mikinu s keltským křížem na zádech. K tomu oba nosíme steely, ale občas sáhneme po botaskách. No a k tomu připočtěte havraní vlasy. Liam je nosí na krátko v takovém rozcuchu, který je se smaragdově zelenýma očima vražednou kombinací. Obličej mu navíc zdobí piercing v obočí, rtu a jazyku. Pak levé ucho mu zdobí stříbrný drak a pravé náušnice s řetízkem. Já mám vlasy asi do půli zad a většinou stažené ve vysokém culíku s ofinou sčesanou do obličeje a pronikavé modré oči. Piercing mám jen v jazyku a v pravém uchu mám černý kříž a v levém pentagram s řetízkem. Kdybychom se neoblékali rozdílně, byli bychom k nerozeznání. I když nás odlišuje barva očí a Liam je z mě neznámého důvodu asi o půl hlavy větší takže vypadám jako jeho mladší bráška a to jsem přitom o dvě minuty starší. Pod pohledy studentů na chodbě dojdeme ke 4. D.
"Hej ty, který je Oliver Davis?" optám se holky, která se snažila nenápadně zmizet ze třídy. To že na ní mluvím jí vyděsí a urychleně ukáže na kluka sedícího v polední lavici u okna. Už na pohled je to grázl a dost nabušenej a černé upnuté tričko to jen zvýrazňuje. S Liamem si vyměníme pohledy ve významu, že se po dlouhé době pořádně pobavíme a rozejdeme se k našemu cíli.
"Nazdar," ozvu se první a sednu si mu na lavici a je mi úplně jedno že tam má věci.
"Chcete mi něco?" optá se otráveně a znechuceně nás sjede pohledem. Jasně na sobě cítím pohledy jeho spolužáků a tak dám miláčkovi najevo, že to bude lepší v soukromí.
"Jo, budeš tak laskav a půjdeš s námi. Tu je moc očí," řekne nezaujatě Liam. Davis si ho ještě jednou přeměří pohledem a nakonec souhlasí. Dojdeme na záchody, které se moc nepoužívají a hned jak za námi klapnou dveře, vezme ho Liam pod krkem a já mu zasadím pěstí do žaludku.
"Co to kurva děláte?" vyhekne, když se po několika ranách svalí na zem a snaží se udržet si vědomí. Já si na něj sednu, aby se nemohl postavit a Liam mu přidrží ruce.
"Elliot Baker. Říká ti to jméno něco?" optám se se sladkým úsměvem a z kapsy vytáhnu žiletku.
"Syn ředitelky, co je s ním?" zachraptí a se strachem v očích pozoruje žiletku. S tou se přiblížím k jeho břichu, a když mu vyhrnu tričko, jemně se jí dotknu holé kůže.
"Doneslo se mi, že mu vyhrožuješ a to se mi ani trošku nelíbí. Elliot je naše hračka a my nedovolíme, aby nám ho bral takový sráč, jako seš ty. Takže už nechci slyšet, že ses na něj byť jen podíval a nedej bože promluvil. Je ti to jasný?" zavrčím mu do obličeje a zlehka přitlačím na žiletku, což zapříčiní pramínek krve.
"Vy si vážně myslíte, že budu poslouchat dva pošahaný prváky? Seru na vás," vysměje se nám a mě navíc plivne do obličeje. To mě rozzuří do běla a ztratím nad sebou kontrolu. Silou ho převalím na břicho, stáhnu kalhoty a žiletku mu vší silou narvu do zadku. Hubu mu zacpává Liam a ani se mě nesnaží zastavit. Ví, že pokud jsem v tomhle stavu, jsem schopný zabít i jeho. Davis se pode mnou svíjí jako prase na porážce a mě to přestává bavit, tak si půjčím jeden z Liamových řetězů a jednoduše ho uškrtím. Když se přestane hýbat, zkontroluju, jestli nedýchá a pak stoupnu. Zjistím, že mám ruku od krve a tak si ji jdu v klidu umýt mezitím co si Liam připíná řetěz zpět na místo.
"Kurva ten mě teda nasral," vydechnu, když jsem umytí a podívá se na tělo na podlaze. Liam to nekomentuje, jen si mě vezme do náruče. Rukou mě drapne za vlasy, takže zakloním hlavu a přisaje se mi na rty a pak na napnutý krk. Během chvilky se už navzájem ožužláváme a zbavujeme oblečení. Liam mě přirazí na zeď, nadzvedne si mě a bez přípravy do mě vnikne. Vykřiknu slastí, ale výkřik je utlumen jeho hrubými rty a nechám se jím pořádně vojet. Nakonec si to rozdáme třikrát a já mám na sobě asi tucet cucfleků. Když je po všem oblékneme se a vrátíme se do třídy. Jakoby se nic nestalo. Davise jsme nechali, jak byl. Nebojíme se o otisky prstů, protože ty už pár let nemáme. Jo kyselina dělá divy a moje krev tam taky není. Mám se žiletkami zkušenosti jako nikdo, takže jsem se nepořezal. A stopy po našich radovánkách tam nejsou, protože na tohle jsme opatrní. No myslím, že ty fízly tu nakonec stejně budeme mít, ale ne kvůli vraždě učitele ale studenta.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yui-chan Yui-chan | Web | 2. března 2013 v 10:30 | Reagovat

Teda, tohle začíná vypadat jednak napínavě a taky docela krutě. Se vyžíváš, co? Tohle by ti šlo. Tak jsem moc zvědavá, jak se naše dvojčata bouchači budou dál chovat a co na ně ještě všechno vymyslíš. Vypadá to docela jako mafiánská rodinka :D ...teda až na tu šílenou matku :D. Tak pěkně vydávej ;)

2 Soubi Soubi | 10. března 2013 v 22:18 | Reagovat

O.O Mno, tak tohle vypadá dost zajímavě. Je to teda fakt saďárna, ale tak nějak se těším na další díl :D Je to opravdu zajímavá rodinka a těším se na Elliota :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama